Výhrůžky, které Miloš Zeman ve čtvrtek adresoval předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi, překvapily asi i samotného Kuberu, který je od „Miloše“ zvyklý na mnohé. S prezidentem je spojuje několik společných názorů. Jejich vztah je, nebo možná byl, přátelský. Proč se Zeman uchýlil k vyhrožování o tom, že když Kubera pojede na Tchaj-wan, skončí jejich přátelství?
Protože je Zeman zoufalý z toho, jak moc se mu nedaří v jeho pojetí zahraniční politiky. Usiloval o to, aby byl velkým státníkem, jenže to se nepovedlo. Západní státy ho už na návštěvy nezvou prakticky vůbec. Tu a tam vyrazí převážně na východ. Vystupuje jako agent Ruska a Číny, což je také důvodem roztržky mezi ním a předsedou Senátu. Číňané nemají rádi Tchaj-wan, proto jejich český zástupce, Miloš Zeman, nutí jednoho z nejvyšších představitelů ČR, aby na Tchaj-wan nejezdil.
Vše se děje přesně tak, jak Zeman nechce. Praha se od jeho Číňanů vzdálila, namísto toho navázala bližší vztahy právě s Tchaj-wanem. Zahraniční politiku se snaží západním směrem kormidlovat ministr zahraničí Petříček, kterému Zeman rovněž nemůže přijít na jméno. Do toho jsou tu informace o tom, že investice Tchajwanců v ČR mnohonásobně převyšují investice Zemanových Číňanů v ČR. A aby toho nebylo málo, Rusům pro změnu nakládá starosta jedné z místních částí Prahy.
Zemanovo vyhrožování Jaroslavu Kuberovi je skandální. Ukazuje, o co prezidentovi skutečně jde, koho zastupuje a jak pojímá slovo „přátelství“. Kdosi napsal na sociálních sítích naprosto přesně definici přátelství podle Miloše Zemana. Přátelství je, když člověk dělá to, co si přeje Zeman. Jakmile to přestane dělat, je konec přátelství.
Zemanovi se jednoduše nedaří. Jeho podlézavá politika čínským a ruským bolševikům padá. Jeho partneři vidí, že Zeman nemá svoji zemi v rukou, jak jim možná sliboval. A to je dobrá zpráva pro Českou republiku.
