V pátek promluví prezident Zeman k poslancům k návrhu zákona o zavedení celostátního referenda, který bude Sněmovna projednávat v úvodním kole. Zeman všelidové hlasování dlouhodobě podporuje.

Ačkoliv možnost, že se „všechen lid“ vyjádří k nějaké otázce, vypadá velmi demokraticky, praxe je poněkud jiná. Výsledkem může být tyranie většiny a navíc většiny poměrně těsné a vlastně pomyslné.

Podle projednávaného návrhu by o vypsání celostátního referenda muselo požádat peticí nejméně čtvrt milionu lidí s volebním právem a vyhlašoval by ho prezident. To je ještě přijatelné.  Horší je to s tou reprezentativností. Rozhodnutí by bylo přijato, pokud by na otázku kladně nebo záporně odpověděla nadpoloviční většina hlasujících a zároveň aspoň čtvrtina těch, kteří mohou hlas odevzdat. Na základě výsledku by musela vláda přijmout patřičné usnesení či návrh zákona.

Takže by stačila čtvrtina hlasů oprávněných voličů, aby se změnila pravidla pro všechny. Je samozřejmě problém každého, jestli jde, nebo nejde hlasovat. Při referendech ale bývá tradičně nízká účast.

O čem by se hlasovalo

Témata, která by mohlo referendum řešit, jsou omezena. Lidé by nemohli hlasovat o základních právech a svobodách, rozpočtu, daních, náležitostech demokratického státu nebo mezinárodních závazcích. Referendum by se nemohlo týkat ani třeba zásahů do trestního řízení nebo jmenování a odvolání prezidenta či členů vlády.

Pokud je tedy někdo pro referendum, aby byl v ČR zakázán islám, nebo u nás přestaly platit ustanovení mezinárodního práva a byl zaveden trest smrti, má smůlu.

Jak jsou důvody pro zavedení referenda? Stoupenci argumentují, že máme dnes co do činění s rostoucí volební apatii a s rozčarováním ohledně tradičních forem demokracie. Přímá demokracie může prý pomoci znovuzapojení voličů do politiky. Další argument ve prospěch referenda je, že může být použito k řešení politických problémů, zejména tam, kde je vládnoucí strana rozdělena v názorech na jejich řešení. Tak se zabrání jejímu rozštěpení. A hlavně mají někteří lidé pocit, že by se rozhodování mělo přenést co nejblíže „k lidu“, když se ho ta rozhodnutí týkají.

Proč referendum nekonat

Existuje ale také dost dobrých důvodů proti referendu.

Předně jde o samotnou kvalifikaci voličů rozhodovat o složitých otázkách. Podle toho, co občas z politiků vypadne, by chtěli hlasovat o věcech, o kterých by se referendum konat nemělo, třeba o zavedení eura. To je záležitost, které většina lidí po odborné stránce vůbec nerozumí a hlasování by dopadlo podle toho, kdo bude moci více investovat do demagogické kampaně. To samé se týká třeba vystoupení z Unie nebo NATO.

Nepříliš kvalifikovaně se rozhoduje i v běžných volbách. Rozdíl je v tom, že zastupitelské vládnutí nefunguje takto osudově na protikladu „ano“ a „ne“. Důsledky referenda osudové být mohou a mohou být třeba i nevratné.

Voliči bývají vedení spíše momentálními náladami než skutečně hlubším poznáním problému a informacemi. Stejně tak se nechají snadno strhnout výraznými politiky a dalšími osobnostmi. Nedokáží posoudit nezamýšlené důsledky nějakého rozhodnutí a nemají ani právní, ani technické znalosti. Referendum také slouží jako alibi pro politiky, kteří nechtějí některé otázky rozhodnout, nebo to neumí, nebo se bojí. Jenže jsou zvoleni právě proto, že mají činit rozhodnutí.

Problémem referenda je také kladení otázek. Někdo určuje jejich formulaci a ta může být návodná k tomu, jak odpovídat. Na všechno se můžete zeptat více způsoby. Navíc někdy lidé nehlasují o otázkách, které jsou jim kladeny, ale dávají spíše najevo svou spokojenost nebo odpor vůči vládnoucím, kteří otázky položili. Takto Francouzi pohřbili euroústavu. Ne kvůli tomu, co v ní bylo napsáno, ale protože chtěli dát najevo nelibost nad svou vládou.

Je pravda, že argumenty proti referendu bývají ty samé, jako proti všeobecnému volebnímu právu. Všeobecné volební právo má ale jen jedinou výhodu: není třeba sporně rozhodovat o tom, kdo si toto právo zaslouží a kdo ne. O kvalifikaci lidí volit přijatelné kandidáty nemusíme mít velké iluze. Jenže pokud je někdo jednu nejoblíbenější politik a pak se ukáže, že je to podfukář (což se mnohdy vědělo už dlouho), dá se to za relativně krátkou dobu napravit. Špatným rozhodnutím v referendu se dá mnoho věcí pohřbít nadlouho.

(Ne)demokrat Zeman

Zeman v minulosti uvedl, že by byl pro vypsání všelidového hlasování o datu přijetí eura. V souvislosti s chystaným referendem ve Velké Británii o jejím vystoupení z Evropské unie by se nebránil ani hlasování na toto téma v Česku, ač by hlasoval o setrvání země v Unii.

Nedá to nezmínit se o demokratičnosti samotného Zemana.

Zeman sám není žádný demokrat. Stačí si připomenout kejkl s tzv. opoziční smlouvou, což byl jasný podvod na voličích. Kvůli spojenectví ČSSD a ODS v maskované koalici se nekonala žádná „akce čisté ruce“ na odhalování korupce, což byl volební tahák Miloše Zemana a obě strany se pokusily změnit volební zákon, který by vypudil ze Sněmovny malé strany.

Nebo připomeňme úřednickou Rusnokovu vládu, ve skutečnosti vládu zemanovců, kterou držel Zeman jako prezident při životě, dokud to šlo. Do historie vešel v dávných dobách jeho psychologický nátlak na kadeřnici Regecovou, aby prodala kvůli investici Philipsu své pozemky pod cenou. Tam najednou občan a jedinec neznamenali nic.

Zemanovi jde jen o získání dalšího nástroje, kterým bude možné populisticky manipulovat lidmi. sám má tyto postupy natrénované dobře. Přinejmenším jeho voliči se příliš nezatěžují fakty a tolerují mu i prokazatelné lži.

A jen tak na okraj – zajímavé je, že zákon podporují i komunisté. Co kdyby někoho napadlo, že by se mělo vypsat referendum o zrušení komunistické strany? Většina občanů byla podle průzkumů v minulosti pro zrušení KSČM. To by se pak někteří lidé divili, jakého džina vypustili z láhve.