Starší ročníky si jistě vzpomenou na svoje školní léta, kdy se mimo jiné oslavoval hrdina Julius Fučík a mezi povinnou četbu patřila i jeho adorace Sovětského svazu, sovětských dělníků a rolníků. Země, kde se hrdinně budovalo štěstí lidu a lámaly se rekordy při plnění pětiletek. Sovětský svaz byl po několik dekád náš vzor. Pokračovatelem Sovětského svazu je dnešní Rusko v čele s bývalým kádrem KGB, novodobým carem.
V těchto dnech zveřejnil tým jeho kritika Alexeje Navalného záběry Putinovy letní rezidence u Černého moře. Kam se na něj hrabe kdysi bájný rumunský náčelník Nikolae Ceausescu. Vladimir Vladimirovič není žádný troškař. Jeho demonstrace moci a bohatství si nezadá ani s vládci dávného Říma či egyptskými faraony. Chlapec, který byl ve správný čas na správném místě. Demokracie? Svoboda? To jsou jenom kecy.
Mentalita bývalých rozvědčíků a jejich spolupracovníků je obdobná i v bývalých sovětských satelitech. A nemusíme chodit daleko. Ta touha mít více a více, vlastnit a řídit skoro všechno a všechny, rozhodovat o všem, kontrolovat všechno a řídit osudy země je, zdá se, bezbřehá. Krutě se mýlí ti, kteří si myslí, že tito žraloci budou mít někdy dost. Jejich apetit nezná žádné limity. Na každého mají pro jistotu složku a vše ostatní je jen otázkou ceny.
Žijeme v podivné postfaktické době, kdy realita vlastně už nikoho moc nezajímá. Jako by ani neexistovala. Nejde o to, co je skutečné, reálné a prokazatelně pravdivé. Naše kroky ovládá ten, který zvítězí v boji o interpretaci reality. Účel světí prostředky. Na počátku se nesmí šetřit. Ale je to velmi výhodná investice. Stačí se podívat na to, komu nejvíce v posledních letech roste mezi domácími miliardáři osobní majetek. Žebříček najdete v časopise Forbes. Bingo. To je prostě tutovka. Jakýpak střet zájmů? To přece ani není možné, když ten někdo ty zájmy frontálně ovládá.
Opět platí, že je Rusko pro některé vzorem. Koho zajímá, co je správné, když jediným kritériem je to, co je pro někoho výhodné. Právě proto je důležité mít pod kontrolu média a nejlépe je přímo vlastnit. Ostatní už zařídí strach a autocenzura. To funguje spolehlivě.
Kdybych chtěl parafrázovat Fučíka, pak by se dalo říci, že už dneska se máme líp, než se budeme mít zítra. Tedy skoro všichni. I dnešní nelehká doba má totiž svoje vítěze, nouze nenouze, covid necovid. A nikdy, nikdy to nebude jinak, tak si to zapamatujte. Pro nás ostatní platí jen jedna jistota: že nic není jisté.