Od chvíle, kdy byl Miloš Zeman přeložen z jednotky KARIM na standardní pokoj, začal překvapivě rychle pracovat. Po několika návštěvách, které přijal, a řešení otázek spojených se jmenováním nové vlády se nyní prezident po dlouhé době ukáže před televizními kamerami. Překvapivě v den, který v minulých letech ignoroval, tedy na 17. listopadu.
Rozhovor s hlavou státu avizovala v úterý TV NOVA s tím, že se bude jednat o patnáctiminutové povídání Zemana s Reyem Korantengem. Prezident má reagovat na spekulace o svém zdravotním stavu, zhodnotit výsledky voleb i povolební jednání, která vedou k sestavení nové vlády. Veřejnost sice od hlavy státu již několik let marně čeká právě na 17. listopadu projev státníka, který upozorní na nutnou obranu křehké demokracie a národ alespoň v tento sváteční den zkusí spojit, ale to se nestalo.
Je pochopitelné, že kvůli zdravotnímu stavu, v němž se nyní Zeman nachází, musí být občan spokojen už jen s tím, že po dlouhé době uvidí nejvyššího ústavního činitele v plné „kráse“. Jakkoliv se může zdát načasování Zemanova rozhovoru náhodné, nebylo by překvapením, kdyby se tentokrát stal „zázrak“ a prezident promluvil cíleně v den, kdy už to od něj čeká málokdo.
Pokud by Zeman skutečně takto překvapil, nebylo by to poprvé, kdy by se po svém částečném zotavení zachoval jinak, než u něj bylo poslední léta zvykem. Je sice jasné, že bude prezident v rozhovoru pro TV NOVA kritický, bude nadávat na novináře a pomluví některé senátory i Džamilu Stehlíkovou, ale už to, že promluví v den, který je pro naši zemi tak důležitý, zaslouží pozornost. Jestli by navíc dokázal říct i něco pozitivního, dalo by se hovořit o mohutném úspěchu českého lékařství, konkrétně Ústřední vojenské nemocnice.
Že bychom se za prezidenta možná tentokrát nemuseli stydět, naznačil i jeho rozhovor pro Frekvenci 1. V něm totiž téměř upustil od urážek a překvapil i svými výroky o „sympatickém programu ODS“ nebo snaze zbytečně neprodlužovat jmenování nové vlády.
Když se však podíváme na celou situaci realisticky, neuvidíme zázrak medicíny, ani přeměnu prezidenta na státníka, kterého si lze vážit. Zeman je pouze pragmatik a v momentě, kdy se dostal z ohrožení života, velmi rychle vyhodnotil situaci a rozhodl se nadále nespolupracovat s Andrejem Babišem. Končící premiér navíc hlavu státu velmi naštval tím, že si „dovolil“ zkusit odvolat Vratislava Mynáře z funkce hradního kancléře. Ani další Babišovy kroky, které naznačovaly, jak rád by Zemana ve funkci vystřídal, se prezidentovi nelíbily.
Zkrátka a jednoduše, jako lídr opoziční strany už není Babiš pro prezidenta zajímavý, což se promítá i do současného chování Miloše Zemana. Pokud se tedy ve středu hlava státu „dopustí“ slušného vystoupení na komerční televizi, neberme to jako jeho změnu k lepšímu. Jde jen o další část představení, kde si hlavní hrdina trochu poupravil svou roli.