Útok ruské vojenské rozvědky na muniční sklad ve Vrběticích, který rozhýbal tuzemskou politickou scénu, ukazuje, jak to vypadá, když nějakou zem řídí vyškolený sovětský rozvědčík, jehož pohled na svět je vymezen slovy – dezinformace, propaganda, provokace, rozkladná opatření, podvratná činnost, diverze, subverze, atentát, teror, hybridní válka, tedy zmást, vyvolat chaos, oslabit a rozložit nepřítele, který si na Rusko, roztažené přes třetinu světa, dnem a nocí brousí zuby.

To je svět, který má v mozku pěticípou hvězdu, která každým svým hrotem míří na nějakého nepřítele, a když není zrovna vidět ani slyšet, musí se najít, ergo vytvořit, protože bez nepřítele, toho vnějšího i toho vnitřního, nemůže KGB, strana a vláda fungovat. S tím se ovšem pojí i politika domácí: ukazovat neustále na všechny strany svaly, jež míří především na starší ročníky ruské společnosti vyrostlé a vychované v duchu sovětského impéria, světové velmoci, která může existovat jen tehdy, když se jí budou všichni bát. Ne náhodou označil Putin za největší geopolitickou tragédii minulého století rozpad SSSR.

Ve skutečnosti ovšem postsovětské Rusko ovládá mafie několika desítek lidí vzájemně propojených KGB ještě z dob sovětské éry, kterým plynou ohromné zisky z exportu přírodního bohatství země, zatímco obyvatelstvo státu čím dál víc a rychleji chudne. Místo snahy o vytvoření ohromného hospodářského prostoru od Atlantiku po Čukotku, z kterého by měli prospěch všichni, snaží se zupácká kremelská kágébácká „politika“ Evropu rozbít a jednotlivé země postavit proti sobě. Je jí přitom jedno, že Rusko přichází ročně o miliardy – důležitější je naplňovat heslo rozděl a panuj.

A nejde jen o ekonomické ztráty. Kreml žije stále v dobách studené války, dělá vše pro to, aby Evropu oslabil – podporuje extremistická, antisystémová hnutí napříč kontinentem, nalevo i napravo, od strany Marine Le Pen až po tuzemské „vlastence“ z SPD a KSČM, vede hybridní válku proti Západu, ovlivňuje tamní volby ve prospěch různých antievropských stran a hnutí, popichuje nacionalismus, xenofobii, brexit – vše, co může Západ oslabit, je dobré. Jenže tím oslabuje především samotné Rusko. I když to sovětský rozvědčík není s to nahlédnout – silná, jednotná, demokratická, mírotvorná Evropa, která je ze stejného civilizačního okruhu, je nejpřirozenější spojenec Ruska. Putin se sice snaží proti Západu dělat holport s Čínou, tahá v něm ale za čím dál kratší konec a Rusko, na prvním místě ohromné a neobydlené kraje Sibiře, bude první, koho Číňan schlamstne.

KGB, která okupuje Kreml, je ovšem bližší košile než kabát – jedná tak, jak byla po desetiletí uvyklá, ačkoli svět je již úplně jinde. Diverzní akce ve Vrběticích je toho dokonalou ukázkou. Svou podvratnou kágébáckou „politikou“ se Putinovi povedlo jediné – definitivně zaříznout byznys za 150 miliard (Dukovany), ztratit tak možnost, jak ovlivňovat skrz strategické odvětví dění v České republice a navíc i zlikvidovat centrálu ruských tajných služeb ve střední Evropě – ruské špionážní městečko v Praze-Bubenči. To je práce politika, kterému v hlavě svítí tři písmena: KGB. Putin dělá to, co umí, nebo má za to, že to umí. Že to státu a společnosti, v jejímž čele stojí, škodí, to se nedá svítit, protože služba je služba.

Dále čtěte

Jak a kdy porazíme covid? Odpoví Jaroslav Flegr v novém čísle Revue FORUM

V pondělí 12. dubna vychází nové číslo Revue FORUM. V něm najdete velký rozhovor Jana Jandourka s profesorem Jaroslavem Flegrem.

Kremelský kašpárek

Kreml k vytváření nestability v blízkém i vzdálením okolí podporuje nejen různá extremistická hnutí a dezinformační weby, ale využívá i armádu užitečných idiotů na Západě, kteří jsou z nejrůznějších příčin frustrováni, objímají stromy na Vysočině, věří různým konspiračním teoriím…

Kremelská věrchuška si Zemana vybrala pro jeho „ideální“ povahové vlastnosti a pomohla mu svými penězi ve volbách na Pražský hrad. A Zeman je vděčný – hájí nehajitelné, a když už to nejde, jako byla třeba okupace „ruského“ Krymu, která měla příliš mnoho podobností s okupací „německých“ Sudet nacistickým Německem, tak aspoň jako správný „mnichovan“ tvrdí, že to je fait accompli, s kterým je třeba se smířit.

Zeman má přitom za to, že hraje s Putinem rovnoprávnou hru – já tobě, ty mně. V tomto duchu s Putinem nezávazně žertuje o likvidaci novinářů (v zemi, kde jsou nepohodlní novináři skutečně vražděni) v domnění, že tím posichrovává své nadstandartní vztahy s kremelským vládcem. V tom ho utvrzuje polomafiánské prostředí, které je na Zemana nalepeno, má kontakty do nejvyšších pater ruského byznysu a státu a ke svému byznysu využívá Zemanova postavení prezidenta.

Ve skutečnosti to vypadá takto: agenti ruské vojenské rozvědky zaútočí proti suverénní České republice, jíž je Putinův „přítel“ Zeman prezidentem, vyhodí tady do povětší muniční sklad, ohrozí stovky obyvatel okolních vsí a dva lidi přitom zabijí. Zeman, který dosud netuší, že má v kremelské hře roli kašpárka, při návštěvě místa (v roce 2015) prohlásí, že „šlo zřejmě o úmyslný trestný čin, protože dva výbuchy za sebou pravděpodobně nebyly náhodné“, a Putin mezitím vyznamenává rozvědčíky, kteří to měli na svědomí. Může být v Kremlu někdo za většího blbce, než je český prezident? Zeman si ovšem myslí, že je s Kremlem na koni – na rozdíl od různých domácích nedouků, na prvním místě českých tajných služeb.

Na koni ne, ale pod koněm. Když byl Zeman v listopadu 2017 na návštěvě v Moskvě, na jeho „uvítanou“ vyšel na webu ruské armádní televize Zvezda článek o tom, že Československo mělo být sovětským okupantům v roce 1968 vděčno, protože je zachránili. Když se Zeman proti tomu ohradil, vydalo ruské ministerstvo zahraničí něco, co snad měla být jakási omluva – asi jako když chřestýš kousne krysu, chce ji už pozřít, ona sebou škubne a had se ještě na chvilku stáhne, protože stačí jen počkat a má své jisté. Čím poníženěji se Zeman vůči Kremlu chová, s tím větším opovržením je s ním – po zásluze – zacházeno.

Se Zemanem a Putinem je to stejné, jako to kdysi bylo s jiným českým koumákem, Benešem, který před tehdejším vládcem Kremlu nahlas „přemýšlel“, říkal mu různé důvěrnosti ohledně spojenců, aby ukázal, že nemá před ním co tajit, zatímco Stalin se pod knírem usmíval, jak mu ten človíček jde krásně pod nůž jako beránek, sám od sebe, bez sebemenšího přičinění.

Beneš chtěl se Stalinem jednat na rovinu, jenže za ním – na rozdíl od Stalina – nestály miliony zavražděných a utýraných spoluobčanů. Zeman před Putinem „žertuje“ o likvidaci novinářů, zatímco Putin o novinářích nežertuje, on je skutečně vraždí. V rámci své „volební kampaně“ s pomocí tajných služeb umetl Putin cestu teroristům, kteří v zemi vyhodili do vzduchu paneláky se třemi sty nevinných spoluobčanů, zatímco Zeman ve volební kampani pouze lhal, a to ještě za ruské peníze. Přes Zemanovo vlísávání se a jeho proklamovaný cynismus jde o dva zcela nesouměřitelné světy. Vidí to všichni, jenom stařec na Hradě, který ví všechno nejlépe, to nevidí.

Zemanovo „partnerství“ s Putinem je obludné a směšné zároveň. Nestálo by za řeč, kdyby zároveň s ním netrpěla suverenita České republiky – stejně jako kdysi Benešovo „férové“ jednání se Stalinem odskákalo Československo. (A podobně, jen ještě ve větší disproporci, je „přátelství“ českého krtečka s čínskou pandou, jehož průvodním jevem je, že Zemanův čínský poradce Jie Ťien-ming skončil v čínské base – pokud tedy spolu s krtečkem neskončil rovnou v tamní kafilérii).

Pěkně je to celé popsané v Dostojevského Běsech: parta gangstříků v čele s Verchovenským ovládá starousedlou lokální společnost, přičemž využívá hlouposti, samolibosti, ješitnosti místních zemanů, kteří mají za to, že gangsteři jednají v jejich zájmu. Takže Miloši, přečti si Fjodora Michajloviče, který – ač taky alkoholik – už v předminulém století věděl, co je Putin zač – i když do zítřka to asi nestihneš.

Putin není státník, představitel mocnosti, která má odpovědnost za svět v širším měřítku. Je to zcela obyčejný kágébák, který myslí jako kágébák, jedná jako kágébák, vládne jako kágébák. Stojí v čele mafiánského byznysu, který si hraje na stát, ač má veškeré znaky organizovaného zločinu. Zeman je pak jedním z řady lokálních politiků, kterého Dostojevského Běsové využívají k rozdělování společnosti a zastírání svých zájmů, protože kágébácké metody fungují jenom tam, kde jsou veškeré hodnoty zpochybněny a kde vládne chaos a rozvrat. Sami vládnout, něco budovat neumějí, věnují se tedy tomu, k čemu byli vyškoleni – záškodnictví.

To je tragédie Putinova Ruska, které se bude propadat do čím dál většího ekonomického a společenského rozvratu, kde bude zdání pořádku simulovat stupňující se represe, která celý ten podfuk z Běsů podtrhne.

V zájmu svobodné, suverénní, otevřené, s okolním světem kooperující a tedy prosperující České republiky je držet si od Kremlu odstup a zároveň podporovat všechny svobodomyslné Rusy. Viz prohlášení Hlas svobodného Ruska.

Převzato z Babylonrevue.cz.