Jan Lipavský (Piráti) FOTO: FORUM 24 / Rostislav Kaplan
FOTO: FORUM 24 / Rostislav Kaplan
Ještě nejmenovaný kabinet Petra Fialy prožívá těžké chvíle. Má sice veškerou potřebnou legitimitu k převzetí klíčů od Strakovy akademie, ale z vůle Miloše Zemana vládnout nemůže. Zlomyslný trik s pohovory prezidenta se všemi navrženými ministry, zbytečný a použitý vůbec poprvé v dějinách samostatné České republiky, má jenom získat Hradu čas. Je důležité pochopit, proč.
Poražená koaliční vláda Andreje Babiše je teď samozřejmě ideálním posluhou prezidenta. Splní bez reptání jakékoliv přání Hradu, tak jak jsme viděli při netradičním jmenování nových českých velvyslanců po prohraných volbách. Jde o rozhodnutí, které na poslední chvíli sváže ruce nové, a doufejme, že nezávislejší a profesionálnější diplomacii nastupující vlády.
A o diplomacii a zahraničí politiku půjde především. V minulých letech ovládla vnitřní chod ministerstva zahraničí malá skupina vysokých úředníků, dosazených na přímé „doporučení“ prezidenta, přesněji řečeno jeho nejbližšího poradce a „moskevskou spojku“ Martina Nejedlého.
Zalíbit se Rusku a Číně
Důsledkem jejich činnosti je podle shodného názoru řady oslovených osob s dlouholetou praxí na „zamini“ doslova rozvrat některých odborů a jejich slovy „výrazné oslabení výkonnosti české diplomacie“.
Prezident Zeman předem oznámil, že ve Fialově kabinetu „má problém s jedním jménem“. S pravděpodobností hraničící s jistotou jde právě o navrženého ministra zahraničí z Pirátské strany Jana Lipavského.
Miloš Zeman nemohl potkat tvrdšího oponenta na poli zahraničních vztahů, jež si v dobách posledních dvou vlád dokázal uzurpovat bez ohledu na premiéra, parlament i zájmy země. Představa, že bez odporu jmenuje mladého politika, který otevřeně kritizoval prezidentův až maniakální příklon k zájmům nedemokratických režimů Ruska a Číny, se zdá být z jiného vesmíru.
„Jsem kritikem snah zalíbit se Rusku a Číně, kdy jsme se na úkor byznysových zájmů vzdávali zásadních principů a hodnotových pozic v naší zahraniční politice,“ uvedl Lipavský otevřeně v Českém rozhlase Plus. Ještě jako poslanec navrhl Lipavský zbavit Zemanova emisara Nejedlého diplomatického pasu a navrhl sněmovně přijmout sankční zákon, předem stanovující kritéria, podle kterých by se automaticky zaváděly sankce proti nedemokratickým režimům a individuálním porušovatelům lidských práv.
Za vzor mu posloužil v řadě západních zemí přijatý takzvaný Magnitského zákon, postihující desítky ruských činitelů, zodpovědných za mučení a smrt protikorupčního právníka Sergeje Magnitského ve vězení.
Pro Zemana je jakákoliv kritika Putinova režimu naprosto nepřijatelná. Stačí si vzpomenout na jeho zpochybňování aféry s novičokem nebo jeho skandální postup po odhalení ruských agentů, zodpovědných za výbuch muničních skladů ve Vrběticích. Pustit Lipavského na ministerstvo zahraničí by navíc znamenalo rychlý konec vlivu Nejedlého kliky – a proto bude prezident dále zdržovat.
Hoďte Piráty přes palubu
Světlo do tohoto problému nevnesl ani tiskový brífink Jana Lipavského po jeho očekávaném představení a jednání v Lánech. Čekajícím novinářům předvedl profesionální a velmi diplomatické vyjadřování o „velice věcné a korektní debatě“, při které zazněly i „kontroverznější otázky“, ale je přece naprosto přirozené, „že existují různé názory“, a on jistě „nemůže mluvit za pana prezidenta“. Takže nejsme o nic chytřejší. Snad jen o „zdroje blízké Hradu“, které potvrdily, že Zeman Lipavskému doporučil, aby se kandidatury sám vzdal.
Je opravdu těžké si představit Miloše Zemana, který by ustoupil ze svých dobytých privilegií a do budoucna se podřizoval vládní zahraniční politice. Příští týden bude rozhodující. Prezident přitom může spoléhat na stále zjevnější nedočkavost už „prověřených“ ministerských kandidátů Fialovy koaliční vlády.
HlídacíPes.org už počátkem listopadu informoval o neformální dohodě mezi důvěrníkem designovaného premiéra Pavlem Blažkem a hradním kancléřem Vratislavem Mynářem. V čele s Petrem Fialou zatím koalice poslušně plní příslib, že nebude kritizovat hradní tým za ostudné neinformování veřejnosti v době prezidentovy dvouměsíční hospitalizace.
Hrad tehdy na oplátku přislíbil jmenování Fialova kabinetu do konce roku. Podle stejného zdroje má ale dohoda ještě další otevřenou, ale už diskutovanou část.
Podle ní by měl prezident na dalším jednání s designovaným premiérem Fialou navrhnout vyloučení Pirátů z koalice výměnou za okamžité jmenování reformovaného kabinetu. Tedy něco, co už otevřeně nadhodil na samém začátku jednání, když Petru Fialovi navrhl, aby ono jedno ministerstvo, „přes které nejede vlak“, řídil, alespoň prozatím, on sám.
Vzhledem k tomu, že, jak se zatím zdá, Piráti na podobný návrh nikdy nemohou přistoupit, pokouší se toto „řešení“ Hrad s Blažkovou pomocí údajně propagovat v koalici SPOLU.
Lidovecký předseda Marian Jurečka tomu zatím brání veřejným prohlášením, že pokud prezident vládu neschválí, musí premiér Fiala okamžitě, „byť je nám to nepříjemné, odeslat kompetenční žalobu Ústavnímu soudu“.
Mezitím se začínají projevovat důsledky ponižujícího „poklonkování před teráriem“ a vítězným koalicím začínají padat voličské preference. A přicházejí i chyby – tou nejhorší v politice je arogantní komunikace s veřejností, která jen těžko chápe defilé v Lánech a mlčení Fialova „kabinetu v očekávání“ k zásadním otázkám současnosti.
V době sílící krize
Popularitě jistě nepřidávají ani hysterické reakce některých političek vládních stran na sociálních sítích a jejich blokování uznávaných novinářů, stejně jako premiérovo zarputilé mlčení ke kontroverzi kolem klíčového muže a vyjednavače Pavla Blažka.
Takže na domácí půdě vše při starém. Na všechno je dost času a svět nás příliš nezajímá. Ve stejný čas Rusko klade Západu ultimáta a na hranici s Ukrajinou shromažďuje největší koncentraci vojenských sil v historii.
Pobaltské státy a Polsko vyhlašují pohraniční pohotovost. Severoatlantická aliance, Spojené státy, Německo, Velká Británie a Francie varují před možnou válkou na levobřežní Ukrajině, a na Balkáně Srbsko porušuje všechny závazky mírových smluv z devadesátých let.
Kdyby někdo chtěl vymyslet paralyzovanější českou politiku v takové době, lépe by to nesvedl.
Článek publikujeme s laskavým svolením serveru HlídacíPes.org.
