Miloš Zeman přijme v úterý v Lánech premiéra Andreje Babiše (ANO) a předsedu ČSSD a místopředsedu vlády Jana Hamáčka. Schůzka se uskuteční v 17:00, upřesnil Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček. Babiš po dnešní schůzce s Hamáčkem uvedl, že chce s prezidentem projednat situaci ohledně výměny ministra kultury.
O týden později, v pátek 12. července, má Zeman v plánu setkat se s Hamáčkem a ministrem kultury Antonínem Staňkem (ČSSD), na jehož odvolání z čela ministerstva ČSSD trvá. Zeman ve čtvrtek řekl, že se je chce pokusit usmířit. Současně ale dal najevo, že situaci urychleně řešit nebude.
Zeman je od dnešního dne na dovolené na Vysočině v Novém Veselí.
Ústava podle Zemana nestanovuje lhůtu, kdy má ministra odvolat. Podle ústavních právníků ale musí prezident podle výkladu ústavy vyhovět premiérovi bez zbytečného odkladu. ČSSD mluví o možnosti podání kompetenční žaloby na prezidenta, pokud by prezident s výměnou nadále otálel. Babiš ale dnes uvedl, že je potřeba situaci řešit jiným způsobem, nejlépe jednáním. Hamáček ve čtvrtek po schůzce se Zemanem a po jednání vedení sociální demokracie řekl, že se Česká republika dostala na hranu ústavní krize.
Miloši Zemanovi kvůli sporu o odvolání ministra kultury, které navrhl předseda vlády a Zeman na ně nereflektoval, hrozí ústavní žaloba. Podle ústavního právníka, vedoucího katedry politologie a sociologie na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Jana Kysely není namístě kompetenční žaloba, o jejímž podání se zmínili Sociální demokraté, nýbrž rovnou ústavní žaloba na prezidenta republiky. Kysela to řekl v rozhovoru pro Českou televizi. Zemanův názor, že mu ústava nedává žádnou lhůtu, považuje za mylný, protože dlouhé váhání sabotuje pozici premiéra.Kysela poukázal na to, že pravidlo, podle kterého prezident musí odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, je naprosto jasné, srozumitelné a není vázáno na žádné podmínky.
Poslušně hlásím, že prezidenta nikdo nevydírá, jak tvrdí Miloš Zeman. ⁰Pouze mu naznačili, že se dostal do ofsajdu: prezident republiky má na návrh premiéra odvolat ministra a jmenovat nového. Zdržuje-li a vypráví bonmoty, není státmík, ale spíše zatoulaný herec z kabaretu.
— Pavel Fischer (@PavelFischer) June 28, 2019
Kysela v souvislosti s nynějším požadavkem na výměnu Antonína Staňka za Michala Šmardu (oba ČSSD) připomněl prezidentovo otálení s odvoláním Babiše z funkce ministra financí na jaře 2017, když dílčím Zemanovým argumentem bylo, že není jasné, kdo by ministerstvo převzal. Současná situace není podle Kysely srovnatelná, protože kandidát na ministra kultury je zřejmý. „Současné jednání prezidenta je svévolnější než tehdy,“ poznamenal.
Kudrna míní, že prezident by měl vyhovět premiérovu návrhu v řádu dnů. „Rozhodně není v souladu s ústavou to, že by prezident mohl tvrdit, že bude věc vyřizovat v řádu měsíců,“ uvedl.
Kompetenční žalobu, pro jejíž podání Babiš nevidí důvod, pokládá Kysela za spornou. „Žaloba je sporná v tom směru, že tady není žádný skutečný spor, v němž bychom přemýšleli o tom, jaká je adekvátní role předsedy vlády nebo prezidenta,“ řekl. Ústavní pravidlo o odvolání ministra je podle Kysely „krystalicky jasné“.
Prakticky téhož mínění je také Kudrna. Poukazuje na to, že žaloba slouží k vyjasnění toho, který orgán má o věci rozhodnout, o což ale v současné situaci nejde. Skutečnost, že do působnosti prezidenta spadá povinnost odvolat člena vlády, totiž nikdo nezpochybňuje. „Zpochybnění ze strany prezidenta se týká toho, kdy tak musí učinit. Podstatou situace není kompetenční spor, ale nečinnost prezidenta republiky,“ řekl Kudrna.
Pokud by Ústavní soud takovou žalobu posuzoval, Kysela soudí, že by uvedl, že platí to, co je napsáno v ústavě a nejvýše by se ještě mohl vyjádřit ke lhůtě pro odvolání ministra. „Protože tam může Ústavní soud říci, že jednání má následovat bez zbytečného odkladu potom, co byl návrh doručen,“ uvedl.
Více na místě by podle Kysely byla žaloba na hlavu státu pro hrubé porušení ústavy. Rovněž podle Kudrny by byl takový postup na zvážení. Oba ústavní právníci ale zároveň upozorňují na to, že podání žaloby by musela podpořit třípětinová většina v obou parlamentních komorách.