KOMENTÁŘ / Před pětapadesáti lety rozdrtily armády Sovětského svazu, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Bulharské lidové republiky a Německé demokratické republiky československý pokus o demokratizaci sovětského modelu socialismu nastoleného u nás v roce 1948. Dalších dvacet let pak pod sovětskou okupací probíhala tzv. normalizace, tedy obnovení poměrů existujících před tímto reformním pokusem.

Když se sovětský model společnosti ukázal jako neudržitelný i v zemi svého vzniku, rozpadl se v roce 1989 celý sovětský blok a od té doby je naše vláda znovu v našich rukou. Dokážeme se poučit z historie a ubránit se nějaké formě jejího opakování? Dokážeme si udržet svobodu?

Celé generace žáků a studentů se nedozvídaly o tom, jak u nás probíhal vývoj po II. světové válce. Za vlády komunistické strany se účelově zkresloval i průběh války, zamlčovala se dohoda Stalina s Hitlerem o neútočení, která předcházela nacistickému útoku na Polsko, a tedy samotnému vypuknutí války. Zatímco v Polsku a v baltských státech, jejichž samostatnost na základě této smlouvy skončila, a ony samy se staly kořistí Hitlerova Německa a Stalinova Sovětského svazu, je podíl SSSR na vypuknutí války předmětem školních učebnic, u nás tomu tak stále není. V nové učebnici pro základní a střední školy Soudobé dějiny je podíl Sovětského svazu na vzniku války opět hanebně zamlčován. Poválečný komunistický režim je líčen tak, aby studenti rozhodně nenabyli dojmu, že byl zavrženíhodný a zločinný. Jeho zločinná podstata je zamlžována, jeho nefunkčnost není vysvětlována, a studenti tak získají zřejmě autory zamýšlený dojem, že ten režim měl možná nějaké nedostatky, ale koneckonců, co je bez chyb. 

Relativizace zločinnosti komunistické ideologie a její realizace v učebnici Soudobé dějiny je založena na výběru údajných vzpomínek údajných pamětníků. Namísto dat a srovnání s jinými zeměmi, faktického popisu principů, na nichž byl totalitní režim založen, se tak předkládají náhodné výroky, které podstatu systému zatemňují. Pokud už se autoři pouštějí do vlastního výkladu, jde o tendenční fráze opsané z dobových propagandistických pamfletů. Například se dozvídáme, že KSČ prý nabízela „obyčejným lidem“ zlepšování životní úrovně. Například prý podporovala výstavbu bytů, poskytovala mladým rodinám výhodné půjčky.

Tyhle fráze psalo denně Rudé právo a zaznívaly z tribun sjezdů. Skutečnost ale byla taková, že komunismus provázela po celou dobu hluboká bytová krize. Bydlení přiděloval stát a čekací doba na byty byla i desítky let. Bylo běžné, že rodiče dítě zapsali do pořadníků po narození, ročně platili bytovému družstvu příspěvek, ale byt nikdy nezískali. V dvou- až třípokojových bytech tak běžně bydlely současně tři generace. Novomanželské půjčky stát poskytoval, protože platy byly relativně k cenám zboží tak nízké, že nestačily na nákup ani základního vybavení domácnosti. Tyhle okolnosti ale učebnice zamlčuje a zůstává jen u propagandistických floskulí.

Podobně se v učebnici dozvídáme, že cestovat do zahraničí se smělo jen na zvláštní povolení. Co to ale fakticky znamenalo? Jen to, že se prakticky cestovat nedalo. Povolení téměř nikdo nezískal. Na zájezdy do zahraničí se stály několikadenní fronty, protože jich stát povolil tak málo, že ani zdaleka neuspokojily poptávku. Ostatně nedávná připomínka toho, jak soudci v rozporu s mezinárodním právem odsuzovali ty, kteří se rozhodli odjet nebo zůstat v zahraničí bez souhlasu režimu, je důkazem, jak to ve skutečnosti s cestováním bylo. Nic podobného se ale v učebnici Soudobé dějiny studenti nedozvědí ani náznakem. Přitom pochopení minulosti není důležité jen pro porozumění tomu, jak žily předchozí generace, ale zejména pro to, aby lidé byli připraveni čelit ruské a proruské propagandě a populistickým lžím. Jestliže děti učíme, že socialistický stát se o lidi staral, měl možná nějaké nedostatky, ale v zásadě na něj většina lidí vzpomíná dobře, můžeme stěží očekávat, že z nich vyrostou kriticky uvažující občané, kteří budou chápat hodnoty svobody a budou svobodnou společnost připraveni hájit.

Před pětapadesáti lety přepadly naši zemi armády států Varšavské smlouvy vedených Sovětským svazem, aby zvrátily i ty drobné reformy, které měly učinit život v komunistickém režimu snesitelnějším. Sovětská okupace znamenala konec reformám a nastolení kolaborantské vlády vedené téměř celou dobu Gustávem Husákem. Z učebnice Soudobé dějiny tragédii a rozsah okupace ani fungování normalizace studenti nemohou pochopit. Není pochyb, že je to záměrem autorů, kteří v učebnici zamlčují, jak zničující důsledky přinesla okupace a normalizace do všech oblastí života společnosti. 

Podpora ruského vlivu dnes je přímým důsledkem toho, že jsme se s komunistickou totalitou, která byla formou ruského imperiálního vlivu, nedokázali vyrovnat. Nechceme-li, aby se naše společnost znovu v nějaké formě do ruské sféry vlivu dostala, musíme pravdivě popisovat, jaký devastační vliv komunismus měl na všechny oblasti života. Jak zničil ekonomiku, kulturu, společenské vztahy a zejména, jak na dlouho devalvoval základní společenské hodnoty.

Zamlčování, zkreslování nebo dokonce lhaní o minulosti je důkazem, že si bohužel neumíme vážit svobody, kterou jsme po čtyřiceti letech komunistické totality získali. Vážit si svobody znamená především dokázat pravdivě popsat, v čem spočívala nesvoboda. 

Relativizace doby nesvobody je vážným nebezpečím. Přímou cestou k opětovné ztrátě svobody.