Česká republika se mílovými kroky vzdaluje svému západnímu kurzu, který sledovala posledních 26 let. Můžeme poděkovat všem našim představitelům v čele s milovníkem totalitních režimů (zejména Ruska a Číny) za to, že pro tyto země se stáváme bránou do Evropské unie. Místo toho, abychom byli spolehlivými partnery svých spojenců.

Všem známý šašek Jiří Ovčáček nazývá protesty proti čínskému prezidentovi opět fašizací (to je takové slovo, které se před časem naučil a teď ho používá pro označování všech, kdo si dovolí s hradní kulturou nesouhlasit). Mnohem děsivější než tahle domnělá fašizace je spíše normalizace, která v ulicích Prahy probíhá. Autobusy navezení vítači s mávátky (zatím to vypadá, že protentokrát nejsou z Osvětiman), policejní zásahy proti vyvěšování tibetských vlajek… Ano, až sem jsme se dostali.

Zeman čínského prezidenta dokonce pozval do Lán, aby ukázal, jak zásadní návštěva to pro něj je. Neuvěřitelné výroky, které pronesl pro čínskou televizi, jsou stejně jako mnoho jiných daleko za hranicí slušnosti, daleko za hranicí uvěřitelného, prezident obrací kurz České republiky a následuje svého předchůdce Klause v urážení západních zemí, EU a spojenců z USA.

Je děsivé, kam Česká republika dospěla. Je děsivé, co si může prezident (a s ním samozřejmě i vláda, její vina je neoddiskutovatelná) dovolit, co si může dovolit jeho mluvčí a jak hluboko jsme se sklonili. Každým dnem víc a víc nám chybí Václav Havel, nebo alespoň někdo slušný a nezaprodaný těm režimům, které přece nechceme a nemůžeme následovat.

Je děsivé, kam jsme dospěli. Nezbývá než doufat, že se to někdy podaří změnit.