Obdivovatelé Miloše Zemana FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Jistý Slavoj Otakar komentoval můj post a já přemýšlím, jak to vlastně dnes s komunikací ve veřejném prostoru máme. V reakci na prezidentovo prohlášení, že ve svém počítači našel dětské porno a na následné výsledky vyšetřování Slavoj píše: „Nastrčená kauza. Oponenti už neví jak Zemana zdiskreditovat tak se objevují čím dál tím větší hovna-viděl bych to asi tak stejně reálně jako Asange a jeho obvinění ze znásilnění. Sranda na tom je že čím víc těhle hoven na Zemana hází tím je silnější- náš národ má rád ty co jdou proti větru a nebojí se výhrůžek a špíny jenž se na ně nabalí. A v současné nové evropské totalitě jde Zeman hodně proti :)“
Připadá mi to jako text, který (alespoň z mého pohledu) ilustruje, jak těžké je dnes najít s mnoha lidmi společnou řeč, či jak s nimi vůbec řeč vést.
1. Je možné, že Slavoj je troll, nemá profilovku, má zvláštní jméno a na profilu ani ťuk, ale v roce 2013 cosi sdílel, takže se nejedná o profil nový. Ale jinak je to text, který bych od trolla čekal. A i to trollení do současné komunikace bohužel patří a současně do ní patří i situace, kdy často nemáte šanci poznat, zda je komentář vyjádřením názoru či pouhé „prudění“. Chybí souvislosti. Třeba právě jasný profil skutečného člověka, u kterého je zřejmé, že čas věnovaný odpovědi má smysl, protože si ji přečte někdo, kdo svůj názor opravdu zastává a nejde mu jen o dělání vln.
[ctete]111618[/ctete]
2. Je možné, že tomu Slavoj skutečně věří a píše, co si myslí. V tom případě má smysl znovu vysvětlovat, že prezident o pornu mluvil sám od sebe, nikdo ho nenutil a nikdo ho do ničeho nenastrčil. Tady mi vrtá hlavou otázka, jak je možné, že to Slavoj nevidí, a i když celou aférku rozjel Zeman, stejně jej vnímá jako oběť. Tenhle pohled je častý i v mnoha jiných případech, kdy má určitá skupina lidí pocit, že je za „tím“ spiknutí (např. Rusko je obětí USA a EU apod.).
3. A z bodu 2 plyne ještě jedna možnost, že Zeman je takový hráč a má situaci už tak na háku, že aférku vyvolává záměrně, protože u svých podporovatelů s tímto postojem počítá. Což je na jednu stranu frajeřina, na druhou je smutné, že by to tak mohlo být. Když se ale podívám na vysoké preference ANO po všech Babišových průšvizích, mám skutečně pocit, že tu máme obrovskou skupinu lidí, kteří místo aby upravovali své názory podle reality, upravují si realitu podle svých názorů.
Každopádně co si počít s takovými Slavoji? Mám pocit, že má smysl jim odpovídat a snažit se diskutovat, třeba už proto, aby si to přečetl někdo jiný. Ale občas je to opravdu úmorné a snaha vcítit se do jejich kůže a snažit se myslet podobně vychází naprázdno. Přitom najít způsob, jak se Slavoji mluvit, je zásadní. Ale jak?
