Jiří Rusnok, Aleš Michl FOTO: ČTK/Deml Ondřej
FOTO: ČTK/Deml Ondřej
Inflace v České republice meziročně vyskočila na 16 procent, v květnu to přitom bylo jen 14,2 procenta. Je to další doklad toho, že zvyšování cen v České republice nepolevuje. Pro vládu je to signál pro to, aby zintenzivnila své úsilí ohledně zavedení úsporného energetického tarifu pro domácnosti, který připravuje, a věnovala se dalším opatřením směřujícím na ohrožené skupiny obyvatel. Aktuální čísla inflace jsou však především velkým varováním a upozorněním pro Bankovní radu České národní banky a jejího nového guvernéra Aleše Michla, který nastoupí do čela této instituce v červenci.
Někdejší poradce ministra financí a později premiéra Andreje Babiše by se měl připravit na to, že centrální banka pod jeho vedením bude muset se zdražováním bojovat ještě urputněji a usilovněji než doposud a zapomenout na své výroky o tom, že v srpnu na svém prvním zasedání bankovní rady navrhne ponechat úrokové sazby na stávající úrovni.
Když se Aleš Michl při svém jmenování guvernérem ČNB prezidentem republiky Milošem Zemanem 11. května vyjádřil v tomto smyslu, byl velmi silně kritizován, a to plným právem, a také kurz koruny tehdy reagoval prudkým oslabením.
Pokud někdo v květnu předjímá, jaká bude situace v srpnu ohledně inflace a faktorů, které ji ovlivňují, a hlavně veřejně předem ohlašuje, jakým způsobem bude postupovat na jednání bankovní rady, je to nejenom neprofesionální a nekompetentní, ale vyloženě hloupé. Bylo to jasné hned, jakmile to Michl na Pražském hradě prohlásil. Nyní se to jen dále odhaluje a potvrzuje.
Nově jmenovaný guvernér ve své řeči tehdy řekl, že předpokládá, že v červenci, kdy řízení bankovní rady převezme, se inflace bude stále pohybovat kolem rekordních 15 procent. Nyní je tedy už na 16 procentech, jak plyne z dat zveřejněných Českým statistickým úřadem, a to jsme teprve v červnu. Před prvním jednáním rady pod Michlovým vedením, které se má konat 5. srpna, nás tak čeká ještě oznámení výše inflace za červen. Všichni se přitom shodují na tom, že ještě poroste a 16 procent není konečné číslo, od kterého začne klesat.
Aleš Michl by si tak už teď měl začít sypat hlavu popelem a připravovat se na to, že v srpnu jím vedená centrální banka bude muset pokračovat ve zvyšování úrokových sazeb, aby inflaci dostala pod kontrolu, jiné řešení neexistuje. A nejenom že by je měla zvyšovat, ale navýšit je skutečně razantně.
Samozřejmě ještě předtím nás čeká poslední zasedání bankovní rady řízené dosavadním guvernérem Jiřím Rusnokem, po kterém se dá očekávat, že úrokové sazby výrazně vzrostou (Rusnok ještě před oznámením aktuálních čísel inflace uvedl, že to bude 0,75 procentního bodu nebo více – takže předpokládejme, že to bude více, možná o dost). A Michl a spol. by na to v srpnu měli navázat.
Například podle bývalého člena bankovní rady Lubomíra Lízala by úrokové sazby měly být mezi 9 a 10 procenty. Připomeňme, že základní úroková sazba České národní banky je aktuálně 5,75 procenta po posledním květnovém navýšení o 0,75 procentního bodu.
Nejde ale jen o nového guvernéra Aleše Michla, nýbrž také o další nově jmenované členy rady centrální banky, kteří svým hlasováním o zvýšení sazeb rozhodují. Klíčová je v tomto ohledu dosavadní předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, která má zastávat pozici viceguvernérky.
Zamrazilová při svém středečním jmenování sice bankovní radu pochválila za dosavadní boj s inflací, ale zároveň upozornila, že „současná situace vyžaduje hlubší analýzu a další krok musí být pečlivě zvažován“. Tak doufejme, že Eva Zamrazilová všechno hluboce zanalyzuje a pečlivě zváží a bude hlasovat pro co nejvyšší zvýšení úrokových sazeb a další členové bankovní rady ji budou následovat.
Dodejme však ještě jednu věc. Počin prezidenta republiky, kdy jmenoval guvernérem někoho, jako je Aleš Michl, by neměl zapadnout a měl by se stát předmětem opravdu vážných úvah o tom, zda jmenování guvernéra a dalších členů Bankovní rady České národní banky má mít ve svých rukou výlučně prezident republiky a zda by o jeho návrzích neměl alespoň hlasovat senát, jako je to v případě ústavních soudců.
Vysoká inflace dopadá na celou společnost a centrální banka je institucí, jejímž hlavním úkolem je právě zachovávání cenové stability, a na rozdíl třeba od vlády má ČNB i nástroje, jak s inflací bojovat. Prezident republiky by tak přece jen měl být určitým způsobem korigován, aby do jejího čela nemohl jen tak snadno vyslat člověka, který veřejně vyhlašuje, co udělá za několik měsíců, a navíc chce udělat něco, co jde proti makroekonomickým prognózám a odborným doporučením instituce, kterou má vést.
