Miloš Zeman si vykládá ústavu přesně podle toho, jak se mu to právě hodí. Posílen − ač jen psychologicky, a nikoli z hlediska práva − mandátem přímé volby, která je k našemu ústavnímu systému přišitá doslova horkou jehlou, považuje ústavu spíše za trampolínu, po které se dá volně poskakovat, než za nejvyšší zákon státu, který je pevný a závazný a na který přísahal při inauguraci.

Miloš Zeman se vykrucuje, že prozatím nevyhoví návrhu premiéra Sobotky na odvolání Andreje Babiše, protože to prý odporuje koaliční smlouvě. Podle ní musí s odvoláním ministra za koaliční stranu souhlasit její předseda a tím je v této situaci Andrej Babiš.

Je to velká demagogie. Koaliční smlouva je výlučně politickým dokumentem, nikoli dokumentem právní povahy. Po skandálech Andreje Babiše je tato koaliční smlouva již jen neživým přeludem, který se po své vlastní smrti vznáší nad současnou vládou.

To, co opravdu platí, je pouze ústava. Jenže my se neblaze blížíme ruskému modelu, v němž platí hrubá síla.

Máme problém, že tato ústava navzdory svému jasnému záměru, aby prezident vykonal požadavek předsedy vlády neprodleně, přesnou lhůtu neuvádí. Miloš Zeman může dělat nejrůznější potíže a termín odvolání oddalovat. Babiš bude docházet na vládu a čeká nás naprosto trapná tahanice. Věc se může dostat před ústavní soud. A marketingový stroj Andreje Babiše se mezitím roztočí na plné obrátky.

Demokratické strany mohou navrhnout ústavní žalobu prezidenta. Tu by musel podat senát se souhlasem poslanecké sněmovny a po stanovisku jeho předsedy Milana Štěcha, je zřejmé, že taková cesta je poprvé v naší historii reálnější než kdykoli dříve. Jenže k demokratickým stranám by se museli přidat nějací komunisté, poslanci z Úsvitu či disidenti z ANO, protože návrh ústavní žaloby musí získat ústavní většinu tří pětin poslanců a tří pětin senátorů. Tak masivní podporu si však zřejmě protizemanovská akce nezíská.

Mimochodem, náš ústavní systém by si zasloužil, aby se demokratické strany, tedy ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL, které mají k sobě nyní pod dojmem ohrožení parlamentní demokracie mnohem blíž než kdykoli předtím, začaly zabývat přípravou ústavního zákona, který by kompetenci prezidenta jasně ohraničil a vyloučil rozdílný výklad jeho mandátu.

Toto ale není zdaleka jediný důvod, proč by měly demokratické strany postupovat společně a měly by si uvědomit, že jsou spojenci v obraně základních hodnot a pravidel hry. Před našimi zraky se rýsuje zřetelný blok manipulativních antidemokratických sil. A když se demokraté nespojí, bude tu vymalováno.

Neodpustím si ještě jednu poznámku: Ta část veřejnosti, která sama sebe považuje za demokratickou, by měla mnohem více podporovat své demokratické strany a přestat s tou nesmyslnou odrhovačkou na téma jejich klientelismu a korupce. Tyto nemoci, jakkoli nás dříve iritovaly, jsou ve srovnání s komplotem Zemana a Babiše proti demokracii, pouhou chřipkou oproti zákeřné rakovině. Kdo hraje dnes s touto kartou proti demokratickým stranám, patří do tábora Babiše a tím i Zemana. Bez demokratických stran tu nebude demokracie a žádné nové a lepší si nyní z prstu nevycucáme.

[ctete]124007[/ctete]

Zeman prostě jasně kope za Andreje Babiše a má sílu to demokratickým stranám, a tedy zejména ČSSD hodně zavařit. Můžeme se jen dohadovat o jeho důvodech a motivech.

První motiv je zřejmě ten, že si slibuje od Babiše, o jehož volebním vítězství stále ještě nepochybuje, zásadní podporu při volbě prezidenta. Je totiž zřejmé, že značně zablokovaná média ještě nedoručila k voličům zprávu o skandálech Andreje Babiše v dostatečné míře, aby to pohnulo volebními preferencemi.

Mnozí lidé ve velkých městech nedoceňují informační odtrženost maloměstského a venkovského obyvatelstva a TV NOVA je stále v informacích o Babišových skandálech střídmá. V pondělí 8. 5., kdy krize vrcholila, neboť je na dosah termínu Babišova požadovaného odvolání, vysílala nejsilnější televize zprávu o Babišových potížích a o vládní krizi až po zprávách o lokálních povodních a o zmrzlých včelách. A opravdu nešlo o podstatu věci.

Druhým motivem Miloše Zemana mohou být společní nepřátelé, které vidí shodně s Andrejem Babišem v demokratických stranách a nyní zejména v premiérovi Sobotkovi. Oba − Zeman i Babiš − myslí autokraticky, jsou představiteli zaostalého orientálního despotismu a oba preferují ruský způsob výkonu politiky založený na lžích a manipulaci.

A právě v tom může být i něco více. Je totiž zřetelné, že ti dva jsou jedné krve. Nejdou si na ruku vždy, ale jdou si na ruku až příliš často. To je velmi divné u tvorů, kteří chtějí mít moc zpravidla jen pro sebe samotné. Prostě to jejich kamarádství nějak divně smrdí.

Je to dost děsivé, ale v současné chvíli hodně závisí na médiích a na průzkumech veřejného mínění. Tedy na těch prvcích veřejné diskuse, které nejvíce podléhají manipulaci a přitom je bereme často více vážně než náš rozum a smysl pro pravdu a spravedlnost. Když budou demokraté v permanentní depresi a rezignaci z velké podpory Babiše a Zemana, pak míříme přímo do jejich chomoutu. Proti autoritářům je třeba se postavit právě navzdory jejich masivní podpoře.

Jakkoli jde po věcné stránce o zdaleka největší skandál v polistopadové historii, ke značné části veřejnosti se tentokrát tento skandál téměř nedostane ve svém gigantickém rozměru, nýbrž jen jako nejasná ozvěna kdesi po našich lučinách a skalinách. TV NOVA dává přednost zmrzlým včelám před budoucností státu a demoralizace lidí i v dalších českých médiích je prostě příliš veliká. Babišismus − tedy strach a prospěchářství − a také odchod zahraničních vydavatelů zcela rozložily morálku řady českých médií.

Pro českou demokracii by bylo opravdu nejlepší, kdyby už konečně odešli oba. Babiš i Zeman. Zejména odchod Babiše z politiky by byl zásadním krokem dopředu z tohoto naprostého marasmu. Nedělejme si však iluze, že se Babišova moc již zlomila. Bojuje o všechno. Když nebude sedět ve vládě, bude velmi pravděpodobně ve vězení. Může nyní odejít z vlády, ale to jen proto, aby se do ní vrátil.

Podobně osudové důsledky má ale tento vypjatý zápas pro celou českou veřejnost. Nemějme prostě vůbec žádné iluze o tom, kam až jsme se dostali. Prožíváme kritické chvíle v historii národa.

Tak si navzájem držme palce.