Náš hlavní bonmotista Miloš Zeman docela nedávno prohlásil, že by si dovedl představit na svém místě například Vladimíra Dlouhého nebo Josefa Středulu. Byl to jen takový pokusný balonek, neboť o pár dnů později utrousil, že jeho nejlepším nástupcem by byl Andrej Babiš, a pokud by o to stál, pak by jej podpořil a pochopitelně volil.
Mezitím se ukázalo, že zmiňovaný exministr Dlouhý patří mezi ty, které viní parlamentní vyšetřovací komise z podílu na kauze OKD. Případný kandidát Středula by se nemohl opřít o významnou podporu své ČSSD, neboť tato partaj již žádným významem a vlivem nedisponuje. Vylučovací metodou nám z toho vychází, že Zeman již zahájil prezidentskou kampaň Andreje Babiše.
Bylo by tudíž dobré, kdyby s tím počítaly i opoziční politické síly i představitelé aktivní občanské společnosti, kterým říká Ovčáček a spol. pražská kavárna, pravdoláskaři či lepšolidi. Babišovsko-zemanovský holport nechce a asi ani nemůže pustit otěže moci, které teď pevně svírá. Vítězství v příštích parlamentních volbách bere Babiš jako naprostou samozřejmost a klidně si pak do úřadu premiéra dosadí někoho ze své chodovské stáje. Vláda by pak byla jeho další firmou (ostatně ona je už teď), i když pak formálně jen v režimu jakéhosi svěřenského fondu. S tím už má boss své bohaté zkušenosti.
Babiš jako prezident by zemi posunul do poloprezidentského systému ještě mnohem více, než tak nyní koná Zeman. Nějaká Ústava ho moc nezajímá. Byl by ve svém úřadu hyperaktivní až aktivistický. Tím si můžeme být jisti. Měl by na své straně svoje i spřízněná média, a zároveň by si jeho koalice udržela většinu v Poslanecké sněmovně. Lítal by po světě a pronášel by svá oduševnělá moudra. Po Gustávu Husákovi by byl druhým Slovákem na Pražském hradě. To je maximum možného. Vším, čím kdy byl Andrej Babiš, tím vším byl rád. Tedy nové heslo na prezidentské zástavě by mohlo znít – „Čo bolo, to bolo, terazky som prezidentom!“
Televizní zprávy by na všech kanálech začínaly novými statusy tiskového odboru Hradu v čele s Markem Prchalem. Magazíny ze života VIP společnosti by uváděly detaily o nových róbách první dámy a první dcery. Do pozice vrchního zahradníka v Lánech by byl dosazen dvorní zahradník z Průhonic. Země by se stala přehlednější a jasnější. Nový pan prezident by měl doživotní imunitu a některým svým bývalým spoluhráčům by pro jistotu udělil preventivní abolici, jiné by vyznamenal státním vyznamenáním. Lid v podhradí by mu pravidelně provolával nehynoucí slávu. Na Letné by stála jeho socha v nadživotní velikosti.
Zdá se vám všechno nereálné? No to jsem slyšel taky, když začínalo ANO. Tehdy jsem na to poznamenal, že půlmiliardová předvolební kampaň dokáže divy. Babišův marketingový tým docela jednoduše stvořil umělou poptávku po změně. Tu pak vrchovatě naplnil. Je to jako v každé jiné produktové kampani. Jen se místo pracího prášku nabízely bílé košile Babiše a jeho kluků a holek z plakátů. Kdo by se nechtěl mít líp? Zvláště, když k tomu stačí tak málo – zvolit oligarchu a bývalého kariérního komunistu a spolupracovníka StB. No a? Ostatní taky nejsou svatí, za bolševika bylo fajn, on už má tolik, že nepotřebuje krást a je to úspěšný manažer. A když tohle vnímáte desetkrát denně, tak tomu třeba i uvěříte. A pak stačí dvě stovky k důchodu a slevu na vlak. A je to!
Babiš se Zemanem se nechtějí dopustit stejné chyby jako Fico, který nejprve prohrál v prezidentských volbách s Kiskou, pak skoro padl po Kuciakovi a nakonec musel strávit i Čaputovou. Nepomohla mu ani tradiční podpora oligarchů, kteří figurují v gorilích nahrávkách.
Babiš to vše vnímá jako memento ze své vlasti a udělá vše pro to, aby se slovenský scénář v jim „okupovaném“ Česku neopakoval. Hlavně proto se s Monikou obětují a on si půjde říct o post hlavy českého státu. To bude úžasná tečka v jeho příběhu. A zároveň také naše společná vizitka. Třicet let poté. Neuměli jsme pojmenovat minulost, a tudíž jsme si s ní ani nemohli vyrovnat. Demokraticky smýšlející síly jsou nejednotné, atomizované, a tedy skoro neschopné společného vzdoru. Nedokážeme čelit vnějším atakům východních říší, které se u nás cítí jako ve sféře svého vlivu. Prohráváme dílčí bitvy o média. Již nyní se většinově smiřujeme s autoritativním způsobem vládnutí.
Bojíme se pevně postavit za odkaz roku 1989. Dokonce se nedokážeme shodnout ani na interpretaci tohoto odkazu. Uvolněný prostor pak obsazují ti, kterým návraty do normalizačních modelů nejen nevadí, ale dokonce jim vyhovují. Asi se už někde po chodovských sklepích malují reklamní panely s nápisy Babiš for prezident. Babiš first! Nasadí si trumpovskou kšiltovku a vyrazí na předvolební tour. A může to být mnohem dříve než za tři roky. Možná, že už hodně brzo. Kdo pak nebude skákat, tak ten nebude Čech a bude na nových seznamech, na nových (staronových) black listech. Orwell by to lépe nevymyslel.
Vzpomínáte na ty první fóry o Babišovi? „Babiš a špíny se zbavíš“. Správně by však mělo být – „Babiš a svědomí se zbavíš!“. Babiš není jen brutálním technologem moci, on je zejména ve své slizké elastičnosti schopen doslova všeho. V jeho nevyzpytatelnosti a absenci jakýchkoliv zásad tkví jeho největší nebezpečí. Nebezpečí pro nás.
