„Prachy nečekají. Jen po nich sáhneš a už tě mají.“ Pro pamětníky, to je známá píseň Pražského výběru. Miloš Zeman, který už nemá sil – nebo snad čas – dojít na Národní třídu 17. listopadu a na Žižkov 8. května, se vydal až do Číny.

Vzduchem kromě Zemana létají také přísliby miliard. Zemana nadchl projekt čínské Hedvábné stezky. Nepochybně tím opět pár méně vzdělaných voličů nadchne. Ti už uvidí, jak si jako absolventi pověstné „vysoké školy života“ také na nějaký ten jüan nebo dolar sáhnou i u sebe doma vsi. Neuvidí samozřejmě celkem nic.

Posledně to nedopadlo úplně dobře. Ze Zemanových miliard se doteď realizovala asi dvě procenta. Ale co na tom. Petr Kellner a lidé kolem Tvrdíka si jistě přijdou na své a Zeman si aspoň chvíli vedle čínského prezidenta a Vladimira Putina připadá jako světový státník. Jenže je světový asi tak jako ve starověkém Babylonu ti poražení králové, co sedávali s miskou na jídlo u nohou tamního panovníka.

Miloš Zeman označil novou Hedvábnou stezku za nejvíce fascinující projekt v novodobých dějinách. On ovšem žádný oběd není zadarmo. Jie Ťien-ming, předseda společnosti CEFC, která je sice soukromá, ale jinak je těsně napojená na čínskou vládu (a také poradce prezidenta Zemana), se nechal loni slyšet v rozhovoru pro časopis Fortune: „Musíme přihlížet ke geopolitice.  Pokud by jednoho dne šla Česká republika proti Číně, musíme stáhnout zpět naše investice a přehodnotit naši strategii v této zemi.“ A také: „Následujeme úzce strategii státu. Mapujeme naši podnikovou strategii podle té státní.“

Ještě to někdo nepochopil?

Sinolog Martin Hála uvedl 7. 3. 2015 v rozhovoru pro Svobodné fórum o čínském vlivu u nás: „Konkrétně se to projevuje ve velmi neobvyklém jevu přítomnosti čínských poradců u nejvyšších ústavních představitelů. Jsou to velmi zvláštní poradci, vesměs lidé spjatí s jednou konkrétní čínskou firmou, která nemá úplně transparentní pozadí, a existuje vážné podezření, že je napojena na armádu, nebo dokonce na armádní rozvědku.

Lidé přímo spojení s touto firmou působí jako poradci nebo důvěrníci prezidenta, premiéra a dochází tu k prorůstání institucí českého státu s jednou čínskou firmou. Není to jenom na této nejvyšší úrovni a probíhá to oběma směry. I vysoký představitel policie přešel k této firmě. V tom je obrovské riziko postupné eroze státních institucí. Konkrétně se to projevilo během návštěvy čínského prezidenta u nás na chování policie, která jednala velmi nestandardně, ke značné nelibosti, ba zděšení části společnosti. Policie se snažila více vyjít vstříc čínské straně než české veřejnosti.“

Čínský prezident Si Ťin-pching slíbil podle agentury Reuters celkem 124 miliard dolarů (asi tři biliony korun) na projekty spojené s jeho klíčovou iniciativou v oblasti zahraniční politiky, jíž je právě vybudování novodobé Hedvábné stezky spojující Čínu s většinou Asie, Evropy a Afriky. Zeman by byl rád, aby jedna její odbočka vedla také do České republiky.

Faraoni si budovali pyramidy.  Každý by chtěl po sobě zanechat nějaké veledílo a vstoupit do dějin. Kanálu Dunaj–Odra–Labe se zřejmě nedočká, tak by si nejspíš rád vybudoval nesmrtelnost nějak jinak. I kdyby měl za chimérické přísliby peněz mlčet o mučení a zavírání v Číně, o útisku Tibeťanů, mučení ve věznicích, nucenému „dárcovství“ orgánů vězni, o katastrofálním životním prostředí. A i kdyby miliardy nebyly, jako úspěch se dají před prezidentskými volbami použít aspoň slova. Slibem prosťáčka nezarmoutíš.

Prostě jak se zpívalo v písni Pražského výběru: „Využít možností, byť čert ti je dal, že peníz všady pán je, tos povídal, stojí snad ten starej krám za takovouhle spoušť? Zaprodat se těm potvorám a vztahy změnit v poušť.“