Miloš Zeman možná konečně půjde do nějaké politické debaty. Jeho tým teď žhaví všechny linky od ruské po čínskou, jak by našel nějaké pořádné kompro na Jiřího Drahoše, ať už pravdivé, či ne. Jenže Zeman si zjevně neuvědomuje, že to, co ho oslabuje a čím některé lidi také odradil, není jen to známé hulvátství, směřování na Východ a všechno další. Ten problém je také PR a hlavně Jiří Ovčáček.

Zaslepenost hradních papalášů, kterým se podařilo současného prezidenta odříznout od světa, je velká. Mají dojem, že na sociálních sítích stačí mnohdy až hysterická aktivita člověka, který svou roli naprosto nezvládá a je pouze oddaným sluhou svého pána, který ho používá jako jakéhosi trolla a jako člověka, který za něj říká věci, které už by možná byly i pro tohoto prezidenta moc.

Jenže Zeman si také myslí, že mnohdy stačí, když za sebe někam Ovčáčka pošle a že to pro voliče je totéž, jako by tam byl sám. Jenomže není. Existuje poměrně velké množství lidí, kteří nevyužívají sociální sítě, upřednostňují jako zdroj informací televizi a ti najednou vidí podivína, který na sebe bere roli prezidenta a kterého nikdo nevolil. A tito lidé pak možná pochybují i o prezidentově zdravotním stavu.

Sprostota a hulvátsví, které Ovčáček ve velkém podporuje, se často zaměňuje za ten pocit, že Zeman je „jedním z nás“. Jenomže urážení každého se sebemenším kritickým názorem a patolízalství k Andreji Babišovi prostě nemusí vyhovovat všem. Jenomže Ovčáček sám sobě přerostl přes hlavu a myslí si, že prohlédl, co lid potřebuje a jak si většinu získá na svou (Zemanovu) stranu. Jenže se zjevně plete, protože pro mnoho lidí už je toto chování prostě za čárou.

Možná někdy stačilo omluvit se za lež, označit ji za chybu a nechat to být. A možná si pan bývalý redaktor bolševických novin uvědomí, že mu přátelství Parlamentních listů a pana Soukupa sice dělá dobře, ale že takhle většinová společnost v České republice nevypadá.