Prezident Miloš Zeman pověřil Andreje Babiše jednáním o sestavení vlády. Okázale vysílá signály, jak mu jde ve všem na ruku. Vyslal ho na misi bez zajištěné podpory, přičemž popírá sám sebe a parlamentní zvyklosti. Zároveň dává až příliš okatě najevo, jak se obává Tomia Okamury, který ho může ohrozit v prezidentské volbě.

Patová povolební situace trvá. Andrej Babiš sice vyhrál volby, ale do značné míry díky vlastní destruktivní kampani, vymezující se vůči všem, nezískal vládní většinu. To jediné se počítá. Pokud vítěz nesežene 101 hlasů, nemá v rukou žádný nástroj, jak účinně a dlouhodobě prosazovat svůj program. Házet vinu na ostatní by mohl každý jeho předchůdce v podobné situaci.

ANO o vládě nevyjednávalo

V této souvislosti se šíří řada mýtů, jejichž cílem je vehnat Babišovi partnery do náruče i za cenu vydírání a vyhrožování. Babiš je netrpělivý a očekává rychlý spád. Proto o vládě de facto nevyjednával a už po týdnu vše vsadil na jednu kartu, jednobarevnou vládu hnutí ANO, která jediná vyhovuje jeho představám příliš se neobtěžovat koaličními kompromisy.

[ctete]163516[/ctete]

Výzvy ke „státotvornosti“ a „přijetí odpovědnosti“, zvláště vůči dosavadní opozici, se zcela se míjejí se zájmy těchto stran i zájmy jejich voličů, kteří hlasovali proti trestně stíhanému politikovi s tunami másla na hlavě, opájejícího se fízlovací mentalitou a jakobínským tažením proti podnikatelům.

Jsou to „dobře míněné rady“ k asistované sebevraždě s toxickým partnerem, který lež, manipulace, silové řízení, útoky na konkurenci a zastrašování začlenil do svého politického arzenálu, běžného z jeho působení v byznysu.

Absurdní jsou zejména snahy zatáhnout do koalice ODS už jen z toho důvodu, že Andrej Babiš trvá na tom, že nebude rušit EET ani kontrolní hlášení DPH s vylhaným propagandistickým zdůvodněním, že vynášejí 250 miliard korun. Tato improvizace není myšlena vážně, protože hnutí ANO k sobě přetáhlo stovky tisíc levicových voličů, kterým by se jen stěží mesaliance s pravicí, na kterou Babiš čtyři roky dštil síru, zamlouvala.

Spojenectví s Hradem

Šéf hnutí ANO dnes těží ze spojenectví s Hradem, protože Miloš Zeman projevuje maximální snahu být znovu zvolen v rychle se blížících prezidentských volbách, jejichž první kolo začne 12. ledna příštího roku. Veškeré jeho počínání předurčuje tento osobní a zjevně i byznysový zájem jeho okolí.

I proto se prezident účelově spojil s oligarchou, kterého ještě před několika lety považoval za nedůvěryhodného politika, nedodržujícího dohody. Proto mu nečinilo žádný problém spolupodílet se na likvidaci autentické levice, ze které sám vzešel.

Nebudu Andrejovi překážet

„Nebudu Andreji Babišovi v žádném případě překážet,“ prohlásil prezident a popřál mu hodně štěstí. Avizoval přání, aby vítězné hnutí ANO případně dostalo všechny tři pokusy na sestavení vlády. V rozhovoru pro Radiožurnál (30. 10. 2017) k tomu použil poněkud zvláštní, ovšem jemu vlastní příměr.

„V prvních povolebních jednáních všechny slepice říkají, že to tomu kohoutovi nedají, a obíhají takové slepičí kolečko. Když slepice oběhne tak zhruba dvě až tři kolečka, no tak najednou ten kohout na ni dolehne,“ uvedl prezident republiky. „I ta slepice má svou důstojnost, a kdyby neuběhla ta tři kola, tak by se cítila jako slepičí prostitutka. No a po třech kolech už je to všechno v pořádku,“ dodal.

Pokud bychom vzali vážně Zemanovu bizarní analogii se živočišnou říší, bude zajímavé sledovat, na kterou slepici nakonec kohout dolehne, protože prostitutka zůstává prostitutkou.

Vyhrožování součástí politiky

Zeman v rozhovoru použil další pozoruhodné vývody, zjevně fascinován vydíracím potenciálem hnutí ANO. Babišův záměr sestavit menšinovou vládu označil za „výhrůžnou variantu“: „Pokud se mnou nepůjdete, bude tady menšinová vláda. V politice se velmi často vyhrožuje a je to součást politického řemesla.“

Vzápětí však dodal, že tuto „výhrůžnou variantu“ preferuje před stabilní většinovou vládou, jejíž vznik zpochybnil. „Já bych si to ani nepřál, protože politika je samozřejmě kompromis. Takže nakonec vaše vláda neudělá nic. A to je nebezpečí, které u jednobarevné vlády nehrozí.“

Prezident Miloš Zeman dal opět dostatečně najevo, že ho netrápí parlamentní zvyklosti. Pokud dnes tvrdí, že vítěze voleb má v úctě, nechoval se tak před čtyřmi lety po pádu pravicové vlády, když mu nestačilo ani 101 deklarovaných hlasů pro její pokračování. Po Bohuslavu Sobotkovi požadoval veřejné prohlášení, že má podporu 101 poslanců, a pokud by jeho vláda důvěru nezískala, Sobotka by další šanci nedostal.

Strašák předčasných voleb

Zemanovi nevadí, že hnutí ANO má zatím jistých pouze vlastních 78 hlasů a nezajímá ho, s kým a kdy životaschopnou vládu sestaví. Nevadí mu ani trestní stíhání budoucího premiéra, což byl hlavní důvod, kterým v roce 2013 odůvodnil mimoústavní jmenování Rusnokovy vlády bez vyjednané podpory.

[ctete]163707[/ctete]

Příliš vážně nelze brát ani strašení a vydírání předčasnými volbami, protože vše bude záviset na manévrování jednotlivých stran. Ostatně se ukáže už při schvalování státního rozpočtu s nepochopitelným schodkem 50 miliard korun v době růstu, což velmi relativizuje Zemanovu chválu rozpočtové odpovědnosti exministra financí.

V mocenském bloku Zeman–Babiš se však nacházejí jisté trhliny. Hnutí ANO nemůže vyhovovat nejpozdější termín schůze sněmovny 20. listopadu, protože potom už nezbývá příliš času na vyjednání podpory či tolerance a vše zatím směřuje k tomu, že v novém roce bude mít Česká republika vládu bez důvěry. Kromě váhajících komunistů zatím nikdo toleranci menšinové vlády nepřislíbil, a to by nestačilo. Naopak by tolerance hnutí ANO jenom ze strany komunistů poškodila.

Zároveň tak už nebude možné i při ideálním průběhu legislativního procesu schválit státní rozpočet do konce roku, takže Česká republika bude mít vysoce pravděpodobně blíže neurčenou dobu rozpočtové provizórium.

Rozkol s Okamurou

Miloš Zeman se zároveň obává kandidatury Tomia Okamury v prezidentské volbě, který má ještě týden na rozhodnutí. Do karet mu nehraje jeho současný rozkol s Andrejem Babišem. Proto původně neúspěšně tlačil Okamuru přímo do jeho vlády, kdy na sebe jejich zájmy narazily. Babiš už před volbami útočil na Okamuru, že je obklopen kmotry, a v současné době jeho média šéfa SPD ostřelují organizovanou mediální kampaní. O spolupráci s ním nestojí, i když mu nabízí programovou shodu zaváděním prvků přímé demokracie.

Babiš sice oznámil, že hnutí ANO svého kandidáta na prezidenta nepostaví, ovšem Okamura má potenciál posbírat hlasy radikálních protestních voličů. To si Zeman uvědomuje, když před jeho kandidaturou varuje: „Do jisté míry máme společné voliče, takže mně odebere zhruba 10 procent hlasů, aniž by sám se stal prezidentem, takže je to takzvaná lose lose strategy, kde prohrají obě strany.“

Možná Okamura ještě vyčkává, jestli mu „hlavní kmotr“, jak označil Babiše před volbami, nehodí tučnější sousto výměnou za ústupky. Dalo by se však vsadit na to, že absurdita současné povolební situace ještě nedosáhla vrcholu.