Premiér Andrej Babiš a prezident Miloš Zeman FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Věřit tomu, že se najednou někdo začne chovat úplně jinak, než to dělal dosud, to je skutečně odvážný krok víry. Z takové se teď vyznal sám prezident Zeman, když byla řeč o schodku 500 miliard, který se očekává za letošní rok. „Když (prezident) vidí, že to neprojíme, ale dáme na investice, nemá s tím problém,“ řekl Andrej Babiš.
Premiér Babiš a ministryně financí Alena Schillerová v pondělí jednali o podpoře rozpočtu s opozicí a v úterý bude o návrhu vlády jednat příslušný sněmovní výbor. „Máme investovat rekordní sumu, téměř 200 miliard celkem, z toho 140 miliard z českých zdrojů. Z toho 111 miliard na dopravní infrastrukturu. Chceme se z dopadu koronaviru proinvestovat. To je ten náš hlavní cíl,“ komentoval Babiš jednání v Lánech.
Zatím jsme na tom tak, že deficit státního rozpočtu máme ke konci května 157,4 miliardy korun. Částka se nedá svést na podporu poskytnutou kvůli zastavení ekonomiky vládními opatřeními proti koronaviru, protože ta podle ministerstva financí činila 42,4 miliardy.
Ekonom Miroslav Zámečník píše na Tydenikhrot.cz: „Jde o předzvěst, že schodek bude letos fakt historický. S velkou rezervou – klidně i dvojnásobně – překoná zatím nejhorší rok 2009, kdy saldo státního rozpočtu dosáhlo 192 miliard korun a širší deficit vládních institucí vyšplhal na 214 miliard korun, tedy v poměru k HDP na 5,5 procenta.“ Zmiňuje, že „mezičtvrtletní propad o 3,3 procenta a meziroční o dvě procenta byly ve skutečnosti jen ochutnávkou toho, jaká čísla začnou chodit, až se ve statistikách naplno projeví dubnová uzávěra a pomalý květnový rozjezd“.
A ještě: „Už před koronavirem ovšem v Česku klesaly investice soukromých firem. Jejich ‚příspěvek‘ k poklesu byl oproti slabé zahraniční poptávce trojnásobný. Nejvíc přitom padaly investice do strojů, zařízení a dopravních prostředků – a pořizování nových technologií je obvykle ta cesta, odkud přichází do ekonomiky vyšší produktivita. Tento problém nevyřešíte ani vyššími vládními výdaji, ba dokonce ani masivními veřejnými investicemi do infrastruktury, protože jejich přenos do produktivity není ani rychlý, ani výrazný. Produktivita se rodí uvnitř firem a do ekonomiky se přenáší jejich prostřednictvím. Vláda může poskytovat dobré investiční prostředí, pečovat o kvalitní školství, podporovat vědu, případně investice stimulovat daněmi či zrychleným odepisováním, ale kompenzovat investiční elán podniků nedovede ani objemově, natožpak kvalitativně… Značná část dodatečného poptávkového stimulu ve skutečnosti skončí v dovozech, ať už se to týká spotřeby domácností, nebo investičních výdajů.“
Když zůstaneme u té „dopravní infrastruktury“. Minulý rok se v Česku otevřelo 34 kilometrů dálnic, předloni jenom čtyři kilometry. Na letošek se plánovalo 21 kilometrů. A to ještě nějaké peníze byly. Na vině je zjevně neschopnost vlády a ministerstva dopravy, které má už celé roky pod sebou Babišovo ANO. A teď se na tom něco změní? Proč se tedy nestavělo už dávno? Vládu máme pořád tu samou a zemi řídí nemehla, abychom použili Babišův slovník. Dálnice potřebujeme, ale ty cesty samy o sobě nic nevyrábějí. Dají pracovní příležitosti, cestují po nich lidé za prací a turisté, vozí se po nich zboží. Teď jde o to, za jakou prací budou lidé jezdit, když třeba práce nebude. Jaké zboží se bude vozit, když se nevyrobí? Není to mocné zalévání záhonu, kde značná část rostlin už uhynula?
Zatím je to jen takový rituál. Premiér přijde a řekne, že bude velká sekera v rozpočtu. A přidá ujištění: „Ale my to neprojíme, pane prezidente.“ A prezident se cítí potěšeně, a protože se nechal ujistit, tak i moudře. A pak přijdou brzy volby a poněkud zchudlé obyvatelstvo bude natahovat ruce. Bude těžké lidu něco odpírat, když si ho vláda navykla. Babiš by se jistě mohl cítit lépe, kdyby mohl chvíli nevládnout. Jenže kdo ví, co by se s ním potom dělo.
Za virus premiér nemůže, ale za to ostatní, co tu prováděl a před někým úspěšně maskoval, může zcela evidentně.
