Krátce po ukončení návštěvy čínského prezidenta v České republice pokračoval Miloš Zeman ve svých spanilých jízdách po regionech. Veřejnost je už na jeho výroky rozdělující společnost zvyklá. Prezident při cestě po Královéhradeckém kraji skutečně znovu neodolal a dopustil se výroků, které nelze přičíst chronické viróze.

[ctete]53430[/ctete]

Učme se i od Ameriky

Pachuť z manévrů kolem první návštěvy čínského prezidenta od roku 1949 u nás ještě neskončila a Zeman se svým osobitým způsobem vrátil k demonstracím, které tento megalomanský podnik provázely. Vypíchl poškozování čínských vlajek.

Tento přístup je radikální a nepodporují jej často ani odpůrci nedůstojného klanění se východnímu „božstvu“. Český prezident si v této souvislosti postěžoval na zkaženost české mládeže, která by – volně parafrázováno – zasloužila nařezat. Mimochodem totéž by jistě mohl někdo říci i o demonstrujících studentech na Národní třídě nebo na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. S tím rozdílem, že v České republice se „zkažené“ mládeži podařilo svobodu, kam patří i svoboda projevu, vybojovat. Číňanům nikoli.

Mnohem spornější je však další Zemanův výrok: „Jaroslav Plesl, šéfredaktor Mladé fronty DNES, na svůj web umístil krásnou fotku, jak v USA vítají čínského prezidenta, kde vlály americké a čínské vlajky. A pokud by je někdo chtěl zničit, tak by ho možná rozstříleli nebo minimálně zavřeli. Když se říká, že bychom se měli učit od Ameriky, tak tady máme možnost,“ prohlásil.

Nový začátek: Už nepodléháme tlaku Západu

U prezidenta už dlouhodobě není jasné, zda lze jeho slova brát vážně či za nadsázku, jak se například snažil vysvětlovat svůj „bonmot“ o nedemokratickém použití kalašnikova proti nepohodlným politikům. Proto není úplně zřejmé, zda nešlo jen o apríl, což možná v případě potřeby záhy objasní Jiří Ovčáček. Ale protože se jedná o slova hlavy státu vyslovená na veřejnosti, berme je pro tuto chvíli vážně.

V této souvislosti lze vzpomenout na nedávné Zemanovo vyjádření pro čínskou televizi CCTV. „Je to nový začátek, protože mezi Čínou a bývalou vládou České republiky byly velmi špatné vztahy. Zdůrazňuji bývalou vládou, protože ta vláda velmi podléhala tlaku Spojených států a Evropské unie.“

Tato slova vyvolala bouři nevole. Oprávněně lze klást otázky, zda prezident České republiky stále ještě považuje za prioritní ukotvení naší země v západním transatlantickém civilizačním okruhu, nebo zda pootáčí azimut české zahraniční politiky na Východ. Těch důkazů, že platí to druhé, je už příliš mnoho, a čínská návštěva svým mediálním a politickým nábojem tyto obavy nerozptýlila. Naopak je prohloubila.

Nyní se ukazuje, že přes tvrdou kritiku Západu se chce český prezident přece jen v USA poučit. Jeho příklad rozstřílet demonstranty poškozující státní vlajky je ovšem velmi svérázný a bylo by nutné jej nějak doložit.

Problémy jsou někde jinde

Problémy kolem pražských demonstrací spočívají někde jinde. Oč bublinovitěji se nafukují skutečné výsledky čínské návštěvy, o to monstróznější a odpudivější byla marketingová stránka věci v režii předsedy dozorčí rady Smíšené česko-čínské komory vzájemné spolupráce Jaroslava Tvrdíka. Toho Tvrdíka, který je současně poradcem premiéra Bohuslava Sobotky pro Čínu a zástupcem čínské firmy CEFC pro Evropu.

Jen pod čarou: Nejde o kritiku česko-čínských obchodních vztahů, které rozvíjejí všechny západní země. Ostatně podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR se čínské investice na všech zahraničních investicích v České republice podílejí jen z 0,36 procenta. V porovnání zemí V4 je tak v Česku méně čínských investic než v Maďarsku či Polsku. Ani bombasticky prezentovaný příslib 232 miliard investic v nejbližších čtyřech letech ještě nic zásadního neznamená, protože se mnohdy jedná jen o rámcová memoranda. Navíc podle analytiků bude objem investic srovnatelný s těmi z Belgie nebo z Kypru.

Militantní čínské bojůvky

Vraťme se ale k Zemanovu výroku, evokujícímu použít nejtvrdší násilí proti oponentům čínské návštěvy, které iritovala především „brežněvovská“ pompéznost akce a její vnější projevy. Část české společnosti je zkrátka vzhledem k dosud nedávným totalitním zkušenostem stále citlivá na všechny reminiscence autoritářských režimů. Sem paradoxně patří i chování českých úřadů a policie.

Střelba do demonstrantů za projevení jiného názoru, byť kontroverzního, není doménou západních zemí, ale právě Číny. Pokud se chtěl Miloš Zeman v Číně poučit, jak stabilizovat společnost, do tohoto rejstříku podobné praktiky patří. Podle českého prezidenta byla policie zkrátka příliš měkká. Množí se však přesně opačné názory, které se nad jejím chováním pozastavují.

Za pozornost stojí především chování autobusy navážených čínských militantních bojůvek, které slovně i fyzicky napadaly české občany. Tito organizovaní fans zároveň působili v roli jakési obrácené „domobrany“, čistící prostor pekingskému vůdci. V Praze se chovali jako doma, což jim umožnila i benevolence pražských úřadů. Napadali nejen lidi s tibetskou vlajkou, ale i ty, kteří si dovolili přinést českou vlajku. Policie nejenže proti těmto arogantním čínským bojůvkám nezasáhla, ale perzekvovala naopak české občany.

Otazníky zůstávají, na tahu je vláda

Jak by asi paradoxně postupovala právě americká policie, pokud by nějaké zfanatizované mlátičky, reprezentující bůhví jaké zahraniční složky, napadaly domácí občany mávající americkou vlajkou? V Číně by takové troufalce možná nerozstříleli, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou by skončili v některém z pracovních táborů.

Česká policie se odprezentovala i pochybnými zásahy proti institucím, které vyvěšovaly tibetské vlajky. Známý je zejména případ pražské filmové fakulty, která vyzvala vedení policie, aby vyšetřilo chování dvou příslušníků kriminální policie, kteří se v době návštěvy čínského prezidenta zajímali o tibetskou vlajku na budově školy.

Návštěva čínské delegace je v tuto chvíli minulostí, otazníky však zůstávají. Měla by se k nim vyjádřit zejména vláda, protože se vůči spektakulárnímu čínsko-českému tyjátru a prezidentově pootáčení kormidla, až příliš okatě orientovanému na Východ, výrazněji neohradila. Přitom ona nese plnou odpovědnost za směřování české zahraniční politiky a za chování policie. Jinak platí, že kdo mlčí, ten souhlasí.

[ctete]53133[/ctete]