Prezident Miloš Zeman se poprvé vyjádřil k událostem kolem 28. října a neudělení vyznamenání Jiřímu Bradymu. Daniela Hermana označil za lháře, demonstranti na Staroměstském náměstí byli podle něj zneužiti. Podobně se vyjádřil premiér Sobotka a už dříve akci odsoudila KSČM. Spor o největší letošní veřejný protest tak pokračuje.

[ctete]83229[/ctete]

Demonstrace byla zneužita?

Miloš Zeman si se svým hodnocením skandálů souvisejících s návštěvou dalajlámy dával dlouho na čas. Zaútočil při návštěvě Moravskoslezského kraje, kdy shromáždění na Staroměstském náměstí označil za zneužití státního svátku. O účastnících demonstrace se vyjádřil s neskrývaným despektem.

Každý má podle něj ve svobodné společnosti právo vyjádřit svůj názor. „Já pouze pohrdám těmi lidmi, kteří se domnívají, že jejich názor má nějakou vyšší hodnotu než názor těch druhých. Že jejich názor je nadřazený. To jsou lidé, kteří neuznávají jiný názor než ten svůj,“ dodal.

Zní to přesvědčivě, pokud by samotný prezident Zeman nebyl ztělesněním přesvědčení o vlastní neomylnosti. Pokud by tento názor nevyslovil politik, paušálně nálepkující a vulgárně urážející svoje oponenty a neuznávající ani soudní rozhodnutí o vlastní lži, jako naposledy v kauze Peroutka.

Ostatně kauzu Peroutka v ještě obludnější formě začínají připomínat nechutné peripetie kolem neudělení státního vyznamenání Jiřímu Bradymu, které bohužel nemají konce. Zeman v rozhovoru pro časopis Týden označil Daniela Hermana, který tvrdil, že prezident podmínil vyznamenání Bradyho zrušením jeho setkání s dalajlámou, za lháře.

„Nic takového samozřejmě nezaznělo. Toto nařčení bylo vyvráceno třemi svědky, které si sám pan Herman vybral. To znamená slovenským velvyslancem Petrem Weissem, ministrem průmyslu Janem Mládkem a ministrem dopravy Danem Ťokem,“ uvedl Zeman. Nelze ovšem očekávat, že by Zemanův oblíbenec Mládek nebo nevýrazný Ťok v tomto sporu vstoupili na tenký led.

Zeman tím de facto označil za lháře i osvětimského vězně a významného kritika holocaustu Jiřího Bradyho, který tvrdil, že s ním ředitel hradního protokolu Jindřich Forejt projednával takové detaily slavnostního ceremoniálu, jako je přesný časový rozvrh, a kolik lidí si může vzít s sebou. Tedy podrobnosti vylučující jakési předběžné „oťukávání“, že by mohl obdržet Řád bílého lva obdržet čistě hypoteticky.

ČSSD po Zemanově boku

Zemanova ofenzíva se objevuje v době, kdy se po jeho bok razantně postavil ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. Ten napadl kolegu Hermana z porušení jakési vládní dohody ohledně setkání s dalajlámou, kterého přirovnal k sudetoněmeckému vůdci Konradu Henleinovi.

Svoje neuvěřitelná slova sice později vzal zpět, ale vážné pochybnosti o jeho způsobilosti vykonávat funkci nejvyššího představitele české diplomacie přetrvávají. Prošel by takový lapsus některému z jeho předchůdců? Určitě ne. Tím spíše, že na rozdíl od prezidenta je Zaorálek členem vládní exekutivy, určující českou zahraniční politiku.

K Zemanovi se po spolupodpisu ostudně devótní pročínské deklarace čtyř nejvyšších státních představitelů přiřadil i už tradičně lavírující premiér Sobotka, dostávající se pod stále větší tlak prozemanovské lobby uvnitř ČSSD.

V rozhovoru pro Týdeník Echo na jedné straně označil spontánní podporu lidí Jiřímu Bradymu za krásný projev solidarity, na druhé straně se od mítinku organizovanému 28. října distancoval. „Ti lidi, myslím, na Staroměstské náměstí nepřišli ani kvůli Horáčkovi, ani kvůli Gazdíkovi, ale že byli naštvaní na prezidenta. A ta přirozená naštvanost lidí, kteří se toužili někde potkat, byla zneužita těmi, kteří celou věc zorganizovali,“ ztotožnil se se Zemanovým hodnocením akce.

To tvrdí předseda ČSSD, který osobně podporoval organizované protesty radikálních odborů a nejrůznějších levičáckých spolků typu ProAlt proti předchozí pravicové vládě v době ekonomické krize. Těch odborů, jejichž členové byli z celé republiky sváženi autobusy po tisících na Václavské náměstí.

Tehdy tento organizovaný chaos Sobotkovi hrál do karet a nepochybně byl s vedením sociální demokracie koordinován. Ostatně všichni odboroví předáci skončili v jejích řadách, a výborně našlápnuto má i současný předseda ČMKOS Josef Středula, nenávidějící kapitalisty, kterým jde jen o „vlastní zisk a bídu pracujících“.

KSČM: Takovou hanebnost je třeba odmítnout

Demonstraci už dříve ostře odsoudili komunisté, kteří se jako jediní nezúčastnili udělení pocty Jiřímu Bradymu v Poslanecké sněmovně. „Provokace, organizovaná na Staroměstském náměstí, není jen zneuctěním české státnosti. Útočí na samy její základy. Zemi, v níž sílí vůle po změně k lepšímu, chce znovu rozdělit a srazit zpět. Takovou hanebnost třeba rozhodně odmítnout,“ oznámilo vedení KSČM.

Do proudu kritiků této akce se zařadil i bývalý prezident Václav Klaus, který ji dokonce označil za „bezohledný pokus destabilizovat naši zemi“.

Jak to tedy je? Bylo dvacet tisíc lidí na Staroměstském náměstí skutečně zneužito a manipulováno, nebo jde jen o druhou stranu téže mince, ztělesněnou odporem Zemanových stoupenců?

Události kolem 28. října znovu potvrzují, jak současná hlava státu hloubí příkopy ve společnosti na dva tábory. Mohutná demonstrace je skutečně důkazem natlakování a znechucení části české veřejnosti, otrávené konfrontační a až příliš okatě provýchodní politikou Miloše Zemana, které se nyní znovu zkoncentrovaly i díky fantasmagorickému působení jeho okolí.

Jedná se o spontánní projev nespokojenosti, běžný v demokratických zemích, a proto výše uvedené výhrady k této akci zavánějí totalitním uvažováním. Není ani klíčové, kdo tento mítink uspořádal, a jaké přitom měl pohnutky. Někdo jednoduše zdvihl rukavici, která v takto excitované atmosféře ležela na zemi.

Je velmi diskutabilní tvrdit, že účastníci této demonstrace byli zneužiti. Věděli, kdo akci organizuje, a chtěli jen vyjádřit svůj postoj k tomu, co se u nás děje. Ostatně často zmiňovaný moderátor akce Michal Horáček příležitost k projevení vlastních názorů nevyužil, a aplaus proto sklidili jiní řečníci, kteří hovořili k věci.

Pokud o zneužití akce hovoří Zeman, Sobotka a komunisté, je to pochopitelné. Jsou součástí problému, nikoli jeho řešením, a na Staroměstském náměstí by byli vypískáni. Sobotka nejen za podřízený postoj vůči Zemanovi, ale i za to, že umožnil oligarchovi Babišovi expanzi do státní správy, zakrýval oči před jeho kauzami a konfliktem zájmů. Zdá se přitom, že vnitřní sebedestrukce sociální demokracie ještě nemá své dno.

Babišovy postoje s rezervou

Nepříznivého ohlasu by se jistě dočkal i Andrej Babiš, který se nyní takticky stáhl, a hodlá těžit z momentálně příznivých průzkumů. Těch průzkumů, které v tomto volebním období zůstaly v jeho případě zatím vždy ve volbách za očekáváním.

U šéfa hnutí ANO ovšem jeden nikdy neví, kdy zase změní názor. Proto je nutné brát jeho současný zdánlivý odklon od prezidenta Zemana, jako vždy, s velkou rezervou.

Nelze přitom pominout, že Zeman a sociální demokraté Babišovi v současné době velmi nabíjejí munici. Jejich chování je dnes do značné míry příčinou, že odklánějí pozornost veřejnosti od většího nebezpečí pro tuzemskou demokracii, kterým je nepochybně oligarcha s cílem po příštích volbách ovládnout celý stát.

[ctete]82987[/ctete]