V rozhovoru pro pořad TV Prima Partie Terezie Tománkové odcházející prezident Miloš Zeman trval na tom, že jeho pročínská politika byla správná. Kazili mu to ale politici, kteří prý začali jezdit na Tchaj-wan. Jinak by jeho „ekonomická diplomacie“ mohla dopadnout lépe.
„Vezměte si, že Čína je po Německu, což málokdo ví, naším druhým největším obchodním partnerem, ale pouze z hlediska obchodní výměny, kde její vývoz k nám je desetkrát vyšší než vývoz našeho zboží do Číny. Normální politik vyznávající ekonomickou diplomacii by tedy měl podporovat export do Číny, já jsem tímto způsobem například na čínském trhu podporoval firmu PPF a řadu dalších firem místo toho, abych dělal různé protchajwanské provokace, které mají odvetné kroky,“ sdělil Zeman.
Podle něj ale ve druhé části jeho funkčního období „začaly ony cesty na Tchaj-wan a podobné akce a Čína na to reagovala adekvátně“. „Vedle investic, o kterých se pořád mluví a které byly narušeny tím, řekněme, protchajwanským směřováním, na což Čína samozřejmě reaguje asi tak, jako kdybychom my podporovali Henleina v době, kdy ještě Sudety byly součástí Československa, promiňte mi to drsné srovnání, tak kromě toho existuje ona enormní obchodní výměna, a ještě jednou opakuji, že po Německu je Čína náš druhý nejvýznamnější obchodní partner,“ pokračoval prezident.
Ten příklad s Henleinem zní trochu zmateně. Asi měl na mysli, že je to něco takového, jako kdyby sem někdo jezdil podporovat Henleina proti nám. I tak ale byly Sudety přece jen jiný případ, což není třeba moc rozebírat.
Jak se psalo na jaře 2021 v článku na webu Sinopsis.cz, ten hlavní moment Zemanova čínského fiaska byl konec společnosti CEFC v roce 2018. Zeman na ni vsadil a pak náhle v čínských zařízeních temné pověsti zmizel její předseda a současně Zemanův poradce Jie Ťien-ming. Počátkem roku 2018 začal být Jie Ťien-ming vyšetřován kvůli podezření z hospodářské kriminality a v únoru 2018 byl zatčen.
„Jie Ťien-ming by byl před čínským soudem uznán vinným automaticky – jenomže před žádným soudem hned tak nestane. Jeho hlavní ‚problém‘ totiž nespočívá v ‚ekonomické kriminalitě‘, jak se to snaží prezentovat někteří čeští představitelé. Peking si předsedu Jie rychle uklidil stranou především proto, že se jeho společnost CEFC nechala načapat při rozsáhlé politické korupci mezi nejvyššími představiteli v Africe a v OSN. Generální tajemník Si rozhodně nepotřebuje, aby tento trapný případ někdo dále rozmazával nebo se předsedy Jie dokonce na něco ptal,“ psalo se na Sinopsis na jaře 2021.
Zemanovi ovšem nikdo z příznivců Tchaj-wanu neradil, aby vsadil zrovna na tohoto koně. I kdyby k této aféře nedošlo, Zeman vždycky okázale ignoroval bezpečnostní rizika, která Čína představuje. Průmyslová špionáž a krádeže duševního vlastnictví jsou jen část čínských aktivit, které vyvolávají podezření. Kromě toho je tu neustálý tlak Pekingu na ovlivnění zahraniční politiky dalších zemí. Nevyrovnaná obchodní bilance není jen český problém. Řeší to i Spojené státy, což je země ekonomicky poněkud jiné váhy, než jsme my.
Přebytek čínské obchodní bilance s USA se zvýšil na rekordních 877,6 miliardy dolarů a vývoz rostl navzdory slábnoucí americké a evropské poptávce a antivirovým kontrolám kvůli covidu, které dočasně uzavřely Šanghaj a další průmyslová centra, psala letos v lednu agentura AP.
A nakonec je tu otázka vkusu. Německá kancléřka, francouzský prezident nebo britský premiér se neklaněli čínským letadlům přivážejícím respirátory, které nás měly chránit před nemocí, která z Číny vzešla. Kdyby hned na začátku režim netajil, co se děje, světu by bylo další dva roky lépe. Vykřikovat nadšením v čínské televizi o tamním ekonomickém růstu a mávat u toho velkým Krtečkem bylo ukázkou ponižujícího klaunství. Stejně tak ponižující „dopis čtyř“ (prohlášení z 18. října 2016 podepsané Zemanem, předsedou senátu Štěchem, předsedou sněmovny Hamáčkem a předsedou vlády Sobotkou jako reakce na setkání ministra kultury Daniela Hermana s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou). Pronikání naší policie na akademickou půdu a zjišťování, kdo vyvěsil tibetskou vlajku, během návštěvy čínského prezidenta byly už vrchol. Kdo je tady vlastně doma?
Vystřízlivění z Číny některé politiky ještě čeká. Zatím se mnozí chvějí, co se stane, když Čína nedodá mikročipy a solární panely. Přitom po zkušenostech s „výhodnými“ obchody s Ruskem už by si snad všichni soudní politici mohli dávat větší pozor.