Miloš Zeman znovu pochlebuje Andreji Babišovi, kterého si chce udobřit po roztržce kvůli změnám v policii. Nebývalou míru servility vůči ministrovi financí předvedl hradní mluvčí Jiří Ovčaček na tiskové konferenci, kde tlumočil stanoviska hlavy státu. Vychválil Babiše za vývoj státního rozpočtu a označil ho za nejlepšího člena vlády. Je k tomu důvod?

[ctete]45551[/ctete]

Babiš: Prezident mě nepotěšil

Slibně se vyvíjející strategická spolupráce Hradu a ministra financí, která se naposledy projevila demonstrativní návštěvou Čapího hnízda, zaskřípala poté, co se prezident proti očekávání nepostavil za šéfa hnutí ANO v ostrém boji s ČSSD o policejní reorganizaci. Ať už měl důvody jakékoli, nepřiklonil se po počátečním váhání na žádnou stranu sporu a vyzval znesvářené politiky, aby nerozbíjeli vládu.

Babiš tuto dílčí porážku dosud nepřekousl a postavil na ní kampaň před říjnovými volbami. Jeho chráněnec Šlachta ji nepochybně „odpracuje“ úniky informací z vybraných kauz do spřízněných médií, a projeví tak vděk za Babišovu otevřenou podporu. Ostatně už začal, i když se od něho odklonila drtivá většina příslušníků jeho útvaru, a řada jeho bývalých spolupracovníků obsadila v nové Národní centrále proti organizovanému zločinu klíčové posty.

V rozhovoru pro Lidové noviny si jejich majitel postěžoval, že ho prezident nepotěšil. Naznačil opětovně, že by hnutí ANO mohlo podpořit vlastního kandidáta v prezidentských volbách. Výsledek jeho stesků se projevil vzápětí.

Snaha Hradu o usmíření

Zeman přijal Babiše na Hradě kvůli jednání o státním rozpočtu na příští rok. Vyslovil mu jednoznačnou podporu a vyplísnil ty členy vlády, kteří za ministrem financí chodí s nataženýma rukama.

Aspoň takto tlumočil jejich setkání mluvčí Ovčáček, který na tiskové konferenci Babiše pochvalně zmínil i v jiných souvislostech. Mimo jiné v souladu s prezidentem na (ne)přijímání uprchlíků, které názorově amorfní Babiš dříve ve vládě podpořil, a dnes se už k němu nehlásí. Výsledek plnění státního rozpočtu za červenec, tedy přebytek ve výši 75,6 miliardy korun, prý prezident považuje za důvod, „abychom se odpoutali od smutných dob Kalouskova neumětelství“.

Dílčí výsledek je to jistě impozantní a svědčí zejména o momentálně dobře šlapající ekonomice. Přesto se nelze zbavit dojmu, že se tu dělá účet bez hostinského. Je skutečně takový důvod k triumfálnímu jásotu? A jaký vliv na něj má ministerstvo financí?

V první řadě jde o průběžný stav a jakékoli závěry jsou dnes předčasné. Nelze hodnotit maratónský běh v půlce trati, ale až v cíli. Podstatný bude výsledek rozpočtu na konci roku, kdy obvykle dochází k masivnímu utrácení státní správy, a nejinak tomu bude i letos.

Pokud ministerstvo financí zdůrazňuje, že jde o nejlepší červencový výsledek od vzniku České republiky, důvod k velkému aplausu by nastal až tehdy, kdyby rozpočet skončil v přebytku, jako v letech 1993 – 1995. Po nástupu vlád sociální demokracie se tento trend výrazně zlomil a už za premiéra Zemana dosahovaly rozpočtové schodky desítek miliard korun.

Babiš v Sobotkových šlépějích

Nic takového není na obzoru. Babiš svůj slib vyrovnaného rozpočtu v roce 2017 opustil. Prohlásil, že nevyužije přebytků rozpočtu k významnému snížení státního dluhu, jak by se od řádného hospodáře očekávalo, ale naopak navýší výdaje vlády ještě letos o téměř 11 miliard. Jasně řekl, že schodek 70 miliard, plánovaný na letošní rok, nehodlá měnit.

Proč to dělá, když se tak chlubí svojí výjimečností? Proč připravuje rozpočet na příští rok se schodkem 60 miliard, když podle svých slov tak skvěle vybírá daně?

Odpověď je jednoduchá. Blíží se krajské a za rok parlamentní volby, a šéf hnutí ANO populisticky vystupuje v dvojí roli. Na jedné straně se neustále tváří jako ochránce státní kasy před rozhazovačnou sociální demokracií, aby se vzápětí na tomto rozdávání ušetřených peněz spolupodílel. Výrazně zvyšuje platy státních zaměstnanců, sociální dávky a důchody nad rámec zákona, a nabírá stovky nových úředníků.

Navenek deklaruje, jak řídí ministerstvo jako vlastní (zadluženou) firmu, ale ve skutečnosti zatím kopíruje podobné rozpočtové schodky, připravené jeho předchůdcem Bohuslavem Sobotkou ve vládách ČSSD (2005, schodek 56,4 miliardy). Oba jich dosáhli v době slušného hospodářského růstu a jediný významnější rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že prezident Zeman považuje Sobotku za nejhoršího polistopadového ministra financí, kdežto Babiše za jednoho z nejlepších.

Zásadnější vliv vlády není průkazný

Pokud se vrátíme k červencovému přebytku, který hnutí ANO okamžitě uchopilo k marketingové propagandě, je na místě jistá střízlivost. Samotný Babiš se sice chválí, že lepší výběr daní je hlavně jeho zásluha, ale tento optimismus nesdílejí především na něm nezávislí analytici, a vyčkávají na srovnání v delší časové řadě.

Větší díl než práci ministerstva financí přikládají loňskému nadprůměrnému růstu ekonomiky a spotřeby, a z toho vyplývající nižší nezaměstnanosti. Příčinou zlepšeného výběru daní z příjmů fyzických osob a sociálního pojištění je lepší situace na trhu práce. Aby firmy při nízké nezaměstnanosti sehnaly lidi, musí zvyšovat mzdy, lidé následně platí větší daně a více utrácejí.

Významnější vliv vlády zpochybňuje zejména výběr daně z přidané hodnoty (DPH), vlajkové lodi snažení Andreje Babiše. Příjmy státu sice proti loňsku stouply o 7,7 procenta, ale DPH, jejíž výběr byl zatížen Babišovou byrokratickou šikanou v podobě kontrolních hlášení, roste ze všech daní nejméně. O pouhých 2,8 procenta, zatímco spotřeba ve stejném období stoupla o 6,3 procenta.

Výběr ostatních daní stoupl několikanásobně více než DPH, což je přičítáno zejména rostoucí ekonomice. Například daň z příjmů firem meziročně rostla o 12,7 procenta, daň z příjmů zaměstnanců o 8,8 procent. Pokud by zavedení kontrolního hlášení DPH mělo zásadnější vliv, musel by její výběr stoupnout minimálně stejně, jako u těchto daní.

Přebytek rozpočtu je zároveň ovlivněn tím, že stát letos investuje méně než loni, a to o plných 14 miliard korun. To vláda jistě za úspěch považovat nebude.

Pochvala antireformní vlády

Andrej Babiš určitě nezmíní, že na výběru daní má svůj podíl i to, že prakticky nesnížil daně. Ačkoli za jejich přechodné zvýšení v době krize, kvůli udržení trendu poklesu rozpočtových schodků, často předchozí pravicovou vládu kritizoval. Od letošního roku už měla podle schválených zákonů klesnout daňová zátěž o 23 miliard korun, což současná koalice znemožnila. Teď si Babiš nad výběrem daní libuje, a o citelnějším snížení daní v době hospodářského růstu není řeč.

Zpět k hradnímu vysvědčení. Srovnávat hospodaření vlády v době několikaleté globální ekonomické krize a v době hospodářského oživení je tak povrchní, že nestojí za hlubší komentář. Nelze si ani domyslet rozpočtové schodky, kterých by v takové situaci dosáhla současná koalice. Lze jen připomenout, že v té době Česká republika patřila mezi jediné dvě země v Evropě, kterým byl zvýšen rating, a jediné tři země, kterým se vyhnula bankovní krize.

Uvidí se, jestli schodek státního rozpočtu za letošní rok dosáhne aspoň roku 2008, kdy za „neumětelské“ pravicové vlády klesl před nástupem krize na 19,7 miliardy korun.

Už teď je velkou chybou, že Sobotkova vláda nehodlá využít růstu k reformám pro horší časy. Naopak ruší nebo hodlá rušit reformní kroky, které vedly ke zlepšení bilance veřejných rozpočtů. Je nejvyšší čas pro větší individualizaci důchodového systému nebo zvýšení spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví.

Pro vládu, která se nechá vydírat socialistickými odbory, to však je příliš „asociální“, takže se těmito nepopulárními „nepříjemnostmi“ nebude zabývat. Pro zodpovědné činitele by to ovšem mělo být za dobrého ekonomického počasí prioritou.

To prezidenta nezajímá. Nadbíhání Hradu Babišovi svědčí jen o tom, že velmi stojí o narovnání vztahů, které se v budoucnu může hodit. A že vyrovnávání účtů s Bohuslavem Sobotkou dosud neskončilo.

[ctete]51138[/ctete]