Jiří Ovčáček už dávno pozbyl kontaktu s realitou, pokud nějaký měl. Jeho angažmá v Haló novinách a jeho výlevy na Twitteru ukazují, že ještě navíc v sobě nemá ani sebemenší náznaky vkusu. To se týká i vychvalování berlínského setkání s exkancléřem Schröderem, kterého si Rusko najalo do svých služeb.
Ovčáček nám na Twitteru nadšeně sděluje: „Pan prezident s býv. spolkovým kancléřem G. Schröderem hovořil o zahraniční politice, diskuse se vedla o postojích USA, Francie, Ruska a ČLR. Konkrétně např. o výrocích francouzského prezidenta o NATO. Debata byla i o situaci v SRN, též na Blízkém východě, a o postupu Turecka.“
Pokud je někdo ukázkovým příkladem bezostyšné kolaborace s Ruskem za peníze, tak je to Schröder. Když skončil ve funkci, stal se placeným lobbistou ruského koncernu Gazprom. Ten prosazoval budování plynovodu Nord Stream 2., který povede plyn z Ruska rovnou do Německa a obejde tranzitní trasy přes Polsko a Ukrajinu. Protože se do služeb Rusů dal tak bleskově, je namístě se ptát, nakolik to ovlivňovalo jeho rozhodování, když vedl svou vládu.
Od září 2017 se Schröder objevil v čele dozorčí rady ruské státní firmy Rosněfť. To je pikantní ještě z jednoho důvodu. Rosněfť dosáhl svého významu tím, že převzal aktiva společnosti Jukos, kterou ruská vláda ukradla. Jukos převážně patřil ruskému oligarchovi Michailu Chodorkovskému, který upadl u Putina v nemilost. Chodorkovského pak zavřeli za údajné daňové podvody a jeho společnost Putinova klika pozřela. Pokud jde o hospodářskou kriminalitu, v Rusku se nikdy pravdy nedobereme. O divokém podnikání v Jelcinově Rusku si můžeme myslet ledacos, jen na tom byli nejspíš všichni stejně a zavřeli jen toho, kdo se Putinovi znelíbil. Putinova junta není moc vynalézavá, střídá vůči opozici obvinění z daňových úniků a z pedofilie.
Najímat si politiky z bývalých demokratických zemí je nesporně dobrý nástroj na kompromitování Západu. Každý ví, že u koupených lidí jde o prachy, takže o jejich morálním profilu, když slouží autoritativnímu režimu, si všichni mohou myslet svoje.
Ještě když byl ve funkci, tak Schröder (v roce 2004 ve vysílání ARD) prohlásil, že je přesvědčen, že Putin je „demokrat“ a že chce z Ruska udělat „slušnou demokracii“. Prý „je jasné, že přitom všechno neprobíhá ideálně“, ale Putinovi se „podařilo stát opět obnovit v jeho funkcích. Poslední dobou k funkcím Putinova státu patří především zajištění hmotného blahobytu pro jeho představitele a mlácení a zavírání lidí. Mnozí opoziční kandidáti jsou vylučováni z účasti na volbách, zatímco země upadá. Už jen podle oficiálních statistik lze zjistit, že počet ruských nemocnic kvůli jejich neustálému rušení klesá ke stavu v roce 1913. Odborníci prchají do zahraničí. Nadaní lidé v Rusku něco vymyslí, ale nikdo to neumí použít. Frustrace z Putinovy „stability“ je ohromná.
Když byl Vladimir Putin minulý rok ve značně pochybných (mírně řečeno) volbách opět zvolen ruským prezidentem, dostalo se Schröderovi mimořádné pocty. Při slavnostní přísaze patřil k úzké skupince lidí, se kterou se Putin přišel podáním ruky pozdravit, spolu s pravoslavným patriarchou Moskvy a celé Rusi Kirillem a i před premiérem Dmitrijem Medveděvem. Postavili si exkancléře do první řady. Jako ozdobný fíkus.
Zeman, který se se Schröderem objímá a nazývá ho přítelem, dává jasně najevo, kam patří. Ke stejné prodejné sortě lidí. Momentální prezident už není moc použitelný ani jako pochybná ozdoba, ale je na něm hezky vidět, jak daleko může kolaborace a nevkus zajít.