Prezident Zeman měl projev na Žofínském fóru a zopakoval tam některé své staré výroky. Vyslovil se proti sankcím uvaleným na Rusko kvůli zabrání Krymu, podpořil Huawei, prostě jako obvykle.

Také se věnoval způsobu řízení Evropské unie.

Řekl: „Pokud jde o Českou republiku, kdysi, asi před třemi lety, jsem pronesl kacířskou poznámku, že existuje určitá podobnost, nikoli ovšem totožnost, mezi Brežněvovou doktrínou omezené suverenity a doktrínou sdílené suverenity v Evropské unii. Když se mě zeptáte, v čem tuto podobnost vidím, tak v tom, že Brežněvova doktrína vedla k umístění spřátelených vojsk, a sdílená suverenita málem vedla k umístění migrační vlny. Ale protože Evropská unie je víceméně demokratická, a to musím uznat, tak při tvrdém vyjednávání, které vedla Visegrádská čtyřka, se nakonec migrační kvóty podařilo zrušit. Nicméně ptáte-li se mě, v čem tuto podobnost vidím, tak právě zde. Mimochodem ještě jsou jisté dozvuky, například že bychom měli být pokutováni za to, že nepřijímáme migranty, a podobně.“

Když to vezmeme od konce, Zeman je důkladný ve svém podprahovém působení. Řeč má být o uprchlících, kterým bylo přiznáno právo na azyl, nikoli o nějakých migrantech obecně. Rozdíl ve významu těch dvou pojmů by měl znát, možná i zná, ale schválně dělá, že tomu tak není. Nemluví o válečných uprchlících, protože by mu to nesedělo do obrazu světa, ve kterém se cítí dobře a dobře se mu v něm manipuluje s lidmi.

V pilné spolupráci extremistů, extremistických stran a dezinformačních médií se u nás povedlo navodit atmosféru, že nejde o válečné uprchlíky, ale ekonomické migranty, kteří jdou za lepším. Kdo má právo na azyl, je ale dáno právem, nerozhoduje o tom Hrad a třeba nikým nevolený úředník Ovčáček. Aspoň už Zeman neopakuje svou nepravdivou tezi, že kdo překročí nedovoleně naše hranice, dopouští se trestného činu a je to kriminálník. Možná už mu nějaký právník vysvětlil, že je to jen přestupek.

Pokud jde o kvóty, správný postup by byl takový, že když už je Unie podle svých pravidel odsouhlasila, měli jsme se podle toho zařídit a průběžně vznášet námitky, kdybychom narazili na nějaké technické či jiné problémy nebo zaznamenali nějaké reálné ohrožení. Reálným ohrožením není, když někdo tvrdí, že kdo terorista není, může se jím stát. Lidé se také třeba nerodí jako agenti či posluhovači cizích mocností, ale mohou se jimi stát. Připadalo na nás 2691 lidí. V 90. letech jsme tu měli tisíce uprchlíků z Balkánu, aniž si toho někdo moc povšiml. Tehdy to ale nebylo téma, které u politiků budí hrůzu. Unie by pochopila, že se přijímání azylantů vleče, ale rétorika použitá pak Babišem („ani jeden uprchlík“) pochopitelná nebyla a není.

Vraťme se k Brežněvově doktríně. Říkalo se tak tezi, že když je v nějaké zemi ohrožen socialismus, je možné tam vpadnout a zjednat nápravu. Srovnávat něco takového se způsobem řízení EU je demagogie. Rozdíl mezi přijímáním dost malého počtu uprchlíků a desítkami tisíc důkladně vyzbrojených okupačních vojáků je zřejmý. Aspoň někomu.

Zeman ale používá svůj obvyklý kluzký jazyk, aby měl vždycky možnost vybrušovat. Řekne „určitá podobnost, nikoli ovšem totožnost“. To ovšem úplně stačí, účinku je dosaženo a navodil asociaci EU – Brežněv. Je to asi jako s jeho breptáním o „výrobě“ novičoku u nás. Kremelský Sputnik už věděl, jak to využít.

No nic. Kvóty nejsou, bude potřeba najít nějaké nové téma, které by to tu pořádně rozložilo.