Jakmile Miloš Zeman mluvil o našich kontaktech s Čínou, byla to vždycky velká slova. Vzduchem létaly miliardové sumy. Jak se zdá, vzduchem zase odletěly.

Zeman v nedělním rozhovoru na TV Blesk poněkud překvapivě sdělil, že do Číny nepojede. Jako důvod neuvedl své zdraví, ale zlobí se prý na Čínu: „Nemyslím si, že čínská strana splnila to, co slibovala, samozřejmě mluvím o investicích.“

To je ale překvapení. I když jak pro koho.

V květnu 2015 jsme dělali rozhovor s Karlem Schwarzenbergem a mluvili jsme o tom, jak Zeman rád říká, že se konečně začala dělat ekonomická diplomacie. Bývalý ministr zahraničí nám tehdy řekl:

„Mně ten výraz jde trochu na nervy, protože mezinárodně znamená ekonomická diplomacie něco úplně jiného než u nás. V zahraničí se také používá pojem sociální zařízení, je to třeba starobinec nebo dětský útulek, u nás sociální zařízení znamená záchod. Také u nás ekonomická diplomacie znamená něco jiného. Ekonomická diplomacie je, když používáte ekonomické prostředky pro diplomacii, ne opačně. Je to to, co Rusové dělají s ropou a plynem. Nebo když Američané udělají embargo, to je ekonomická diplomacie. Podpora našeho hospodářství skrze diplomacii, to jsme dělali celý čas. Teď se zdůrazňuje, že konečně nastal pravý čas naší diplomacie a dostala se ke své práci. Jediné, co jsem zpozoroval, je, že úředníci průmyslu a obchodu najednou dostanou diplomatické pasy a jsou ve stavu velvyslanectví, nebo se nabrali úplně jiní lidé, kteří nemají o diplomacii sebemenší tušení a jsou vysíláni do světa. Tak uvidíme, jak to vyjde.“

Uplynulo skoro celých pět let a odpovědi jsme se dočkali. Pokud jde o Čínu, nic tak závratného se nestalo. A říká se to už dlouho.

Sinolog Martin Hála na adresu Čínského investičního fóra v říjnu 2018 pro Český Rozhlas Plus řekl: „Čínské investiční fórum se stalo za léta svého konání neodmyslitelnou součástí pražské intelektuální scény. Jedenkrát do roka se sjedou přátelé z Čínské lidové republiky a dalších bratrských zemí tábora míru, tentokrát pod hlavičkou 16+1, aby na Pražském hradě rokovali o jednom z nejzazších tajemství lidského bytí, čínských investicích v České republice. Ty současně jsou i nejsou, zjevují se v prchavých záblescích vyvoleným jedincům, jako je Jaroslav Tvrdík, aby hned zase záhadně mizely i s investičními poradci, zanechávaje za sebou nesplacené směnky a hory dluhů. Kdo je kdy pochopí? Žádný filozof je dosud nedokázal vysvětlit, ba ani popsat. Snahy o jejich účetní vyjádření ztroskotaly dříve, než stačíš vyslovit magickou formuli C-E-F-C.

A ještě ironicky dodal: „Vybraná společnost na Pražském hradě svádí rok co rok intelektuální zápas v hrdinném úsilí popsat nepopsatelné. Letos jim přispěchal na pomoc prezident Zeman s pozoruhodným proslovem, nahlížejícím filozofický problém čínských investic z pohledu zenového buddhismu. Po několika kóanech, kvantifikujících investice počtem leteckých linek a turistů, pravil mistr doslova: ‚Když jsem věnoval čínskému prezidentovi jabloňový strom, řekl jsem mu, je snadné jíst jablka, ale daleko důležitější je sázet jabloně. Jsem rád, že i my sázíme těmito našimi setkáními jabloně.‘“

Když mířil Zeman do Číny minulý rok, byl už poněkud znepokojen, že čínské investice nepřicházejí. V dubnu 2019 to tentýž nedůvěřivý Martin Hála komentoval na E15: „,Škarohlídské zprávy‘ o mizivých investicích již šíří i prezident Zeman sám. Závazek čínských státních bank ‚investovat‘ v Česku je na podobné úrovni jako někdejší memoranda o stovkách miliard investic, které zveřejňoval Hrad na svém webu. Je to politická deklarace; bez konkrétních projektů nemá prakticky žádný význam.“

A na doplnění to rovněž v dubnu 2019 vyčíslili na Hlidacipes.org: „Ještě jednou stojí za to se vrátit k rozhodnutí ministryně průmyslu Marty Novákové ‚zabránit diplomatickému incidentu‘ a nechat vyvést na žádost Číny z jednání na MPO zástupce Tchaj-wanu. Čína ke konci roku 2017 (za který jsou k dispozici nejaktuálnější data) vykazovala stav přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu ve výši zhruba 410 milionů korun. Tchaj-wan měl nainvestováno 5,69 miliardy korun. Tedy bezmála 14krát více než Čína.“

Je to skutečně velké prozření. Stálo všechno to šaškování s plyšovým Krtečkem v čínské státní televizi za to? A ty sebeponižující výkřiky o čínském ekonomickém růstu a stabilizované společnosti?

A ještě ke všemu ten Zemanův čínský poradce zmizel. V tom to asi bude, že už neradí. A nebo na Zemana sedí to, co řekl Konfucius: „Mluvit s těmi, kteří si nedají říci, znamená mařit slova.“