Prezident republiky se setká s dalším adeptem ČSSD na post ministra práce a sociálních věcí. Tentokrát to sociální demokraté zkouší s Janou Maláčovou, podle mnohých zdatnou úřednicí, která by ani neměla mít problém s plagiátorstvím u svých bakalářských, respektive diplomových prací. Už teď dokonce Miloš Zeman ví, že ani ne za týden po schůzce novou ministryni jmenuje. Není tedy lustrace Maláčové trochu zbytečná?

Jistěže je, ale hlava státu takové schůzky nutně potřebuje. Musí sobě i svým voličům dokazovat, že je nezbytně nutný pro fungování našeho státu. Nic však nemůže být dále od pravdy. Od momentu, kdy polokomunistická vláda Andreje Babiše získala důvěru, je Zeman pouhou „reprezentativní“ figurou, o čemž by se tedy dalo také velmi úspěšně polemizovat.

Babiš už svého mocenského partnera de facto nepotřebuje. Už si může dělat, co se mu zlíbí, a nikdo mu v tom nemůže zabránit. I kdyby Zeman stokrát chtěl házet klacky pod premiérovy nohy, už ho nezastaví. To ale prezident ani nechce. Potřebuje totiž něco úplně jiného.

Kšefty pro své kamarády, kteří ho obklopují na Hradě a jeho blízkém okolí a alespoň malou možnost se moci tvářit, že na něm ještě v něčem záleží. Chyba lávky, chtělo by se říci. Prezident je již pouze figurkou Ruska a Číny, ale jinak do vládnutí v naší zemi už nemá moc co mluvit.

Proč by se ambiciózní Andrej Babiš nechával brzdit nemocným mužem, o němž už vážně mluví jen ti, kteří ho neznají, nebo ti, kteří stále hltají dezinformační informační změť, produkovanou Ovčáčkem a spol.

Je to smutné představení současné hlavy státu a veselejší už to nebude. Čekají nás jen trapné chvíle, hanebné předávání státních vyznamenání, novoroční poselství o ničem a občas snaha na sebe upoutat pozornost u Jaromíra Soukupa. Nic hezkého, ale toto bylo demokraticky zvoleno.