Z prezidenta Miloše Zemana se po spojení s ministrem financí Andrejem Babišem stal obránce ústavního pořádku. Pokud poslanecká sněmovna přehlasuje jeho veto tzv. lex Babiš, tedy zákona o střetu zájmů, je ochoten obrátit se na Ústavní soud. Pan prezident se evidentně rozhodl o podporu hnutí ANO v prezidentských volbách v roce 2018 rvát až do roztrhání těla.

Premiér Bohuslav Sobotka již včera uvedl, že Zemanovo veto poslanci přehlasují. „Všimněte si, na jaký odpor naráží prosazování prostého pravidla, že ministři nemají podnikat. Je důležité to nevzdat, je vidět, že jsme novelou zákona o střetu zájmů ťali do živého. Členové vlády mají hájit veřejný zájem, ne dělat v politice byznys. Nemají se ucházet o veřejné zakázky. Je přece absurdní, aby ministři vlastnili média, která je mají ve fungující demokracii naopak kontrolovat. Veto prezidenta Zemana proti zpřísnění zákona o střetu zájmů je potřeba přehlasovat. Politickou, ekonomickou a mediální moc je od sebe nutno oddělovat. Je to v zájmu občanů, udržení demokracie a taky spravedlivého a transparentního fungování státu.”

Na to Zeman prostřednictvím mluvčího Jiřího Ovčáčka rychle reagoval sdělením o možnosti využití Ústavního soudu. Jak se zdá, v té zásadní starosti o ústavní právo holdingu Agrofert čerpat dotace Miloš Zeman pozapomněl na vlastní neústavní kroky. Například na to, když si dle svého vlastního uvážení jmenoval vládu svých přátel, která nakonec vládla bez důvěry poslanecké sněmovny. Té sněmovny, kterou nyní Zeman za rozhodnutí kádruje.

[ctete]90686[/ctete]

Připomeňme si tehdejší situaci: Po pádu kabinetu Petra Nečase se Zeman rozhodl jmenovat – jak sám říkal – vládu odborníků. Pod vedením Jiřího Rusnoka ale tehdy vznikla vláda jeho kamarádů a podporovatelů, z velké části z tehdejší SPOZ (nyní SPO). Byla v ní taková hvězdní jména jako Jan Fischer, Martin Pecina, Miroslav Toman nebo Marie Benešová. V kabinetu sedělo hned pět bývalých členů KSČ. To ale nebylo to nejhorší.

Vláda, kterou kritizovaly všechny politické strany (jelikož poslanecká sněmovna se skládala ze zvolených lidí, ne z těch, kteří Zemanovi poklonkovali tak dlouho, až se někam dostali), nezískala důvěru. Z tohoto důvodu předal Rusnok 13. srpna 2013 do rukou hlavy státu demisi.

[ctete]90709[/ctete]

Miloš Zeman ale poměrně nerad prohrává. Nerad také dodržuje pravidla, pokud se děje něco, co se mu zrovna nehodí. Tak se rozhodl pověřit premiéra, kterého jmenoval svévolně a bez ohledu na podporu v parlamentu, aby dále vládl v demisi, a to až do předčasných voleb. Jednalo se o neústavní a nikým nevolenou skupinu lidí, Zeman se však mohl cítit jako vítěz.

To jsou paradoxy

Nyní se – ve světle blížících se prezidentských voleb – všechno otočilo. Panu prezidentovi jako by začalo záležet na zákonech České republiky, a tak brání práva nebohého a utlačovaného Andreje Babiše. Přestože se na zákonu o střetu zájmů shodly všechny demokratické strany, on jej odmítá. Dobře totiž ví, že by jinak z Agrofertu mohl přijít kandidát, který obsadí jeho místo na Pražském hradě.

[ctete]54944[/ctete]

Politici tímto krokem příliš překvapeni nebyli. „Zájmová koalice Andrej Babiš-Miloš Zeman existuje už dávno. Dnešek ji jen potvrdil. I o ní budou nadcházející parlamentní a prezidentské volby,” napsal předseda ODS Petr Fiala. Dodal, že zákon je potřeba tam, kde se nectí pravidla. Dosud nikdy podle něj nedocházelo k takovému zneužívání moci k podpoře vlastního podnikání.

Prezident kritizoval mj. fakt, že zákon je psán proti jedinému člověku – to ovšem odmítl předseda TOP 0í Miroslav Kalousek. „Pan prezident nemluví pravdu. Předmětný zákon není psán proti jedinému člověku, je psán proti nepřijatelné kumulaci ekonomické, politické a mediální moci, která má potenciál zničit demokracii. Nikdy jsem si nemyslel, že takový zákon bude potřebný, protože jsme měli svobodu slova. Kdykoliv se objevil konflikt zájmů stokrát menší, zafungovala svoboda slova a „hlídací psi demokracie“ (redakce českých médií) vzbouřili veřejné mínění tak, že nebezpečí bylo zažehnáno.

[ctete]90690[/ctete]

Dnes však mají „hlídací psi demokracie“ nasazený náhubek, popřípadě spokojeně ulehli k plným miskám. Nezbývá tedy nic jiného, než schválit zákon, který je minimem morálky a říká, že něco už je opravdu neslušné a nebezpečné,“ uvedl.

Poslanecká sněmovna Zemanovo veto s největší pravděpodobností přehlasuje. O to zajímavější bude sledovat postup Ústavního soudu. Jeho rozhodnutí bude jedním z těch, které předurčí roli justice po parlamentních volbách v roce 2017.