Pokusy o dehonestaci prezidentských ambicí Petra Pavla nabývají na síle a Andreji Babišovi přispěchal na pomoc i naštěstí už dosluhující prezident Miloš Zeman. Navíc pro něj typicky lživým tvrzením. Prý nebývá zvykem, aby v demokratických zemích byli generálové prezidenty. To ovšem není pravda. Je fakt, že vysocí armádní důstojníci v aktivní službě bývají vládci hlavně v totalitních diktaturách, ovšem ti ve výslužbě opakovaně získali nejvyšší post například i ve Spojených státech amerických. A generál Pavel již také není v armádě činným důstojníkem.

Ano, v kolébce demokracie, jak se Americe říká, se stalo prezidenty více bývalých úspěšných vojenských velitelů. V 19. století to byli Andrew Jackson, vítěz nad Angličany v bitvě u New Orleansu v lednu 1815, a vrchní velitel armád Severu v americké občanské válce Ulysses S. Grant.

Dále čtěte

Generál uspěl. Ale s podceňováním venkova se musí skončit. Obrátíme se na miliony domácností s jasným vysvětlením

Generál Petr Pavel uspěl a oslovil více lidí, než předvídaly průzkumy. Získal 35 procent hlasů. Také se ale naplnila hororová…

Na podzim roku 1952 pak byl zvolen 34. americkým prezidentem pětihvězdičkový generál Dwight David Eisenhower, bývalý vrchní velitel spojeneckých expedičních sil v západní Evropě, který má velkou zásluhu na porážce nacistů. Po druhé světové válce pak působil jako šéf americké okupační zóny v poraženém Německu a krátce nato zastával funkci rektora Kolumbijské univerzity v New Yorku. V roce 1949 se na žádost prezidenta Harryho Trumana stal prvním vrchním velitelem NATO.

Už v roce 1948 právě Truman usiloval o to, aby s ním Eisenhower šel do prezidentských voleb jako kandidát na viceprezidenta za demokraty. Ten to tehdy odmítl a o čtyři roky později se již ucházel o post nejvyšší, a to v republikánských barvách, aby jej v roce 1956 obhájil s neskutečným ziskem 57 % voličských hlasů. To svědčí o jeho vysoké popularitě.

Dwight Eisenhower se bez předchozích politických zkušeností stal úspěšnou hlavou státu a čelní američtí politici, jak republikánští, tak demokratičtí, usilovali o jeho přízeň. K jeho významným úspěchům patří vybudování sítě kvalitních dálnic ve Státech, omezování federálních výdajů, prosazování volné soutěže, odpor proti monopolismu a nesouhlas se segregací. Prosazoval, aby ve školách mohli společně studovat běloši a černoši.

Skeptici také o Eisenhowerovi říkali, že v politice to neumí, že bude jenom loutkou druhých. Nic takového se však nestalo. Válečný hrdina se obklopil schopnými spolupracovníky, ale v žádném případě nebyl ničí loutkou. Generálové Pavel a Eisenhower mají jedno společné: oba to dotáhli na vysoké posty v Severoatlantické alianci. Petr Pavel byl tři roky předsedou vojenského výboru NATO, což je druhá nejvyšší funkce v alianční hierarchii. Člověk, který dosáhne takového významného postavení, musí být osobností, nikoliv poslušnou figurkou bez vlastních názorů.