Ať se děje, co chce, prezidenta máme jen jednoho. A je tedy nanejvýš pochopitelné, že lidem není lhostejné, jak je na tom hlava státu se zdravím. Vcelku logicky také chtějí vědět, zda je nejvyšší představitel naší země a vrchní velitel armády České republiky schopen řádně vykonávat svou funkci a dozvědět se co nejvíc podrobností. A to zejména když vykazuje nepřehlédnutelné známky toho, že něco je s ním velmi a velmi v nepořádku. O stavu současného prezidenta Miloše Zemana se ale z oficiálních míst dozvídáme jen naprosté minimum, a to ještě velice neochotně.

Hrad přiznává prezidentovu cukrovku (která se ovšem, podle Zemanových slov, jednou takhle při sobotě sebrala a odešla). Později nám bylo vysvětleno, že to byl jenom jeden z jeho mnohých „bonmotů“.

Dále pak je občanům dovoleno vědět, že pan prezident trpí neuropatií dolních končetin, která způsobuje, že v nohou od kotníků dolů nemá cit. Proto tedy neustále zakopává, ztrácí boty, musí být podpírán, zvedán i usazován několika silnými muži a i před anglickou královnou se objevuje v modré bačkorovité zdravotní obuvi s bílým proužkem.

Ani jedno z toho ovšem nevysvětluje další prazvláštní do očí bijící symptomy. Podivné grimasy, nepřítomný výraz budící dojem, jako by prezident nebyl zcela při smyslech, vyvracení očí v sloup, mrkání každým okem zvlášť, zastřenou výslovnost spojenou se záměnou slov typickou pro pacienty po mrtvici nebo pod vlivem silných léků, jako např. legendární „dokouřit pohanku“ místo „dokončit pohádku“. Jinak je údajně zcela zdráv a plný sil.

Není tedy divu, že tohle všechno, současně s mlčením (a mlžením) Hradu, o nadávání nemluvě, vytváří živnou půdu pro nejrůznější dohady, fámy a spekulace, o nichž nikdo neví, co na nich může být pravdy.

V debatách na sociálních sítích se kritikům nedostatečné informovanosti často dostává rozhořčené odpovědi: „A co Havel? Ten snad byl zdráv?“ Ne. To jistě nebyl. Ale na rozdíl od dnešní hradní administrativy jeho choroby nikdo nepopíral. A jen těžko si lze představit, že by tehdejší mluvčí Ladislav Špaček zahrnul novináře za jejich dotazy sprostotami a nadávkami. Nemluvě o tom, že zprávy o Havlově zdraví se ve veškerých médiích objevovaly okamžitě i bez dotazů.

Podívejme se tedy na pár příkladů, jak se s novináři komunikovalo tenkrát a jak dnes.

V dubnu 1998 jsme v Hospodářských novinách četli následující podrobnosti: „Tři a půl hodiny trvala včera operace prezidenta Václava Havla, kterou musel podstoupit v Univerzitní nemocnici v rakouském Innsbrucku kvůli akutnímu břišnímu onemocnění. Chirurgický zákrok podle koordinátora lékařského konzilia Miroslava Čerbáka potvrdil perforaci tlustého střeva v důsledku vychlípeniny a zánětu kolem ní. Tomu také nasvědčovaly výsledky prvních vyšetření před operací. Diagnóza však nebyla v době před chirurgickým zákrokem jednoznačná. Přesnější určení příčiny měla říci až operace. Lékaři se vzhledem k předcházejícím Havlovým onemocněním obávali zhoubného bujení v břišní krajině.“

V únoru 2001 Radio Praha detailně informovalo: „U prezidenta Václava Havla se v noci na neděli zhoršila nevzdušnost pravého plicního laloku, kterou provázela zvýšená teplota. Lékaři proto ještě v noci nasadili jiná antibiotika. Podrobnosti zjišťoval Josef Kubeczka. Do rána se Havlův stav zlepšil, byl již bez teplot a v poledne byla vzdušnost pravé plíce obnovena. Po jednání lékařského konsilia to řekl Havlův osobní lékař Ilja Kotík. Podle něj by měl prezident Havel zůstat v nemocnici do konce týdne.“

V září 2001 přinesl server iDNES v obsáhlém článku mj. tyto podrobné zprávy: „Prezidentův osobní lékař Ilja Kotík rozhodl o převozu do nemocnice, informoval tiskový mluvčí Ladislav Špaček. Během pobytu v nemocnici se prezident podrobil elektrické kardioverzi. Jde o metodu, která vrací srdce pomocí elektrického výboje do pravidelného rytmu. Václav Havel byl kvůli tomuto zákroku krátkou dobu pod narkózou. ,Je to minutová záležitost,‘ uvedl jeho osobní lékař Ilja Kotík.“

V říjnu 2002 informoval o zdravotním stavu prezidenta pro Český rozhlas 1-Radiožurnál mluvčí Ladislav Špaček: „Prezidentův zdravotní stav se zatím nezlepšil. Prezident republiky se stále léčí na zámku v Lánech z nachlazení. Laboratorní vyšetření potvrdila zánět horních cest dýchacích, teploty se pohybují kolem 37 stupňů. Podle výsledků kultivace byla nasazena antibiotika, aby se předešlo dalšímu postupu zánětu.“

Zvláštní, že? Na slušný dotaz slušná a velice detailní odpověď. Ladislav Špaček neběsnil, nespílal tazatelům do lůzy, do fašistů ani do starých struktur. To pan ředitel Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky Jiří Ovčáček je jiný kabrňák. Ten se s novináři nepáře. Je ale jasné, že o co méně mají lidé informací, o to více bují nejrůznější dohady a domněnky.

Tak například v létě 2017, před druhou volbou prezidenta republiky, se objevily spekulace, uvedené například v bulvárním deníku Extra.cz, že Miloš Zeman podstoupil amputaci prstů u nohy nebo dokonce celého chodidla. Důvodem k takovému podezření byl mj. fakt, že ho cestou k jeho gumovému člunu na rybníce museli podpírat a že měl chodidlo v botě omotané něčím, co připomínalo igelit. Mluvčí Ovčáček to popřel a oznámil, že „staré struktury mají hrůzu ze Zemanova znovuzvolení“.

V květnu 2018 pak naprosto normální, legitimní a logický dotaz veřejnoprávního média Ovčáčka opět rozzuřil k nepříčetnosti.

„Ráda bych vás požádala o vyjádření k tomu, že pracovnice polské kanceláře prezidenta během návštěvy prezidenta Miloše Zemana v Polsku po tiskové konferenci požádala přítomné novináře, fotografy a kameramany, aby kamery odvrátili stranou, případně nefotili odchod prezidenta Miloše Zemana,“ napsala novinářka Kristýna Novotná z Rozhlasu. „Bylo to na žádost české strany? Souvisí to se zdravotními problémy pana prezidenta, konkrétně tedy s polyfunkční neuropatií, kterou trpí?“

Člověk by řekl, že je v naprostém pořádku, když novináři konají svou práci, zjišťují informace, které pak zprostředkují svým čtenářům. Zvlášť když ten příkaz „namířit objektivy k zemi“ skutečně zazněl. Jiří Ovčáček má ale jiný názor. A o práci tiskového mluvčího nanejvýš prapodivné představy.

„Tak tohle je vážně míněný dotaz veřejnoprávního rozhlasu, který si všichni platíme. Odpornost, kterou musí každý slušný člověk odmítnout!“ zuřil místo odpovědi na Twitteru.

V prosinci 2018 najednou zase přišel se sdělením: „Už tři dny se mě média ptají, co je pravdy na tom, že pana prezidenta převezl vrtulník z Lán do nemocnice… Zdůrazňuji, je to fáma, dezinformace, šířená lidmi s pokřiveným charakterem.“ Pozoruhodný na tom je nejen útočný výpad o jakýchsi pokřivených charakterech, ale i fakt, že podobná zpráva se ani ve formě spekulace v žádném médiu neobjevila.

V únoru 2019 novinář serveru Seznam Zprávy Radek Nohl dotázal, zda prezident Miloš Zeman podstoupil vyšetření, které mu doporučil soudní znalec, a to v kauze bývalého radního Svatopluka Bartíka, který tvrdil, že hlava státu má rakovinu. 

„Redakce Seznam Zprávy vyrazila na pomoc lháři Bartíkovi a dezinformačními metodami se snaží zpochybnit zdraví pana prezidenta. Odpověděl jsem mimořádně tvrdě. Takové praktiky totiž do slušné společnosti nepatří,“ vystartoval nesmyslně na adresu novinářů, kteří se prostě jen zajímali o to, zda bylo doporučení obsažené v policejním spisu vyslyšeno. „Odpověď“ pan mluvčí uzavřel slovy: „Je mi z vás na blití.“

Pokud tedy máte po přečtení a porovnání ukázek komunikace Hradu tehdy a nyní sklon pomyslet si něco v duchu známého rčení o nebi a dudách, nejspíš v tom nebudete sami.