Podle prakticky všech průzkumů veřejného mínění z poslední doby (preference politických stran, důvěra v politické instituce, popularita politiků atp.) žijeme ve zdaleka nejstabilnějším politickém období od roku 1990. Preference politických stran jsou v podstatě už přes dva roky setrvalé. Vláda má v Poslanecké sněmovně solidní většinu, na obzoru není žádný vážný konflikt. Těší se relativně vysoké důvěře, podobně v poslední době i prezident. Opozice je rozdělená, a také kvůli tomu nedokáže vládu nijak výrazně potrápit; její demokratická část je velmi slabá. Hospodářství prosperuje. Přesto se na politické scéně odehrávají podivné jevy.
Naposled prezident zcela cíleně (nedovede si zjevně kvůli své nátuře takové věci odpustit) prohlásil na jakési nepříliš významné besedě s občany kdesi na venkově o premiéru Sobotkovi, že ho lze odstranit buď demokraticky, volbami, nebo nedemokraticky, kalašnikovem. Prezident samozřejmě nevyzýval k odstranění pana Sobotky kalašnikovem, řekl to tak akorát, aby si na něm nikdo nemohl nic vzít.
Od té doby se tento neslušný žvást (má to vlastně podobnou politickou váhu, jako kdyby se byl pan prezident na tom setkání hlasitě ubzdil) řeší ve veřejnosti s náruživostí hodnou důležitějších věcí. Ostatně podobně, jako se před časem řešilo Zemanovo obvinění Ferdinanda Peroutky (Peroutka si jistě zaslouží kritiku jak za své postoje v roce 1938–39, tak, a hlavně, za své postoje v letech 1945–48, ale vůbec si nezaslouží, jako ostatně ani nikdo jiný, aby se mu připisovaly články, které nenapsal).
Spor ohledně kalašnikova od té doby eskaluje a zabývají se jím všechna média. Teprve tím se z toho stává politická událost číslo jedna. Lid má tak v našich nových pořádcích svůj chléb a hry.
Vypadá to jako divadlo – premiér se okázale pohoršuje, Zeman zjevně povzbuzen své útoky stupňuje. Sobotku ovšem svrhnout nemůže, nemá dost politické síly, a Sobotka Zemana taky ne, protože prezidenta u nás z ústavy nejde svrhnout prakticky vůbec.
Strašlivě to svádí k tomu, reagovat na prezidentův bonmot (to je zajímavé, podle dnešního výraziva je bonmot např. věta „polibte mi prdel“ – omlouvám se za tu hrubost, je to jen příklad), tím, že premiéra je u nás možno svrhnout dvěma způsoby, demokraticky, tj. volbami, nebo nedemokraticky – kalašnikovem, kdežto pokud jde o prezidenta, pak ta první varianta je maximálně ztížena, nedá-li se přímo říci, že odpadá.
To samozřejmě neznamená, že by člověk doporučoval kalašnikov. Nedoporučuji ho ve zcela stejném smyslu, v jakém ho prezident Zeman nedoporučuje pro premiéra Sobotku, ani o fous víc, ani o fous méně.
Poznámka vyšla v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.
