Řepku v takovém měřítku zemědělci pěstují, protože se to vyplatí. V posledních dnech proklínaná plodina má na půdu pozitivní přínos, ale také mnoho negativních dopadů. V tom smyslu se pro deník FORUM 24 vyjádřil Jaroslav Šebek, zemědělec a současně tajemník Asociace soukromého zemědělství sdružující především drobné zemědělce a menší farmy. Na otázku, zda je onen žlutý, nyní téměř všudypřítomný, prášek z řepky, odpovídá takto: „To je otázka… myslíme si však, že částečně ano.“

Podle Jaroslava Šebka není zásadním problémem naší krajiny řepka jako plodina, ale obrovské lány polí, které vznikly při kolektivizaci zemědělství v 50. letech. Tehdy komunisté sedlákům sebrali půdu a rozorali cesty, meze, zrušili remízky a další krajinné prvky, které byly přirozenou hrází proti větrné a vodní erozi.

„Problémem krajiny není pouze řepka, ale především velké širé rodné lány – tedy přílišná velikost polí nejen s touto plodinou v místech, kde to není vhodné. Tím se snižuje potřebná pestrost a odolnost krajiny, zvyšuje se riziko eroze, krajina dále ztrácí schopnost zadržovat vodu a výsledkem může být růst rizik sucha nebo naopak povodní. Za to ale skutečně nemůže řepka jako taková, nýbrž struktura našich polí. A tento nevhodný stav je dán setrvalou nevůlí státu a části agrární lobby na tomto stavu něco zásadně změnit, což by v praxi znamenalo rozčlenit krajinu na menší celky a změnit způsob současného hospodaření,“ namítá Jaroslav Šebek.

Extrémní zátěž postřiky a hnojivy

Z pohledu zemědělce je pohled na řepku nejednoznačný. Má přínos pro ekonomiku farem, určitý přínos pro půdu, pro tu je ale současně také velkou zátěží. „Pozitivem řepky z agronomického pohledu je její bohatý a hluboký kořenový systém, tudíž je plodinou  zlepšující půdní strukturu. Vysoké dávky dusíkatých hnojiv, které jsou třeba pro zajištění rentabilního výnosu plodiny a současně mnoho prováděných několikanásobných vstupů s insekticidy, fungicidy a herbicidy do porostů během růstu řepky, jsou však nemalou zátěží pro životní prostředí, půdu a  pro všechny živočichy a i pro člověka (riziko znečistění povrchových a spodních vod). Téměř žádná jiná plodina není tak náročná na chemické hnojení a na používání pesticidů jako právě řepka,“ vysvětluje farmář s tím, že plochy řepky činí v posledních letech v ČR kolem 400 tis. hektarů, přičemž plocha zemědělské půdy je zhruba 3,5 mil hektarů. „Řepka tak tvoří něco přes 10 procent ploch našich polí – zejména v těchto dnech je ale zkrátka hodně vidět,“ doplňuje tajemník Asociace soukromého zemědělství.

Jak je to s výnosy z řepky? Vydělává hlavně Agrofert

Pěstování řepky není ve srovnání s ostatními plodinami nijak mimořádně dotováno. Ekonomický smysl dává zemědělcům hlavně kvůli jistému odbytu za slušné peníze. Tím, kdo na této plodině nejvíce vydělává, je Agrofert, který oficiálně ovládá manželka premiéra v demisi a jeho právníci. Agrofert totiž vyrábí biosložku, která musí být přimíchávána do paliv. „Povinné přimíchávání biosložky do nafty prodloužila navíc vláda ještě o dalších sedm let, čímž má zejména holding Agrofert, jako největší zpracovatel řepky, zajištěn odbyt řepkového oleje na několik let dopředu. Vzhledem k tomu, že výroba biopaliv je drahá a biosložka by byla na normálním trhu s palivy zcela neprodejná, jsou ještě biopaliva zvýhodněna, kromě povinnosti přimíchávání do paliv, i  nižší spotřební daní. Mimo to, že stát přijde o část spotřební daně u normálních paliv, protože je nahradí paliva s nižší spotřební daní, jde část peněz také z kapes daňových poplatníků,“ vysvětlil Jaroslav Šebek problematiku řepky a její výnosnosti.

Na závěr připomněl také její využití v potravinářství: „Je ale třeba určitě zmínit přínos řepky v potravinářství, neboť jejím produktem je řepkový olej, podle řady institucí (např. americké FDA – Food and Drug Administration, nebo německé Společnosti pro výživu – DGE) nejzdravější rostlinný olej ze všech významných olejů, který by měl být konzumován denně v množství zhruba 1,5 polévkové lžíce. Řepka je také klíčovou plodinou pro produkci světlého řepkového medu.“