Třicátého května slaví svátek všichni Ferdinandi. Je to tedy vhodný den ke vzpomínce na slavného českého spisovatele a žurnalistu toho jména, Ferdinanda Peroutku. Ano, jistě, toho, který vešel do učebnic například jako autor spisu Budování státu nebo jako šéfredaktor revue Přítomnost a jehož jméno nese naše nejprestižnější novinářská cena. A ano, toho, kterého prezident Miloš Zeman odporným způsobem veřejně poplival a pomluvil, když 27. ledna 2015 v projevu na mezinárodním fóru k výročí konce holokaustu vypustil dnes již notoricky známou lež o tom, že Ferdinand Peroutka napsal článek s názvem „Hitler je gentleman“, a doplnil ji neméně nehorázným nařčením, že Peroutka byl „tímto zrůdným učením fascinován“.

Mluvčí Ovčáček onen článek, který pan prezident viděl, viděl a viděl vlevo dole, marně hledá už dva a půl roku. A neobjevil ho ani nikdo jiný, přestože vypsaná odměna ve výši 100 000 Kč pořád platí. Hlava státu ale stále vztekle buší hůlčičkou do podlahy, a kdyby mohla, tak by i dupala, a jako umíněný fakan opakuje, že článek existuje a existuje a existuje a že Peroutka, který celý život bojoval jak proti komunismu, tak proti nacismu, za což se ocitl dokonce v koncentračním táboře, byl obdivovatelem nacismu.

Za své pomlouvačné výroky se omlouvat nehodlá, a to, ani když mu omluva byla nakonec soudně nařízena. Věc šla dál, k Nejvyššímu soudu, kde prozatím tiše usnula. Nic se neděje a na spravedlnost se pořád čeká. Prezident České republiky očividně smí veřejně dehonestovat kohokoli a nařknout ho z čehokoli. Není tedy divu, že to některé občany, lidově řečeno, vytáčí. Vyřídit si to s prezidentem jako chlap s chlapem ovšem z pochopitelných důvodů nemůžou. Jedním z nich je fakt, že prezident Zeman není chlap. Chlap přece nedupe po hrobech a neplácá pomluvy o mrtvých.

A protože Ferdinand Peroutka k svátku už žádný dárek dostat nemůže, dostala ho v zastoupení svého dědečka jeho vnučka Terezie Kaslová. A co je lepším dárkem než výtvarné dílo? Nadto pak dílo tematické. Vzhledem k absurditě celé „kauzy Peroutka“ a celkově šílené politické situaci v naší zemi organizátoři malého happeningu usoudili, že nejvhodnějším, přímo symbolickým místem předání bude blázinec. Tedy přesněji řečeno, krásný park bohnické psychiatrické nemocnice, kde – aby těch symbolických souvislostí nebylo málo – mají kavárnu Pátá kolona.

Na účastníky podvečerního setkání zde čeká obraz opřený na klavíru. Zahalený červenou látkou… Ale počkat, vlastně ne, navlečený do červených trenýrek! Chvilka napětí, trencle jdou dolů a objeví se tvář pana prezidenta. Ale co to, poněkud pošramocená. Monokl na oku? Název obrazu „Za Peroutku“ pak nenechává nikoho na pochybách.

Jakub Bechyně (39), autor prezidentova portrétu, je malíř samouk, který se malířem být necítí. Je profesionální designér, např. nábytku, freelancer v oblasti reklamy, věnuje se také výtvarným vystoupením a je majitelem společnosti exponut.cz zaměřené na realizaci výstav. Plátna s politickou tematikou namaloval zatím jenom tři. Na otázku, co ho přimělo vyportrétovat takto netradičně pana prezidenta, odpověděl:

„Soudný a inteligentní člověk se má omluvit, když pochybí. Neměl by ho k tomu ani nikdo vyzývat, ale když už je mu to dokonce nařízeno soudem, tak schovávat se za funkci je spratkovitost, která si zasloužila tečku. Ale nejsme barbaři, tak místo pěsti štětec stačí…“

Právník Pavel Schnirch dílo poté čirou náhodou objevil v hospůdce Pod Nuselským mostem, kde zdobilo stěnu – podle malířových slov proto, aby vzbuzovalo asociaci s časy, kdy všude možně visel Husák. A nápad byl na světě. Se skupinou přátel obraz zakoupil.

„Pokládám za svou povinnost nemlčet a proti lži se bránit, zvlášť když ten, kdo jí byl pošpiněn, už se sám bránit nemůže,“ řekla Terezie Kaslová při přebírání nanejvýš výmluvného obrazu.

Známé a pravdivé moudro praví, že pero je mocnější meče. A štětec zase dokáže udeřit drtivěji než zaťatá pěst. Mnohem lepší by ovšem bylo mít důstojného pravdomluvného prezidenta, kterého bychom kvůli sprostým lžím slovem ani obrazem „mlátit“ nemuseli.