Miloš Zeman se v sobotní Mladé frontě DNES vyslovil k vlasovcům. Připustil jejich zásluhu při obraně Prahy, ale soudí, že za válečnou zradu se popravuje. Měl to ale připomenout i vlastenecky nažhaveným Rusům. Jimi obdivovaný Stalin byl také zrádce.

Zeman řekl: „Máme tady několik dnů, kdy objektivně řečeno vlasovci skutečně pomohli Praze. To nelze popřít. A prý asi tři stovky z nich tady padly. Na druhé straně tady máme historii Ruské osvobozenecké armády vedené generálem Vlasovem, která je ve všech armádách světa kvalifikována jako válečná zrada, a ve všech armádách světa se váleční zrádci popravují.“

Ano, tak už to chodí. Je ale potřeba připomínat, co v Rusku mnozí neradi slyší. Že totiž Stalin byl pro mnoho obyvatel SSSR stejný padouch jako Hitler. Zvláště pro ty, kteří zažili plánovaný hladomor na Ukrajině a popravy a věznění svých rodinných příslušníků a známých. A byl to Stalin, kdo se připojil na stranu Hitlera. Rozparceloval si s ním paktem Molotov – Ribbentrop zóny vlivu ve východní Evropě, vpadl do zad Polsku a nechal popravit Poláky v Katyni.

To ovšem není všechno. Německo a Sovětský svaz podepsaly 19. srpna 1939 obchodní dohodu, ve které se hovořilo o vzájemném obchodu. Německo mělo dodávat vojenská a civilní zařízení výměnou za sovětské suroviny. Psalo se tam o dovozu sovětských surovin za 180 milionů říšských marek (na což by byl poskytnut sedmiletý úvěr), německém vývozu zbraní, vojenské techniky a civilních strojů. Německý závazek byl poskytnout Sovětům německé průmyslové zboží za 120 milionů říšských marek.

Jde třeba si připomenout, že dodávky do Německa běžely až do přepadení SSSR, takže Stalin tak pomáhal Hitlerovi v době, kdy Führer bojoval proti západním zemím. Spojené království to málem stálo existenci. Na to se těžko zapomíná.

Německý úředník ministerstva zahraničí Karl Schnurre v té době poznamenal, že „pohyb zboží předpokládaný dohodou by proto mohl v příštích několika letech dosáhnout celkem více než jedné miliardy říšských marek. Schnurre o dohodě také napsal: „Její význam spočívá v tom, že vyjednávání také posloužila k obnovení politických kontaktů s Ruskem a že úvěrová smlouva byla oběma stranami považována za první rozhodující krok k přetvoření politických vztahů.“

List Pravda zveřejnil 21. srpna článek, kde se prohlašuje, že obchodní dohoda z 19. srpna „se může jevit jako závažný krok ke zlepšení nejen ekonomických, ale také politických vztahů mezi SSSR a Německem“.

Sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov toho dne napsal v Pravdě, že dohoda byla „lepší než všechny dřívější smlouvy“ a „nikdy se nám nepodařilo dosáhnout takové příznivé ekonomické dohody s Británií, Francií nebo jinou zemí“.

Brzy ráno 24. srpna podepsaly Sovětský svaz a Německo politickou a vojenskou dohodu, která doprovázela obchodní dohodu. Té se dnes říká Pakt Molotov – Ribbentrop. Pakt byl dohodou o vzájemné neagresi mezi oběma zeměmi. Obsahoval tajné protokoly rozdělující státy severní a východní Evropy na německé a sovětské „sféry vlivu“. V té době Stalin považoval obchodní dohodu za důležitější než smlouvu o neútočení.

Při podpisu spolu Ribbentrop a Stalin vřele hovořili a o Británii prohlásili, že chtěla vždycky narušit sovětsko-německé vztahy.

Dodávky Německu se nakonec Stalinovi vymstily. Sovětské dovozy do Německa se ukázaly být pro německou invazi do Sovětského svazu životně důležité. Dodávky sovětských surovin pomohly přesvědčit německé generály, kteří se k napadení SSSR stavěli odmítavě, aby nakonec s Hitlerovými plány souhlasili. Německo získalo především zásoby ropy, které Wehrmacht mohl využít. Bez sovětských dodávek by německé zásoby několika klíčových produktů došly za necelé čtyři měsíce. Německo by bez sovětských dodávek bylo od prvního dne napadení bez gumy a obilí.

(Zdroj: en.wikipedia.org)