Prezident Miloš Zeman, který se momentálně zlobí na premiéra Bohuslava Sobotku za to, že odmítl kontrasignovat jmenování Karla Srpa členem Etické komise ČR, nejspíš pozapomněl na to, že v roce 2015 sám kádroval akademiky, které odmítl jmenovat profesory. Pravděpodobně to totiž nebyli jeho přátelé.

Kauza s nejmenováním tří profesorů se u dvou z nich týkala právě jejich předlistopadové minulosti. Prvním z nich byl Jan Eichler. Ten sice prošel hned třemi typy lustrací včetně té z ministerstva vnitra, Zeman o něm však tvrdil, že působil jako hlavní ideolog někdejší hlavní politické správy. „Tato funkce byla ve skutečnosti vyhrazena pouze generálům. (…) Já jsem byl vždy na základní funkci ‚starší instruktor‘ s plánovanou hodností podplukovník (do té jsem byl povýšen v roce 1988), čemuž se oficiálně říkalo ‚koncový pracovník‘, neoficiálně pak ‚kominická koule‘,“ uvedl tehdy pro ČTK Eichler.

Fyzika Ivana Ošťádala zase Zeman odmítl jmenovat kvůli podezření z kontaktů se Státní bezpečností. Akademik přitom sám přiznal, že poskytoval krycí adresu, čehož dle svých slov lituje.

Když se na Zemanův postoj podíváme a srovnáme jej s výpověďmi obětí Karla Srpa, je to rozhodnutí více než zarážející. Nejenže oba akademici prošli celým řízením Univerzity Karlovy, zároveň je ale udělení titulu nesrovnatelné s členstvím v komisi, která rozhoduje mj. o těch, které případný agent StB sám ohrožoval a udával.

Ze Zemanových kroků je zjevné, že mu vůbec nejde o jakoukoli problematickou minulost, ale pouze o to, kdo jej dostatečně podporuje. Když sám odmítá podepsat jmenování těch, kdo si titul spravedlivě a podle všech pravidel zasloužili, nemůže se divit, že mu premiér odmítne kontrasignaci mnohem závažnější. Premiérovi se ostatně sluší poděkovat, protože podobné zlehčování zločinů z minulosti je právě tím, co přispívá k tomu, aby se tato minulost mohla opakovat.