Letošní udílení státních vyznamenání mělo být labutí písní Miloše Zemana. Očekávala se kontroverzní jména mezi oceněnými, nedůstojné okolnosti večera ve Vladislavském sále, možná i ostudné vystoupení hlavy státu, o němž se bude psát i v zahraničních médiích. Zřejmě tak slavnostní chvíle i dopadnout měla, ale Zemanovi již delší dobu hatí plány ti, jimž tak ochotně léta sloužil.
„Konec“ současného prezidenta vypadal na předem naplánované představení, v němž měl Miloš Zeman ještě minimálně jednou předvést, že se na něj bude vzpomínat. Sice ne v dobrém, ale o to dříve výraznému politikovi ani nešlo.
Pohádka o zapsání Zemana do učebnic dějepisu se začala hroutit v momentě, kdy se prezidentův bujarý životní styl začal projevovat na jeho zdraví. Dlouhodobá hospitalizace v Ústřední vojenské nemocnici navíc lehce nabourala vztahy prezidenta s Andrejem Babišem.
Ten stačil hlavu státu zklamat hned dvakrát. Nejprve, když se pokusil odstavit od kormidla lidi, jimiž je Zeman obklopen, konkrétně Vratislava Mynáře a Martina Nejedlého. Podruhé Babiš neudělal prezidentovi radost v momentě, kdy odmítl za každou cenu bojovat o post ministerského předsedy.
Zeman měl se staronovým premiérem po svém boku ještě velké plány. Postupně by si ho „připravil“ na nástupnickou roli a z pozice mentora, který je vždy nablízku v lánském bungalovu, by mu sdělovat, co je „dobré“ pro naši zemi. Rozhodující roli měly sehrát i ruské zájmy, které má na Hradě obhospodařovat prezidentův poradce Martin Nejedlý.
Právě tato část plánu se však Zemanovi zhroutila. Invaze na Ukrajinu totiž překvapivě změnila nekritické názory prezidenta na Ruskou federaci a jejího vůdce. Dříve bezchybný Putin se pro Zemana stal téměř „šílencem“ a ještě před pár měsíci inspirativní Rusko mělo podle slov hlavy státu zaplatit za válečné zločiny, které páchá na Ukrajině.
Z dříve neakceptovatelného Zemana se pro část veřejnosti na pár chvil stal státník, kterého jsme si v něm přáli mít celých deset let jeho mandátu. Navíc důležitá názorová obrátka dokázala u některých lidí vzbudit pocit, že to s vrchním velitelem vojsk není až tak hrozné.
Pochopitelně a zcela po právu se však stále ozývají hlasy, které připomínají, jak Zeman kolaboroval s Ruskem, podporoval čínský režim, v němž umírají političtí vězni a jsou porušována lidská práva, či adoroval Andreje Babiše pokaždé, když to šéf hnutí ANO potřeboval pro zlepšení svého mediálního obrazu.
Nicméně se však zdá, že „starý“ Zeman už tolik lidí neštve, protože jim začal být úplně jedno. Že nepozval například předsedkyni poslanecké sněmovny na předávání státních vyznamenání, už nikoho nezajímá, každý ví, že je to pouze truc naštvaného starce. Stejně jako nejmenování generálů či některé rádoby bonmoty, které za poslední rok pojmul veřejný prostor.
Zkrátka a jednoduše, žádné velké loučení se konat nebude. Nikdo si nebude stýskat po prezidentovi, kterého téměř rok neviděl. Plán na velkolepé státnické finále se neuskuteční. I pro následujícího prezidenta bude cesta do bungalovu zapovězena, tudíž v něm Miloš Zeman upadne v zapomnění.