Miloši Zemanovi končí jeho druhý prezidentský mandát. To je v demokracii standardní situace. Má tedy smysl mluvit o jeho prohře a pádu? Vzhledem k jeho nebývalým ambicím určitě ano.

Zeman dával opakovaně najevo, že chce Českou republiku změnit. Nešlo mu přitom o nějaké vylepšování stávajícího systému. Usiloval o hlubokou proměnu po stránce ústavních zvyklostí, zahraniční politiky a pravomocí institucí. Především si ale osoboval více moci, než jaká prezidentovi u nás přísluší. Miloš Zeman byl prezident antisystémový, antiliberální, antizápadní. Kopíroval Donalda Trumpa, Viktora Orbána, ale také přejímal rétoriku hnědé extremistické internacionály.

Za svůj politický vzor si Zeman vybral francouzského prezidenta Charlese de Gaulla, který změnil politický režim v poválečné Francii, ukončil chaotický život parlamentní 4. republiky a nastolil poloprezidentský režim 5. republiky. Francie byla ale tehdy na pokraji občanské války, a i přesto se de Gaulle držel zákonné legitimity včetně jednoznačně úspěšného referenda o změně ústavy. Kulhající paralely se Zemanem tkví snad jen v tom, že se francouzský vůdce také rád opíral o všelidové hlasování a také problematizoval vztah své země k západním strukturám, ovšem ze zcela odlišných důvodů. De Gaulle hlavně nekolaboroval s totalitními mocnostmi a neponižoval Francii na mezinárodní scéně, jak to činil deset let Zeman.

Zemanovi se často vyčítá, že používal vulgární slova, ponižoval své kritiky a znevažoval ústavní principy. Přitom se pomíjí ale to hlavní. Miloš Zeman podnikl nebývalý útok na základní systémová pravidla demokratického státu a na svobodné a civilizované prostředí v naší zemi. Jeho podléhání totalitním režimům hraničilo s vlastizradou.

Zeman ohledně svých plánů a ambicí proměnit Česko prohrál na celé čáře. Prohrál díky volbám na podzim 2021 a nyní prohrál spolu se svým politickým fámulem Andrejem Babišem v prezidentských volbách. Máme velkou naději, že nový prezident Petr Pavel bude takřka ve všem opakem Miloše Zemana. Nutně to potřebujeme.