Pražský městský soud dnes projednal správní žalobu historika umění Jiřího Fajta a Univerzity Karlovy proti rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana o nejmenování Fajta profesorem. Zeman soud prohrál. Celá záležitost je ukázkou Zemanovy svévole a osobní mstivosti, které dává přednost před vším ostatním.
Absurdní situace trvá od roku 2015. Tehdy Zeman odmítl podepsat jmenovací profesorské dekrety pro fyzika Ivana Ošťádala a Jiřího Fajta. Podle Zemana Fajt údajně chtěl, aby mu banka prostřednictvím sponzorského daru poskytla doplatek k platu ředitele Národní galerie. Pak ještě tvrdil, že Fajt předložil univerzitě v řízení o jmenování profesorem nepravdivé zavádějící informace. Fajta navíc loni na jaře tehdejší ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) odvolal z vedení Národní galerie. Staněk taky na Fajta podal dvě trestní oznámení, které ale policie odložila a stát se pak Fajtovi omluvil.
„Správní soud dnes dospěl pravomocně k závěru, že Zemanovo předchozí rozhodnutí o Fajtově nejmenování bylo nezákonné. Hodnotilo totiž uchazečovu odbornou způsobilost a vhodnost, což prezidentovi nenáleží. Obdobně soud nedávno rozhodl i ohledně nejmenování fyzika Ivana Ošťádala, proti čemuž si prezident podal kasační stížnost. Podle jeho právníka se Zeman na Nejvyšší správní soud pravděpodobně obrátí i tentokrát.“ (ČTK)
Proč je Zeman tak zaujatý proti Fajtovi, lze nejspíš odhadnout docela snadno. Při prezidentské volbě tehdy Fajt podpořil Karla Schwarzenberga a Zeman nezapomíná. Stejně tak se mstil v roce 2013 Martinu Putnovi, který je také kritikem Zemanova vládnutí. Jeho jmenování nakonec po silném společenském tlaku podepsal, ale dekret odmítl předat, takže ho předal tehdejší ministr školství Petr Fiala.
Zeman rád demonstruje svou údajnou moc. Jenže soud dal už za pravdu Ivanu Ošťádalovi a řekl, že Zeman zasáhl do autonomie vysoké školy a že prezident nemůže posuzovat vhodnost nominovaných kandidátů. Bohužel žijeme v systému, kdy si morálně diskutabilní osoba může v nejvyšší funkci dělat, co chce, a není jednoduché jí to zarazit. Šlo by to, ale to by v parlamentu nesměli sedět v takové převaze politici jednak zbabělí, jednak sledující vlastní úzké zájmy. Pokus o ústavní žalobu na Zemana neprošel. Strach z toho, co by se dělo, kdyby Ústavní soud zjistil, že prezident porušuje základní zákon, byl patrný. Někteří lidé prostě Zemana na Hradě (tedy spíše v Lánech) potřebují.
Ústava byla napsaná docela dobře, ale tvůrci přece jen nepočítali s tím, že se prezidentem může stát osoba tak pochybného charakteru. To, že není z výkonu své funkce odpovědný, si Zeman plně užívá. Je to ostatně, kromě konzumace zdraví a mysli škodících kapalin a kuřiva, jeho poslední rozkoš. Za lepších časů bude asi potřeba přidat proti možnosti řádění takového predátora nějaké další pojistky. Je to smutné, ale prodělaná zkušenost je dost výmluvná.
