Prezident Miloš Zeman přijal v době vrcholící koaliční krize Babišovo pozvání na Čapí hnízdo. V souladu s oligarchovými zájmy skandál zlehčuje, zabývá se prý kauzami nad miliardu korun. Jednu takovou mají s Babišem za sebou, když spolu privatizovali Unipetrol. Tehdy z toho bylo fiasko, dodnes vyvolávající řadu otazníků.

[ctete]50874[/ctete]

Prezident vysvětlení akceptuje

Babiš po schůzce na Hradě prohlásil, že cítí prezidentovu podporu, a rezignovat nehodlá. Zeman prý jeho vysvětlení akceptoval. Na důkaz v dubnu navštíví Babišovu farmu, a aby byl „krizový“ marketing dokonalý, pozvány budou i děti z Klokánků.

Vnější pozorovatel se nemůže ubránit dojmu, že si oba pánové dělají z lidí legraci. Čím více pochybností, dokládajících Babišovu úzkou vazbu na firmu Čapí hnízdo v době, kdy byla formálně vyčleněna z Agrofertu, aby dosáhla na 54miliónovou dotaci, tím opevněnější je kruhová obrana. Prezident se do ní ochotně zapojil, a tím podezřelé jednání svého mocenského spojence přikryl.

Poslední události kolem farmy Čapí hnízdo jsou důkazem, že v minulosti Andreje Babiše existují temná místa, která se snaží držet pod pokličkou. Proto kolem sebe systematicky buduje rozsáhlý bezpečnostní aparát bývalých i současných policistů a rozvědčíků, proto chce udržovat dobré kontakty s vlivnými figurami státního zastupitelství. Jak je vidět, přesto minulost hermeticky utěsnit nelze.

Není to případ nejvážnější, ale je dost závažný na to, aby se první místopředseda vlády jako čelný světlonoš boje proti „prohnilému Palermu“ historicky znemožnil. To už dokázal seriálem lží a vzájemně si protiřečících výroků. Tento problém, který se dotýká věrohodnosti celé vlády, nelze vysedět, a pouhé oznámení jména údajného vlastníka farmy v parlamentu na tom těžko něco změní.

Babišovi lidé v čele Unipetrolu

Dnešní účelová spřízněnost Miloše Zemana a Andreje Babiše by nikoho neměla překvapit. Jejich vztahy mají dávnou historii. Právě za vlád sociální demokracie Babiš expandoval mezi nejvlivnější české podnikatele, přičemž zhusta využíval svých dobrých kontaktů mezi politiky.

V médiích se v té době o Babišových klientelistických vazbách popsaly stohy novinového papíru. Jejich symbolem se stala kontroverzní privatizace petrochemického gigantu Unipetrolu. Jak probíhala její první skandální fáze (přičemž druhá fáze byla neméně skandální), tehdy pod taktovkou kabinetu Miloše Zemana?

Příběh privatizace Unipetrolu psal první kapitolu v lednu 1999, kdy Zemanova vláda provedla čistku v tomto tehdy státem většinově vlastněném holdingu. Veškeré indicie nasvědčovaly tomu, že Babiš při této akci neseděl s rukama v klíně. Novým generálním ředitelem Unipetrolu se stal Pavel Švarc, který do té doby vedl Lovochemii, spadající pod Agrofert.

Hlavní spojence Babiš získal zejména v ministrovi průmyslu a obchodu Miroslavu Grégrovi a jeho pravé ruce, náměstkyni Miladě Vlasákové, která se stala předsedkyní dozorčí rady Unipetrolu. Výborné vztahy měl i s premiérem Milošem Zemanem. Čistka byla tehdy kritizována, protože podle převažujícího mínění by se měly změny vedení provádět v podnicích, které neprosperují. A Unipetrol tehdy patřil mezi pět nejziskovějších společností v republice.

Už v té době spekulovalo o tom, že petrochemický gigant může ovládnout Andrej Babiš. O tom svědčil následující bleskurychlý vývoj. Kromě Švarce se členy představenstva Unipetrolu stali další tři lidé spjatí s Agrofertem: Jan Landa, Václav Přibyl a Miroslav Kuliha. Babiš roli „loutkáře“ pochopitelně odmítal.

„Palermo“ za Zemanovy vlády

Ve veřejném prostoru se vznášely otazníky, proč se ve vedení Unipetrolu objevili Babišovi lidé? Jednak se chystala jeho privatizace, ale vliv mohly mít i obchodní důvody. „Kouzlo Babišova úspěchu je v provázanosti firem v Agrofertu a Unipetrolu. Chemičky si vzájemně dodávají produkty, takže je možné snížit cenu produktů státních firem dodávaných pro Agrofert. Prodělá jenom stát,“ řekl tehdy Respektu zdroj, který předtím pracoval v Babišových firmách.

Respekt dále uvedl, že „tvrzení, že Babiš (nebo tajemný majitel, který stojí za ním) promyšleně tuneloval státní firmy či obchodoval na úkor státních podílů ve prospěch Agrofertu, se nedá prokázat, ale nejde ani vyvrátit – kvůli neprůhledné struktuře podniků“.

Jisté je, že v dubnu 2001 se v médiích objevily první potvrzené zprávy, že se Babiš hodlá ucházet o koupi Unipetrolu, ačkoli to do té doby popíral. Tehdy také tvrdil, že se připravované privatizace zúčastní s vlivným zahraničním investorem, přičemž se spekulovalo o společnostech ÖMV a později Conoco.

Krátce před privatizací dokonce oficiálně oznámil, aby před vládou a svými kritiky zvýšil důvěryhodnost Agrofertu, který se do té doby většinově ukrýval za anonymní vlastníky společnosti O. F. I., že majoritu v jeho firmě získala švýcarská společnost Ameropa. Teprve později vyšlo najevo, že Ameropa většinu v Agrofertu nezískala. Nebyla to ovšem jediná dezinformace, která podivnou privatizaci provázela.

Grégrova „česká cesta“

V prosinci 2001 rozhodla Zemanova vláda o prodeji většinového podílu Unipetrolu Agrofertu za 11.7 miliardy korun. Ignorovala tak doporučení privatizační komise, která vybrala konkurenční nabídku britské společnosti Rotch Energy, nabízející o dvě a půl miliardy víc. Zemanova vláda toto rozhodnutí zdůvodňovala upřednostněním „české cesty.“ Tu přitom veřejně podporovali i Andrej Babiš a Pavel Švarc. V ještě nedávné době by se podobné rozhodnutí a dané souvislosti staly předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Možná i razie na Úřadu vlády.

Prodej Unipetrolu Agrofertu měl i odpůrce. Například Pavel Mertlík, do dubna 2001 ministr financí v Zemanově vládě, prohlašoval, že podmínky pro vítěze byly „příliš královské“. Vláda se podle něho chovala, jako by nešlo o veřejnou soutěž, a Agrofertu udělila exkluzivitu.

Analytici byli rozhodnutím vlády překvapeni, zatímco finanční trh reagoval jednoznačně propadem akcií Unipetrolu. Už tehdy se hovořilo o netransparentnosti nového vlastníka.

Současný šéfredaktor Babišovy MF DNES Jaroslav Plesl v komentáři „Nic moc“ (18. 12. 2001, Lidové noviny) vyslovil o prodeji pochybnosti. „Vážné otázky vyvolává rozhodnutí prodat za 11,7 miliardy korun ropnou společnost Unipetrol domácímu koncernu Agrofert, za nímž stojí podnikatel Andrej Babiš. Není totiž jasné, kde chce Babiš získat peníze na zaplacení.“ Zdaleka nebyl sám, kdo takto uvažoval.

„Budeme koupi Unipetrolu financovat společně s Conocem. Na část platby si vezmeme úvěr,“ prohlašoval tehdy Babiš. Kupní smlouvu o nákupu 63 procent akcií podepsal se státem v únoru 2002.

Babiš děsí investory

Týden (10. 2. 2002, „Babiš děsí investory“) v téže době uvedl alarmující fakta, že za poslední dva měsíce klesla tržní hodnota Unipetrolu o „nevídaných více než 45 procent“. Zatímco před rozhodnutím vlády o prodeji se cena jedné akcie Unipetrolu pohybovala kolem 55 korun, v době podpisu smlouvy se propadla pod 30 korun. Důvodem podle většiny obchodníků a ekonomů měla být nedůvěra investorů vůči Agrofertu.

Tato nedůvěra se později ukázala jako zcela oprávněná. Babiš stále otálel se zaplacením, ze slibované spolupráce se zahraničními investory sešlo. Některé zdroje už v květnu 2002 hovořily tom, že Babiš záměrně protahuje řízení s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který měl prodej posvětit, aby snížil kupní cenu.

A o měsíc později se v médiích objevily první vlaštovky (7. 6. 2002, Deník: „V české petrochemii se patrně schyluje k ostudě“), že to s Babišovým zájmem koupit Unipetrol nebude tak horké. Skutečně následně oznámil, že za daných podmínek petrochemický gigant nechce, a žádal vládu o ústupky.

Pro úřadující Špidlovu vládu to byl šok a nový ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok Babišovy výhrady odmítl. Majitel Agrofertu dostal ultimátum, aby v krátkém čase oznámil, zda zaplatí. V srpnu Babiš vstup do Agrofertu odpískal, což přivítali zejména investoři, kteří si již tři čtvrtě roku stěžovali na to, že je privatizace netransparentní a příliš dlouho se táhne.

Zemanovo fiasko

Následně se vyrojilo množství komentářů o „zpackané privatizaci“, „ostudě“ a „fiasku Grégrovy české cesty“. Jak například uvedl Respekt (9. 9. 2002, „Babišovo kruté sbohem“), privatizace chemického průmyslu končí krachem. „Co nedávný ministr průmyslu Miroslav Grégr vymyslel a premiér Miloš Zeman prosadil, leží v troskách.“

O těchto troskách by mohli Zeman s Babišem pohovořit v příjemném prostředí luxusní rezidence Čapí hnízdo, kterou Babiš podle vlastních slov vymyslel ve frontě v ZOO. Toto fiasko nepochybně spadá do kategorie pochybných kauz nad miliardu korun, které údajně prezidenta zajímají.

Ani druhý prodej Unipetrolu, tentokrát v režii Stanislava Grosse a opět Andreje Babiše polské společnosti PKN Orlen, neproběhl bez problémů. Vyšetřovala jej polská prokuratura kvůli podezření z rozsáhlé korupce a polská parlamentní vyšetřovací komise. Ale to už je jiný příběh.

[ctete]50641[/ctete]