Jak jsme se dozvěděli na tiskové konferenci – a toto kupodivu zaznělo česky, nikoli rusky jako její „velmi vtipný“ závěr –, volební prezidentskou kampaň Miloš Zeman nepovede a televizních ani rozhlasových debat se účastnit nebude. První polovina onoho prohlášení je ovšem značně sporná. Kdo má totiž oči, vidí, že permanentní kampaň za své znovuzvolení vede Zeman už od prvního dne, kdy se s popelníčkem a otřesnou partou svých rusko-čínských kumpánů nastěhoval na Hrad.
Činil tak a stále činí osvědčenými způsoby, o nichž ví, že jeho voličům konvenují a přinesou mu kýžené hlasy. Namátkou:
- Těžkotonážními sprosťárnami v rozhlase, jaké slušně vychovaný člověk na veřejnosti z úst nevypustí, a už vůbec ne v úctyhodných legendárních Hovorech z Lán, když je ještě k tomu hlavou státu.
- Oplzlými ataky např. na think-tank Evropské hodnoty, kdy místo věcné kritiky zcela mimo téma chrlil osobně zaměřené nechutné výroky o Jakubu Jandovi a pouštěl do éteru výrazy jako ejakulace, masturbace či sperma.
- Všemožnými útoky na novináře, včetně již zesnulých, na „pražskou kavárnu“, univerzitní profesory a další osoby a instituce, které nesnáší a u kterých ví, že se tím zavděčí „lidu“.
- „Bojem“ proti uprchlíkům a necitelnými, leckdy lživými výroky na jejich adresu. On sám sice ví (tedy má-li ještě zbytek soudnosti), že nic nezmůže a žádné pravomoci v této věci nemá, avšak většina jeho obdivovatelů to netuší, a pokládá jej tudíž za zachránce před „islamizací“.
To všechno, stejně jako nepokrytý příklon k Putinově politice a k totalitní Číně, se drtivé většině jeho příznivců líbí. „Mámo, ten jim to natřel! Von je tak lidovej, úplně jako my. A žádný čmoudy nám sem nepustí.“
Staví se tak do role bodrého strejce, který si nebere servítky a úplně stejně jako tuhle Pepa či sousedovic Máňa nesnáší ty vyžírky z neziskovek, novinářskou pakáž a muslimáky. A zabírá to. Kampaň jede.
Druhá polovina Zemanova slibu – že nepůjde se soupeři do debat – už je ale uvěřitelnější. Hlavní důvody tohoto neobvyklého rozhodnutí mohou být tři.
Nepotřebuje to. Na to, aby si získával přízeň a hlasy budoucích voličů, mu stačí to, co je uvedeno výše. A pak samozřejmě setkávání s příznivci na náměstích. Tam nehrozí střet s názorovými odpůrci, a pokud se nějaký náhodou dostane k mikrofonu, je místo věcné odpovědi za mohutného potlesku odbyt urážkou vydávanou za bonmot. Davy extatických obdivovatelů typu oné paní s již legendárním výrokem „Pane prezidente, vaše moudrost je nad naše chápání“, mu úplně postačí.
[ctete]106861[/ctete]
Přímý střet si nemůže dovolit. Zeman rozhlasové a televizní souboje s vyzyvateli nejenže nepotřebuje, ale účast v nich by pro něj dokonce mohla být kontraproduktivní. Jeho loutkovodiči tuší (a možná to ví i on sám), že v ostré debatě se soupeři, kteří by ho jistě nekompromisně nutili k jasným vyjádřením na nepříjemná témata a konfrontovali ho s obří hromadou jeho lží, by neobstál. Tady už by si s urážením a „bonmotováním“ nevystačil a hrozilo by, že někteří soudnější lidé přece jen prozřou a zapochybují. Otázky by nebyly předem připravené a schválené, jak je zvyklý. Nevěděl by, „odkud mu jaká přiletí“, zato by si mohl být jistý, že jich pár pěkně pleskne. Nic takového nemá zapotřebí. Do televize samozřejmě chodit bude. Ale hezky sám, do té internetové ovčí nebo na Barrandov do pořadu nepochybně zcela nestranné choti hradního kancléře. To by tak hrálo, aby se ho každý ptal, na co si vzpomene.
Nemůže se tak dlouho ukazovat. Není jisté, jestli je pan prezident v stavu, kdy by se mohl nechat hodinu či déle naživo zabírat ve spontánní debatě. Při návštěvách českých měst jej na pódium obvykle nejkratší cestou dovede ochranka s dvorním podavačem hůlky (často doslova, nikoli pouze ve smyslu „doprovodí“) a po projevu ho hned zase uklidí z očí. Vystupuje-li v televizi, vidíme ho také už usazeného v křesle či nainstalovaného za řečnickým pultíkem. U projevu k národu nám pana prezidenta také vždycky jakž takž upraví. I když pravda někdy do podoby strejdy ze Lhoty, s břichem vyvaleným ze saka a roztaženýma nohama, což ale, nutno připustit, může klidně být záměr cílící na voličstvo typu „Táto, von je celej ty“. Otázkou ale je, jak by v nenakašírované celovečerní debatě působilo Zemanovo charakteristické vyvracení očí v sloup, odfukování, nadouvání tváří či nepřítomnost personálu s kapesníkem na utírání obličeje. V kontrastu s dobře oblečenými kandidáty s normální mimikou a společensky bezchybným chováním, jakých tam, aspoň doufám, bude většina, by to nemuselo působit zrovna nejlépe.
Jak ale bude vypadat poslední debata v případě, že Zeman postoupí do druhého kola? Bude to vůbec debata? Duel? Možná že soupeř vystoupí v ČT v pořadu přejmenovaném na Sólo, zatímco pan prezident ho ve stejném čase bude pomlouvat na některé ze spřátelených televizí.