Země Visegrádu by měly být podle prezidenta Miloše Zemana jednotné při podpoře Polska a Maďarska v jejich sporu s Evropskou komisí o unijní rozpočet. Na dotazy novinářů při vystoupení Zemana spolu s polským prezidentem Andrzejem Dudou nedošlo. Média ho ani nesměla vidět přicházet.

Novináři by se jistě měli na co ptát. „Polsko a Maďarsko hrozí vetovat rozpočet EU na příští rok kvůli podmíněnosti čerpání unijních peněz dodržováním zásad právního státu. Agentura Reuters ve středu s odvoláním na nejmenovaného vysoce postaveného představitele polské vlády informovala o předběžné dohodě mezi Polskem, Maďarskem a německým předsednictvím, mluvčí polské vlády to později popřel. Polsko a Maďarsko podle něj představily společný rámec pro vyjednávání, ale dohody v rámci EU ještě dosaženo nebylo… Zeman zopakoval, že Evropskou komisi považuje za úřednický orgán, ale ne za evropskou vládu, kterou je podle něj Evropská rada.“ (ČTK)

„Podle fotografií zveřejněných mluvčím prezidenta Jiřím Ovčáčkem se setkání z české strany účastnili například kancléř Vratislav Mynář nebo ředitel hradní diplomacie Rudolf Jindrák. Zeman měl na schůzce i nadále na zraněné paži ortézu a podle fotografie se s polským protějškem pozdravil vsedě. Oba prezidenti seděli i při tiskové konferenci, na kterou byli novináři přivedeni až po usazení obou politiků. Prezidenti poté bez dotazů novinářů přednesli svá vyjádření a počkali na svých místech na odchod novinářů.“

Zeman, který sám nemá dobré zkušenosti se soudy, se postavil po bok dvou vlád, které různí nacionalisté považují za hráz proti „Bruselu“. Konkrétně v Polsku se spor vede o to, že podle zákona z roku 2017 byl věk odchodu do penze u soudců obecných soudů, státních zástupců a soudců nejvyššího soudu snížen na 60 let v případě žen a 65 let pro muže, zatímco dříve byla věková hranice 70 let.

Zákon je kritiky považován za diskriminující pro ženy a narušení principu neodvolatelnosti soudců. Podle opozice by vláda na základě zákona mohla místo těchto soudců dosadit lidi poplatné vládní linii. Ty vybírá Zemská soudcovská rada, což je orgán, který po posledních volbách ovládla strana Právo a spravedlnost (PiS). Žaloba Evropské komise se pak zakládala na argumentaci, že jelikož polští soudci rozhodují mimo jiné na základě evropského práva, jsou zároveň soudci EU. Premiér Mateusz Morawiecki zase tvrdil, že někteří členové polského nejvyššího soudu působili v polské justici už za komunistického režimu. Paradoxem je, že takto měla odejít podle zákona před dvěma lety předčasně do penze předsedkyně nejvyššího soudu Małgorzata Gersdorfová, která byla od roku 1980 členkou Solidarity. Tehdy odmítla odejít, protože její funkční období je dáno ústavou, a zůstala ve funkci ještě dva roky.

Zeman se zjevně přidal na stranu zemí, které se kloní k autoritativnímu způsobu vládnutí s co největším vyřazením opozice. Je to znát také na jejich vztahu k nezávislým médiím. V Polsku strana PiS například ze státní televize udělala jednoznačně svou stranickou televizi. Ta se stala mocným politickým nástrojem i v poslední prezidentské volbě, a ta byla tak těsná, že je prakticky zřejmé, že bez propagandistické kampaně ve státní televizi by Andrzej Duda podruhé zvolen nebyl. Zemanovi se ale tlak na soudnictví a média a „protibruselské“ tažení líbí. V podstatě tak působí v EU jako destruktivní element, a to se v Kremlu jistě líbí. O ruské soudnictví a média se nikdy nezajímal.

Pokračující fraška s prezidentovou nemohoucností, kdy ho lze už jen vystavovat sedícího, usadit na místo před příchodem novinářů a zase ho přesunout jinam, až za nimi zapadnou dveře, je směšná. Ještě směšnější je snaha zcela znemožnit, aby mohl dostat nějakou otázku od novináře, který nepatří k partě hradních patolízalů. Zemanův užvaněný klaun Ovčáček frašku jen korunuje. Zeman si tuhle svrchovaně tragikomickou roli sám vybral. Je to ale ostuda všech, kdo mu dovolili tahle truchlivá představení hrát.