Zeman prý nepovede žádnou předvolební kampaň. Je zřejmé, že se také nebude účastnit žádných předvolebních debat s protikandidáty v televizi a rozhlase.

Není to nic nového. Podobnou strategii zvolil při posledních prezidentských volbách v Rusku Vladimir Putin. V lednu 2012, když byl Putin na chvíli premiérem, protože si úřad prohodil s Medveděvem, který mu křeslo v Kremlu držel, než bude moci být Putin kvůli přestávce vynucené ústavou zase schopen kandidovat, oznámil podobný postup jeho mluvčí. Zdůvodnil to časovou zaneprázdněností danou jeho prací předsedy vlády.

Volno pro debaty by „nepochybně zabraňovalo jeho schopnosti řádně plnit své povinnosti“, řekl tehdy Dmitrij Peskov ruským médiím.

Byl to samozřejmě nesmysl. Putin absolvoval maraton televizních rozhovorů a tiskových konferencí, ale čas na debatu se soupeři si nikdy nenašel.

Vadilo to tehdy i ruským komunistům, kteří ho obvili z toho, že požívá nespravedlivé výhody. Napomínal ho i šéf komunistů Zjuganov, což mu ovšem bylo málo platné. Putin vysílal do televize jen své zástupce.

Nemusel se ostatně příliš namáhat. Byla tu zkušenost z roku 2004, kdy televize neměla velký zájem o opozici a odpůrci se mohli na obrazovce objevit až před volbami, zatímco éteru dominoval vždycky jen sám Putin. Stačilo mu zavítat do supermarketu a zpucovat tamní šéfy, že mají moc drahé uzeniny.

Strategie byla jasná. Zatímco protikandidáti museli někam chodit a přít se mezi sebou, Putin měl díky funkci přístup do všech médií, aniž musel hnout prstem. Státní média byla z podstaty věci a vzhledem k ruským poměrům na jeho straně. Navíc působilo psychologicky dobře, že diskutující soupeři se jevili jako hádající se trpaslíci, zatímco Putin nad nimi čněl jako osamělý carský velikán, který je povznesen nad víření špinavého prachu všedního dne. Asi jako v někdejších filmech, kdy všichni kolem Stalina pořád nad mapou nějakého ukrajinského frontu o něčem vykládají a on pak nakonec zamyšleně potáhne několikrát z dýmky a pronese závěrečné moudro. Kromě toho debaty bez Putina měly nižší sledovanost, takže opozičníci dostali sice svůj prostor, ale dívalo se na to méně lidí, když hlavní hvězda nepřišla.

Zeman může a bude postupovat stejně. Jemu stačí, když podnikne spanilou jízdu do nějakého kraje, který jinak nikoho nezajímá, a pronese tam pár vět a má odpracováno. I kdyby vykládal úplné nesmysly, což se mu děje často, budou ho stejně druhý den všichni citovat. Prostě se čas od času snese z hradního nebe jako božský avatar mezi lid a pronese trochu ošuntělé zjevení a to se dostane i do poslední vesnice.

Na to nikdo nemusí mít ani americké, ani ruské poradce, aby zjistil, co funguje. Možná ani žádné peníze za kampaň nebude muset uvádět, když vlastně žádnou nevede.

Úřadující politik je ohledně přítomnosti v médiích samozřejmě ve výhodě všude ve světě, to nelze nikomu vyčítat, plyne to z podstaty věci a nemůže to být jinak. V Česku má ale pořád prezidentský úřad jakýsi nádech posvátnosti a monarchický lesk, takže tím se to ještě posiluje. Když k tomu přidáme, že s některými médii, krom třeba oblíbených stanic s obdivnými moderátory a Haló novin, se Zeman s nikým nebaví, nemusí být vystaven nepříjemným otázkám, na které by neuměl odpovědět. Má to ten náš Zeman dobře vymyšlené a ani si to nevyžádalo takové intelektuální úsilí.