Prezidentu Zemanovi se nelíbí Ústí nad Labem. Při své návštěvě řekl: „Musím s lítostí konstatovat, že jediné město, které ani při sebevětší zdvořilosti nemohu označit za krásné, a tím se Ústecký kraj k mé lítosti liší od jiných krajských měst, je Ústí nad Labem, jehož některé části vypadají, jako kdyby tam právě skončila druhá světová válka.“
Zeman trochu dělá, jako kdyby v této zemi nebyl od roku 1989 v politice, jako kdyby nebyl premiérem, který sliboval, že už se nebude žít ve spálené zemi, protože on to tu geniálně napraví. Sociální demokracie měla vždycky hodně sociálních řečí, ale skutek utek. Sociálností se od pravicových vlád ty levicové celkem nijak nelišily. I ty starobní důchody byly v poměru ke mzdám nejvyšší za Klausových vlád a pak už nikdy ne. Čísla jsou čísla.
Nemůžeme Zemanovi křivdit v tom, že by snad mohl vyřešit něco, co se hned tak vyřešit nedá. Každý (myslíci a znalý) člověk ví, v čem je problém severních Čech. V rozvrácení tamního společenského života vyhnáním Němců a příchodem všelijakých zlatokopů, kteří sever Čech proměnili v oblast špíny, otlučených omítek, povalených plotů, romských ghett, mizerného vzduchu a dnes nezaměstnanosti.
Zeman by neměl říct „jako by skončila druhá světová válka“. Po ní to tam tak nevypadalo. Kdyby Němce nikdo nevyhnal a kdyby se k moci nedostali komunisté, bylo by to na severu jedno z nejhezčích míst země. Jenže Němce vyhnali, komunisty lidé nezajímají a ani několik vlád sociální demokracie neudělalo nic.
Představivost některých politiků se dotkne tak leda „prolomení limitů“, aby se někde něco mohlo těžit, jako by snad z toho někdy severní Čechy něco měly. Limity se prolomily už dávno. Zeman svými nekompetentními řečmi je prolamuje. Pokud chtěl svými výroky říci: „Hle, stojím na straně lidu proti místním šéfům, kteří pro vás nejsou schopni nic udělat,“ dělá to samozřejmě dobře.
Pro sebe dobře.
