O tom, že Zeman značně pošramotil pověst České republiky v zahraničí, bylo napsáno mnoho. Jeho zastánci se ohánějí tím, že „neslouží Bruselu“, výsledky nešťastné kombinace jeho zdravotního stavu a pozice v očích ostatních státníků a diplomatických kruhů jsou ale jednoduše popsatelné. Podívejme se na jeden jasný příklad: Na program současného prezidenta a jeho předchůdce Václava Klause. Poměr je jasný.

Deník FORUM 24 prozkoumal programy obou prezidentů za srovnatelné období. U Václava Klause se jedná o rok 2012, poslední rok, který strávil celý ve funkčním období. U Miloše Zemana pak rok 2017, pro změnu poslední rok jeho prvního funkčního období.

U Klause nalezneme hned 48 případů, kdy cestoval do zahraničí, případně zástupci ostatních zemí přijeli do České republiky. Klaus devětkrát vystupoval na nějaké zahraniční konferenci. Najdeme zde devět oficiálních státních návštěv. Třináctkrát přijal některého zahraničního politika – od ministrů přes předsedy parlamentu či premiéry. V programu jsou také čtyři pracovní návštěvy, setkání prezidentů České, Slovenské, Srbské a Chorvatské republiky na zámku v Lánech, summity nebo třeba pozvání na zahájení olympiády v Londýně. Klaus navíc moderoval přednášku, setkal se se švédským králem, s prezidentem Černé Hory nebo obědval s velvyslanci zemí Evropské unie.

A teď je tu rok 2017 a Miloš Zeman. Se zahraničím souvisí pouhých sedmnáct bodů – mnohem méně, než tam nalezneme například „Týdnů s prezidentem“ na TV Barrandov. Zeman byl v Číně, v Singapuru, ve Vietnamu, ve Velké Británii, v USA (kde se nesetkal s Donaldem Trumpem), v Rusku a na Slovensku. Byl na setkání představitelů NATO a na Parlamentním shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku, což je ale naprosto běžné a zván je každý.

Ještě tragičtější je ale to, kdo (ne)přijel do Česka. Byli tu dva premiéři a tři prezidenti. A pak předseda Evropského soudu a delegace z Číny.

Na to, že se pozice České republiky zásadně mění, upozornil například bývalý mluvčí Zemanovy vlády Libor Rouček. „Když si navíc vezmeme nejvyššího představitele naší země a porovnáme ho s prezidenty nejmenších zemí, jako je Estonsko nebo Kypr, náš prezident nemá pozvání v podstatě nikam. Ostatní hlavy států pořád někam cestují – a nejde jen o státnické návštěvy, ale třeba diskuzní fóra,“ uvedl v rozhovoru pro deník FORUM 24.

To, že Zeman téměř necestuje na zahraniční návštěvy, ale nemusí nutně souviset pouze s jeho názory a chováním. Když přijde na otázku zdravotního stavu, prezident rád říká, že politika se nedělá nohama, ale hlavou. Jenomže pro fungování za hranicemi a dlouhé a časté cesty je nutné být v dobré kondici. A to se nedaří, různá setkání z programu vypadávají a hlavu státu pravidelně vidíme pouze ve zmiňovaném Soukupovu pořadu. Poslední summit NATO v Bruselu Zeman evidentně nezvládal a jeho rozvrh je tomu přizpůsobován – nemůže se setkávat se státníky mimo oficiální příležitosti a když už někam přijede, zúčastňuje se nesrovnatelně menšího počtu bodů programu.

Pro srovnání v tomto článku byl zvolen poslední rok funkčního období prezidenta Klause. Už tam bylo samozřejmě patrné, že se nedá v žádném případě srovnat s Václavem Havlem, jehož pozice byla neotřesitelná a mohl se setkat v podstatě s kýmkoli, což také dělal. Ale to, kam českou zahraniční politiku dotáhl Zeman a jeho tým, to by bylo ještě před pár lety představitelné jen velmi těžko. V tandemu s premiérem, který je trestně stíhán za dotační podvod na evropské úrovni a který téměř devět měsíců sestavoval vládu, nemůžeme čekat nic lepšího než to, že budeme ještě hodně dlouho hrát s bídou druhé housle.