Andrej Babiš měl perný týden, který vyvrcholil rošádou na ministerstvu spravedlnosti. Tedy v rezortu, který premiér velmi potřebuje mít pod kontrolou, aby se vyhnul možným nepříjemnostem, které by ho mohly potkat kvůli kauze Čapí hnízdo. Právě vyhozením Jana Kněžínka a výběrem Marie Benešové si všem možná Babiš spíše přitížil, než pomohl.

Demise ministra spravedlnosti přišla nečekaně hned den poté, co vyšetřovatel dotačního podvodu na premiérově farmě doporučil Babiše, jeho ženu Moniku, dvě děti z prvního manželství a další obžalovat. Kněžínek sice tvrdí, že odchází z vlastní vůle a nikdy nechtěl být politikem, ale je přinejmenším podezřelé, proč o náznacích jeho choutek odejít z ministerské funkce nikdo nevěděl.

Babiš sice vypráví o tom, že se s tím takhle počítalo, protože, když po 13 dnech na ministerstvu musela skončit Taťána Malá, kterou dostihly její plagiátorské sklony, muselo se rychle jednat a sáhnout po vhodném dočasném kandidátovi. Proto ani nebylo obsazeno Kněžínkovo místo na Úřadu vlády, na něž se teď ministr vrátí.

To však nevysvětluje, proč dochází ke změně takhle narychlo a především hned po ukončení vyšetřování Čapího hnízda. Vyvolává to ovšem opodstatněné spekulace o tom, že se jedná o pokus o ovlivnění možného soudního jednání s Babišem, například tlakem na státní zástupce.

K tomu by se dobře hodila právě nově připravená ministryně Marie Benešová, která nechová přátelské vztahy především s vrchními státními zástupci Lenkou Bradáčovou a Ivo Ištvanem. Proto by se dalo předpokládat, že by neměla problém s jejich usměrněním, kdyby nefungovali přesně podle premiérovy vůle.

Navíc „spravedlnost“ navrhuje vládnímu kabinetu předsedy vrchních soudů. Vláda je poté navrhuje prezidentovi. Dvěma soudcům, kteří by se mohli k kauzy Čapí hnízdo projednávání dostat, bude končit mandát a musí se najít vhodní nástupci.

Na celou současnou situaci se však dá nahlížet i zcela jinou optikou. Benešová je totiž poradkyní a blízkou známou Miloše Zemana, takže její angažmá bude daleko víc přínosem pro prezidenta než pro předsedu vlády.

Zeman získává po Miroslavu Tomanovi druhého člověka ve vládě, ale tentokrát na postu, který je velmi důležitý pro možné ovlivňování premiérových rozhodnutí. Minimálně do doby, kdy se bude rozhodovat o tom, zda Babiš půjde k soudu, popřípadě, jak u něj dopadne, může si Zeman dělat, co chce.

Stačí totiž pokaždé ministerskému předsedovi naznačit, že ministryně spravedlnosti kope v hradních barvách a hned bude vyjednávání mezi prezidentem a premiérem jednodušší. V jakýchkoliv otázkách.

Proč by ale chtěl Zeman mít na Babiše páku a nebýt s ním v holportu, jako to bylo do teď? Prezident totiž ke konci své politické kariéry chce dávat všem najevo, že je nejdůležitějším ústavním činitelem. Navíc se mu silně nelibí některá Babišova rozhodnutí.

Minimálně třeba Zemana muselo naštvat, když premiér kritizoval čínské investice, které zdaleka nedosahují takových hodnot, jako slibovala hlava státu, když obhajovala svůj příklon k asijské diktátorské velmoci. Stejně tak se na Hradě nejásalo, když Babiš cestoval do Spojených států. Na audienci k Donaldu Trumpovi totiž moc chtěl právě Zeman, ale americký prezident se nehodlal setkat s politikem, který slouží Rusku. To by k rozladěnosti vůči Babišovi stačilo.

Ačkoliv se zdálo, že prezident už nebude mít další mocenské choutky a bude pouze zařizovat, co mu nadiktují jeho blízcí, v čele s Martinem Nejedlým, je tu zřejmě změna. Zeman chce jednoznačně určit osud Andreje Babiše a tím ukázat svou sílu. Zda to bude v premiérův prospěch, či mu to ublíží, záleží už pouze na Babišovi.