Senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer FOTO: Anna Šolcová / se svolením autora
FOTO: Anna Šolcová / se svolením autora
K Číně je potřeba přistupovat podle zásady já pán, ty pán. Stojíme o dobré vzájemné vztahy, ale ne za každou cenu. Mám za to, že si Miloš Zeman trochu spletl světové strany, možná to bylo i vlivem některých významných podnikatelů, a rozhodl se České republice otevřít dveře do Číny. Mám za to, že nás prodával trochu pod cenou, říká senátor a kandidát na prezidenta Pavel Fischer. V rozhovoru pro Týdeník FORUM, jehož část přinášíme i čtenářům webu deníku FORUM 24, mluví mimo jiné o tom, proč pod svoji kandidaturu nesbíral podpisy občanů a jak reálné je, že Vladimir Putin v budoucnu stane před soudem.
Vy jste na prezidenta kandidoval už před pěti lety. Berete to tehdejší třetí místo, kdy jste získal 10,23 procent hlasů, jako úspěch?
Beru to jako úspěch, protože pro politika je nejlepší, když projde testem voleb, nikoliv testem průzkumů veřejného mínění, tam můžeme vidět, že se věci můžou lišit.
Změnil jste se za těch pět let v něčem, co by mohlo přitáhnout více voličů?
Změnil jsem se. Jsem starší, všechny děti jsou dnes dospělé a práce senátora čtyři roky ve výboru, kde zastávám funkci předsedy, mě hodně změnila. Hodně jsem se v řadě otázek posunul. Člověk se vyvíjí. Bylo by legrační, kdybychom byli pořád stejní.
Vaše protikandidátka Danuše Nerudová mi před týdnem v rozhovoru řekla, že v jejím týmu by určitě byly i ženy, které aktuálně na Hradě chybí. Bral byste i vy toto hledisko v potaz?
Když jdu k zubaři, tak mě nezajímá, jestli je to muž, nebo žena, ale jestli je to profesionál. Mám skvělou profesionálku zubařku. Vůbec nerozlišuji lidi podle toho, jakého jsou pohlaví, ale podle toho, jestli to jsou profíci.
Samozřejmě že na Hradě musí být ženy, já jich mám spoustu ve svém volebním týmu, takže určitě se ženami počítám a spoléhám na ně. Že bych si ale stanovil nějaké kvóty, to ne. Budu hledět na to, aby tým fungoval a byl složený z profesionálů. Tak jsem to dělal vždy a budu to tak dělat i dál.
Vaši protikandidáti většinou pod svoji kandidaturu sbírají podpisy občanů. Vy jste se ale spolehl na podpisy senátorů a poslanců. Nepřemýšlel jste o tom, že těch 50 tisíc podpisů zkusíte také získat?
Měl jsem plán, který byl jiný, a to sbírat podpisy mezi občany, protože vím, že když jsem sbíral podpisy jako kandidát na senátora, tak jsem se od občanů mnoho dozvěděl a některé rozhovory ve mně dodnes rezonují, zaryly se mi doslova pod kůži. To je skvělá zpětná vazba, když ještě nejste kvalifikován pro tu roli.
Já jsem se rozhodl a plány jsem změnil proto, že 24. února začala horká fáze války na Ukrajině, Rusko vtahuje celou Evropu do nejhoršího konfliktu od druhé světové války, mluvím o počtech vystřelené dělostřelecké munice, tisících kilometrech fronty, statisících obětí. Do popisu práce jsem dostal být senátorem, který odpovídá za agendy bezpečnosti, obrany a zahraničí. Věděl jsem, že nemůžu dát klíč pod rohožku a jít sbírat podpisy, že tady musím být a pracovat s našimi spojenci v Severoatlantické alianci, EU a pomáhat vládě formulovat často i nepopulární opatření a politiku.
Proto jsem se rozhodl, že dokud budu mít tuto agendu na starosti, nemohu vyrazit sbírat podpisy, ale počkám, jak se to vyvine, a pokud se objeví podpora v senátu, tak se rád do kandidatury přihlásím. Podpora se objevila, velmi si vážím toho, že mě podpořili někteří místopředsedové, nebo dokonce Miloš Vystrčil jako předseda senátu. Podpory si vážím a beru ji jako ocenění toho, že jsme pracovali na těžkých otázkách bez ohledu na to, že probíhala nějaká předkampaň.
Miloš Zeman při návštěvě Ústeckého kraje řekl, že by možnost podpisů od poslanců a senátorů zrušil. Co si o tom myslíte?
Miloš Zeman a jeho přístup k Ústavě České republiky je tak kreativní, že bych nerad komentoval každý jeho výrok. On se totiž často mýlí. Vím, že dokonce sepsal knihu Jak jsem se mýlil v politice. Možná že by stálo za to, aby připravil její pokračování.
V pátek 28. října se na Pražském hradě budou udělovat státní vyznamenání. Miloš Zeman na tuto akci ale nepozval předsedkyni poslanecké sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou (TOP 09), ani vašeho kolegu a předsedu senátu Miloše Vystrčila (ODS). Jak se na to díváte?
Když se řekne republika a stát, tak bychom měli ve významný den být všichni pohromadě bez ohledu na to, že po sobě můžeme obrazně řečeno házet šipky, když se jedná o politickou debatu. Naše republika je přeci mnohem významnější než rozdíly, které mezi sebou můžeme mít. Když je svátek republiky, tak je to svátek všech ústavních činitelů bez ohledu na to, co si myslíme, nebo jaké jsou naše rozdíly.
Prohlašuji, že kdyby mě Miloš Zeman pozval, tak přijdu. Pokud mě nepozval, tak to beru na vědomí. Já Pražský hrad znám a těch recepcí jsem zažil tolik, že Miloš Zeman mě teď nezarmoutí nepozváním. Není to ale jeho soukromá oslava. Je to oslava všech. Miloš Zeman se chová v mých očích nedůstojně k úřadu, který zastává.
Premiér Petr Fiala (ODS) to pozvání dostal. Měl by na Hrad jít? Nelegitimizoval by tím to rozhodnutí Miloše Zemana?
Miloš Zeman je prezident, je prezidentem všech, je prezidentem Petra Fialy. Kdyby se mě pan premiér zeptal na názor, tak bych mu řekl, že samozřejmě musí jít. On se mě ale ptát nebude. Jsem si jist, že tam půjde, a je to tak správně.
Když jsme u těch státních vyznamenání, poslanecká sněmovna navrhla členy odbojové skupiny bratří Mašínů a ředitele BIS Koudelku. Udělil byste jim státní vyznamenání, pokud byste byl prezidentem?
Proces navrhování vyznamenání u nás má některé slabiny. Jedna z nich je, že se o nich mluví dřív, než je prezident schválil. Já jsem v tom procesu působil mnoho let, když jsem pracoval u Václava Havla. Vím, že to může udělat hodně zlé krve, když je někdo navržen a hlava státu z nějakých důvodů, třeba početních, jej do toho výběru nezařadí. Vyznamenání jsou okamžik ocenění, nikoliv sváru.
Ta současná právní úprava se mi nezdá, a to rozhodně nechci brát sněmovně a senátu možnost navrhovat. Naopak, ta možnost by měla zůstat. Možná by ale neměla být veřejná. Co se týče bratří Mašínů, byli to vojáci, cítili povinnost bránit vlast a já musím říct, že oceňuji jejich odvahu a hrdinství. Protože bránili svoji vlast proti režimu, který jsme později označili jako zločinný, tak bychom si měli srovnat, že takové osobnosti – a bylo jich mnoho – je potřeba umět ocenit.
Je velmi dobře, že byl konečně tento rok otevřen památník bratří Mašínů. Mám za to, že bychom se měli z jejich případu poučit a inspirovat. Jednali totiž jako vojáci, kteří brání svoji zem. Proto je úplně v pořádku, že byli navrženi na vyznamenání.
A pan ředitel Koudelka?
Každý člen bezpečnostních sborů je ve služebním poměru ke státu a v odpovídající chvíli by měl být povýšen. To by mělo platit i u šéfa BIS. Zejména, pokud ho vláda opakovaně navrhovala povýšit a Miloš Zeman s tím nesouhlasil. Myslím si, že byla chyba, že se vláda a prezident nedokázali dohodnout, myslím na vládu Andreje Babiše, která to opakovaně dávala na stůl.
Co se týče vyznamenání, tak já bych raději počkal, až největší instituce státu budou zastávat nástupci těch, kteří mají být vyznamenaní. Lépe se vyznamenání uděluje někomu, kdo je mimo službu, než někomu, kdo má exekutivní pravomoc. Mám za to, že ten návrh přichází trochu předčasně. Spíš je to odpovědí na nesoulad mezi prezidentem a vládou, co se týče povýšení pana plukovníka Koudelky do generálské funkce. S vyznamenáním bych počkal, s povýšením bych nečekal.
Povinností prezidenta je jmenování ministrů a předsedů vlád. Existuje nějaká strana, jejíhož člena byste členem vlády nebo premiérem nejmenoval?
Ne, prezident není cenzor. Měl by pouze prověřit, že všechny ústavní povinnosti byly naplněny. Pokud by se jednalo o premiéra, a nikoliv ministra, tak by měl ověřit, že předseda vlády má dostatečnou podporu parlamentu, aby také vládu obhájil v hlasování o důvěře. U jmenování jednotlivých ministrů je někteří prezidenti zkoušeli například proklepat ze znalosti angličtiny nebo se dívat na to, jestli mají vysokoškolské diplomy.
Já mám za to, že pokud to není vysloveně osoba vadná, třeba že nemá čistý trestní rejstřík nebo nesplňuje další požadavky, tak by se prezident měl určitých kroků zdržet, a pokud je bude dělat, tak je dělat neveřejně.
Koalice SPOLU vás v kandidatuře na prezidenta podpořila, jak probíhalo vyjednávání? Oslovil vás premiér Fiala, nebo jste ten první krok udělal vy?
S panem premiérem jsem se viděl krátce poté, co byl jmenován předsedou vlády. Bylo to na jaře v roce 2022. S řadou lídrů jsem se setkal a krátce jsme mluvili nejen o mé práci v senátu, ale také o přípravě prezidentských voleb. Byl to ale předběžný rozhovor, který proběhl před více než půl rokem.
Od té doby jsme o tom nevedli žádná neveřejná jednání. Naprosto jsem respektoval, že si strany koalice musí v té věci hledat cestu, probíhaly senátní i obecní volby a vláda musela řešit naprosto nevídané krizové situace.
Naprosto chápu, že na hledání vhodné strategie pro prezidentskou volbu se dostalo až na podzim. Na můj vkus je to trochu pozdě, ale na druhou stranu plně respektuji, že strany koalice nepostavily vlastní kandidáty, a naopak se vyslovily k těm, o kterých se vědělo, že kandidovat budou.
Takže první krok přišel ze strany koalice SPOLU?
Ano.
Vy jste ještě před oficiálním ohlášením vaší kandidatury avizoval, že sbíráte podpisy a že kandidovat budete. Proč jste s oficiálním vyjádřením čekal?
Požadovaný počet podpisů jsem získal až někdy v září. Samo od sebe to nešlo rychle. Vyhlašovat, že kandiduji, a nemít v kapse počet podpisů, které zákon požaduje jako podmínku kandidatury, mi připadalo nefér. Naopak jsem naslouchal senátorkám a senátorům, kteří za mnou přicházeli a říkali: „Budeš-li kandidovat, pamatuj na to a to.“ Nebo: „Z hlediska programu bys měl hlídat, aby…“ Tohle byly rozhovory o politické podpoře a pro mě jsou stejně důležité jako okamžik, kdy kandidaturu vyhlašuji. Nechtěl jsem vyhlašovat kandidaturu dříve, než budu mít podporu vyjednanou. To se povedlo.
Na koho chcete v kampani cílit? Jsou to právě voliči SPOLU a vládní koalice?
To je otázka taktiky a toho, jak se bude vyvíjet očekávání. Já své voliče znám, oni mě také znají, s řadou z nich jsem v kontaktu a vím, že současná krize na evropském kontinentu je tak hluboká, že tato země potřebuje plnohodnotného prezidenta, který od první hodiny, kdy bude zvolen, bude zvládat nejen otázky obrany a bezpečnosti, ale bude mít také desítky let zkušeností z diplomacie, které se mohou hodit.
Tímto kandidátem jsem a vím, že na to lidé slyší a že na to slyší nejenom teď, když o tom mluvíme, ale že na to slyší dlouhodobě. Proto vím, že mám co nabídnout. Jak to budeme takticky voličům vysvětlovat, nechte na nás.
Nebojíte se toho, že voliči budou chtít vyvážit většinu v parlamentu? A že vám podpora koalice SPOLU může možná i trochu uškodit?
Kdybychom byli v politologické laboratoři, tak budeme určitě přemýšlet nad tím, jak to vyvažování bude vypadat, že se ideálně vygeneruje třeba protikandidát, který bude vysloveně levicový a přitom bude všeobecně známý a přijatelný. Já musím říct, že v laboratoři dnes nejsme. Musíme volit mezi těmi, kteří mají šanci na zvolení.
Mám za to, že si občané také v politice váží těch, kteří občas třeba s vládou umí nesouhlasit. To jsem projevil opakovaně nejen vůči vládě Petra Fialy, ale i vůči vládě Andreje Babiše. Mám za to, že prezident by měl umět s vládou spolupracovat. To ale neznamená, že by měl jednat jako alter ego premiéra.
Tato země v současné krizi potřebuje prezidenta, který bude umět formulovat vlastní názor a v případě potřeby bude umět mluvit stejným hlasem jako premiér a jako parlament, a já vím, že mám co nabídnout.
Pokud byste se stal prezidentem, mohla by vaše první zahraniční cesta mířit symbolicky na Ukrajinu?
Já jsem na Ukrajině v posledních týdnech byl a velmi dobře vím, jak významný je každý krok z naší strany a jak významný by mohl být výraz naší solidarity a pomoci, kdyby se na Ukrajinu vydal prezident. To naprosto podepisuji. Na druhou stranu tradičně směřuje první zahraniční cesta českého prezidenta do Bratislavy. V této věci bych vůbec nic neměnil. První cesta by směřovala na Slovensko.
Asi před týdnem zahraniční výbor poslanecké sněmovny oznámil, že označí Rusko za teroristický stát. Je Rusko teroristickým státem i podle vašeho názoru?
O Ukrajině a o Rusku vedeme rozpravu roky. Naším výborem a nejen jím, ale i celým senátem prošly desítky usnesení, dokonce jsme burcovali na poplach v době, kdy ještě Putin nezahájil novou fázi operace. My se těmi otázkami zabýváme dlouhodobě.
Zajímalo by mě, jaký dopad bude mít, když o někom řekneme, že je terorista. Kdybychom byli v Americe, tak to má přímý dopad na obchodování, fungování a jednotlivé aktéry státu. Jelikož jsme v Evropě, tak ten dopad bude mnohem menší. Zdá se mi, že bychom se neměli prát o slovíčka, ale usilovat o to, abychom prosadili, že se mezinárodní společenství dobere konsenzu, aby pachatelé válečných zvěrstev stanuli před mezinárodním tribunálem. Na to je potřeba vynaložit veškeré úsilí, protože tím můžeme pomoci i Rusku samotnému zbavit se toho šíleného putinismu, který tam je.
Když se ptáte na terorismus jako takový, tak když bychom se vrátili k poslednímu usnesení senátu, tam se v prvním odstavci mluví o teroristických metodách. Čili my o tom už mluvíme jako celý senát. Je potřeba si položit otázku, zda by nebylo výhodnější označit za teroristickou organizaci stranu Vladimira Vladimiroviče Putina.
Kdybychom to udělali, tak všem Rusům, kteří mají legitimaci této politické strany, dáme varování, že pokud by zvažovali, jestli chtějí být v této nelichotivé společnosti, je nejvyšší čas, aby tu legitimaci vrátili. Toto téma probíráme se spojenci už měsíce a je to proces. To znamená, že se sněmovnou nad těmi věcmi sedíme a jednáme.
Když se na ten proces podíváme, je to film a já si přeji, aby byl pravdivý a směřoval k vyřešení konfliktu. Každý pokus bude dobrý. My v senátu máme na příštím výboru opět zařazen zvláštní bod k Ukrajině.
Měl by tedy podle vás Vladimir Putin být prohlášen za válečného zločince?
Nejen Vladimir Putin, ale celé jeho okolí, všichni, kteří s ním mají podíl na těch zvěrstvech, všichni ti, kteří hlasovali v dumě pro anexi území, mají podíl. Vojáci, kteří vykonávali rozkazy, respektive je udíleli, novináři, významní propagandisté, ti všichni patří před mezinárodní tribunál. Vladimir Putin zničil Ruskou federaci. Tam není jediná instituce, která by se postavila vlastnímu prezidentovi, nepostaví se mu parlament, nepostaví se mu veřejné mínění, protože veškerou opozici vystřílel nebo vyhnal do zahraničí. Nepostaví se mu svobodná média, protože všechna vyhubil.
Je jako rozjetý vlak, který se řítí na Evropu. Čím dřív ho zastavíme na území Ukrajiny, tím lépe pro nás. Zastavit ho musíme jedině silou vojenskou, ale také silou paragrafů. Když si čtete ruský trestní zákoník, tak je tam zvláštní odstavec, který pamatuje na to, co teď Putin dělá. Měl by stanout před soudem i podle ruských zákonů, ale protože soudy v Rusku nefungují, musíme vytvořit mezinárodní koalici, která bude mít dostatečnou sílu na to, aby takový tribunál ustanovila.
A není to spíše jen takové přání? Jaká je šance, že se opravdu podaří Vladimira Putina postavit před soud?
Když na tom nebudeme pracovat dnes, tak to nebude. Jaká je šance? Kdyby to nedávalo smysl, tak to dělat nemůžeme. Podívejte se na historii válčení v Jugoslávii. K čemu tam došlo? Zmrazit veškeré účty všech aktérů, jak to děláme vůči Putinovi a jeho lidem? Zmrazujeme účty. Uvalit sankce. Už jsme je uvalili. Tam, kde je zmrazení, může následovat další krok, a to je konfiskace.
Musíme si udělat inventuru všech našich zákonů v České republice, které vznikaly v dobách míru, abychom ověřili, že nám pomáhají bránit se putinovskému Rusku. Už dnes se na NCOZ vyšetřují válečné zločiny spáchané na Ukrajině. Jak dobře víte, ta jurisdikce je dnes mezinárodní a může to šetřit každá země Evropy na svém území a přispíváme tím k objasnění okolností některých zvěrstev.
Máme před sebou proces, který je v běhu. Je třeba, abychom mu pomáhali. Například my na našem výboru jsme v kontaktu s NCOZ a sledujeme, jak jsou daleko ve svém vyšetřování. Věnujeme se i dalším věcem. Parlament tady má svoji roli, ale vládu nenahradí. Kdybychom dopředu řekli, že to nedává smysl, budeme jako králíčci, kteří řeknou v koutě kotce, že se nebudou bránit lišce, která tam řádí. Na tu lišku ale máme nástroje a neměli bychom se je bát použít.
Minulý týden skončil sjezd Komunistické strany Číny, na kterém obhájil funkci generálního tajemníka Si Ťin-pching. Miloš Zeman své sympatie k Číně netajil. Jak by se k ní choval prezident Pavel Fischer?
K Číně je potřeba přistupovat podle zásady já pán, ty pán. To znamená, že stojíme o dobré vzájemné vztahy, ale ne za každou cenu. Mám za to, že si Miloš Zeman trochu spletl světové strany, možná to bylo i vlivem některých významných podnikatelů, a rozhodl se České republice otevřít dveře do Číny. Mám za to, že nás prodával trochu pod cenou.
Když se podíváme na přísliby obrovských investic, stačí znalosti účetnictví, abychom viděli, že z toho nic nebylo a že jsme z hlediska dobré pověsti a ochrany zájmů České republiky riskovali mnohem víc, než bylo potřeba. S tím je třeba přestat a mám za to, že Miloš Zeman udělal v tomto smyslu kroky, které nebyly v zájmu České republiky.
Vy jste s předsedou senátu Milošem Vystrčilem (ODS) navštívil Tchaj-wan. Hrozí mu podle vás útok ze strany Číny?
Tchaj-wan je aktérem mezinárodních vztahů. Je subjektem mezinárodních vztahů a mezinárodního práva. To je formulace, která není z mé hlavy. Je dokonce ve společném prohlášení, které přijímal senát v červenci tohoto roku. Já jsem tu formulaci nabízel a prosazoval a jsem rád, že získala podporu napříč politickým spektrem. Co to znamená? Bereme na vědomí, že Tchaj-wan se chová jako suverén. Má vlastní armádu, vlastní zákony, prezidentku, vlastní volby, parlament, vládu a vlastní ambice navazovat výhodné vztahy například s Českou republikou.
Bereme Tchaj-wan jako partnera. To, že se to nelíbí Komunistické straně Číny, je druhá věc. Musíme v tom být obezřetní, protože tak jako Vladimir Putin v rozporu s ustanoveními Charty OSN přepadl Ukrajinu, tak vidíme, že Rusko si získalo podporu Číny a že při řadě jednání v Radě bezpečnosti OSN s Ruskem držela basu. Proto ty dva konflikty nebo to napětí v tchajwanské úžině souvisí s Ukrajinou. Kdybych vám to vyprávěl před rokem, tak mě budete považovat za blázna.
Když se podíváte na jednání v Uzbekistánu, kde byli Si Ťin-pching a Vladimir Putin dohromady, tak Tchaj-wan a Ukrajinu dali do jednoho souvětí. To znamená, že tyto dvě velmoci si navzájem kryjí záda. Mám za to, že když někdo vyhrožuje druhému silou, jedná v rozporu s Chartou OSN. Tam je na to zvláštní ustanovení. Měli bychom na tohle dávat velký pozor. Jak s tím nakládat? Jako Česká republika do toho můžeme něco přinést. Například to, že budeme s Tchaj-wanem jednat jako rovný s rovným. To se na úrovni parlamentu daří výborně a jsem na to hrdý.
Na Pražském hradě se nedávno uskutečnil první summit Evropského politického společenství. Kdybyste se stal prezidentem, chtěl byste na podobné akce jezdit, nebo byste tuto výsadu přenechal premiérovi?
Tady je tradičně nějaká dělba povinností mezi prezidentem a premiérem, která do jisté míry funguje, ale s ohledem na kondici Miloše Zemana vlastně většinu povinností převzal premiér. To není dobré, protože předseda vlády má spoustu úkolů i doma. Tady je potřeba, aby prezident fungoval na sto procent. Je za to placený a občané České republiky by měli mít jistotu, že ten, kdo nastoupí na Hrad, bude velmi dobře vědět, jaká je jeho povinnost vůči spojencům v rámci Severoatlantické aliance nebo v rámci Evropské unie.
Já ty povinnosti znám a jen připomínám, že naposledy byl český prezident přijímán v Bílém domě možná před dvaceti lety. Myslím, že občané by tohle měli vědět. Prezident, který nefunguje nebo kterého v zahraničí neberou jako spolehlivého partnera, je daň za to, že si volíme prezidenty, kteří potom nedělají čest České republice v zahraničí. Tohle chci změnit, a proto kandiduji.
Jedním z témat summitu byla i poválečná obnova Ukrajiny. Jak moc by na ní měla Česká republika participovat?
Ukrajina potřebuje pomoci, rozpočtově potřebuje pomoci už dnes, aby se udržela nad vodou. V tom dělá Česká republika velký kus práce jako předsednická země. Potřebuje pomoci humanitárně, výzbrojí a dodávkami zbraní. Také je potřeba, abychom byli připraveni pomoci v rekonstrukci a obnově Ukrajiny.
Na základě mých rozhovorů s Ukrajinci a ukrajinskými ústavními činiteli vím, že Česká republika je tam vnímána jako velmi důležitý a spolehlivý partner mnohem silněji, než by odpovídalo naší velikosti. Nabídky na naši roli při rekonstrukci Ukrajiny tomu odpovídají. Je tam obrovský potenciál. To je potřeba, aby věděli občané i podnikatelé, aby se na to připravovali. Já s některými z nich už pracuji.
Koho by si s sebou vzal senátor Fischer na Pražský hrad? Má ještě smysl udržovat diplomatické styky s Ruskou federací? A jak vysvětlil svůj výrok, že manželství a stejnopohlavní svazky posilují obavy, že se děti budou shánět na trhu? Odpovědi na tyto a další otázky najdete už ve čtvrtek v novém vydání Týdeníku FORUM!
