Týden poté, co prezident urazil umělce výrokem, že nejlépe přeci tvoří hladoví, chystá dnes Miloš Zeman projev k národu. Chce v něm prý hledat to, co nás spojuje. Zeman už dříve prokázal, že si podporu lidem v těžkých chvílích představuje dost svérázně. Ještě více to vynikne ve srovnání s prezidenty okolních států, kteří zdaleka netráví pandemii jen v bezpečí mezi čtyřmi stěnami, jako Zeman na zámku v Lánech.

Program Miloše Zemana je od začátku října dosti monotónní, dokonale to ilustrují fotografie na oficiálním hradním facebookovém profilu.

Na levém křesle v Masarykově pracovně lánského zámku se na snímcích střídají hosté, prezident však zůstává takřka v nezměněné poloze, až se chtě nechtě vkrádají myšlenky, zda živého prezidenta nenahrazuje kreativní práce s Photoshopem.

Hlavní oficiální důvod Zemanovy omezené aktivity je patrný z každé fotografie. Je to zlomená ruka, kvůli které se už druhý měsíc zotavuje, a svůj „lánský program“ tak prakticky přerušil jen návštěvou vojáků v Prostějově a účastí v prvním kole senátních voleb (k tomu druhému nešel, neb podle svých slov neměl koho volit).

I z lánského křesla by se však nepochybně daly vysílat jiné signály, než jaké Zeman v poslední době směřoval ke zmíněným umělcům, k „neschopným firmám“, které by podle něj zkrachovaly i bez covidu a podobně. Podívejme se na to, jak v tento čas vystupují hlavy státu Rakouska a Slovenska.

Co na to Marie Terezie?

Začněme v Rakousku, kde se srovnání přímo nabízí. Tamní prezident Alexander Van der Bellen je stejně starý jako Miloš Zeman, je to též silný kuřák a v časech koronaviru bezesporu i on patří mezi silně rizikovou skupinu. Van der Bellena sice netrápí viditelné zdravotní problémy, i tak by se vzhledem k situaci mohl s čistým svědomím šetřit. Jenže to nedělá.

Nejen že má Van der Bellen z posledních dní dost fotek, jak pózuje s ústavními činiteli (ty se v Hofburgu ve Vídni pořizují před obrazem Marie Terezie), nebo jak z balkónu parlamentu sleduje zasedání poslanců, ale za poslední dva týdny stihl procestovat i kus země. A především si dobře vybíral, komu, kde a co přesně říká.

Byl v Korutanech (zhruba vzdálenostní ekvivalent Prostějova od Lán) připomenout si 100. výročí plebiscitu, kdy se tato jižní spolková země připojila k Rakousku, s lesníky probíral přímo v terénu dopady klimatických změn na rakouskou přírodu, zastavil se na univerzitě a v galerii v dolnorakouské Kremži a kus za Vídní navštívil také vojenskou akademii.

K tomu nějaké ty online konference a legrační video k mezinárodnímu dni zvířat, kdy se diváci mohli přesvědčit, jak vypadají dlouhé chodby Hofburgu pohledem prezidentova psa, který běžel za pánem a měl při tom kameru na hřbetě.

Za dva týdny tedy několik vzkazů ke společnosti – prezidentovi záleží na ochraně přírody (v Rakousku dlouhodobě důležité téma), není mu lhostejná kultura, symbolicky podporuje vojáky coby jejich vrchní velitel a tak dál a tak dál. Počet uražených, dehonestovaných či ponížených lidí prezidentem: nula. To, že Van der Bellen mezitím odevzdal i hlas ve vídeňských zemských volbách, je samozřejmost.

Není palác jako palác

Mnohem víc se „lánskému typu“ prezidentského programu blíží Zuzana Čaputová na Slovensku. Slovensko v posledních týdnech také hlásí vysoký nárůst počtu nakažených a prezidentka už od jara drží poměrně konzistentní linii komunikace směrem k veřejnosti – buďte zodpovědní, noste roušky, dodržujte opatření. Raději zrušit prezidentskou návštěvu třeba v Nitranském kraji, než vyslat špatný signál o zlehčování šíření nákazy.

I z prezidentského Grassalkovičova paláce či jeho relativně blízkého okolí se však dá „obhospodařit“ velká část slovenské společnosti – samozřejmě v závislosti na tom, jaké má prezident priority. U Čaputové jsou to dlouhodobě například lidská práva a stav justice. Tomu odpovídají i momentky z jejího programu.

Vzkaz seniorům, že na ně myslí, dále video ke Světovému dni duševního zdraví, osobní setkání s lídryní běloruské opozice Svjatlanou Cichanouskou. A hned dvakrát kultura – začátkem října setkání se zástupci kreativního průmyslu, podpora hercům, filmařům, spisovatelům a dalším. A později návštěva prezidentky přímo na jedné z kultovních bratislavských scén – v Radošínském naivném divadle.

A poučení pro Česko? Většinu z těchto akcí by hlava státu mohla klidně podniknout i se zlomenou rukou. Uvnitř paláce. Uvnitř pracovny. A vlastně i z křesla. Pokud by se jí tedy chtělo.

Tento článek publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org