V souvislosti s tragickým zemětřesením, k němuž došlo v Turecku, bylo několikrát vzpomenuto i zemětřesení, jež v roce 1906 postihlo USA, konkrétně San Francisco. To je považováno za nejhorší zemětřesení na americkém kontinentu, byť k obětem a materiálním škodám přispěl hlavně následný požár, a ne všechno tedy jde na vrub samotným otřesům země.
Podle tehdejších svědectví přerušilo dunění zemětřesení ranní ticho v San Franciscu 18. dubna 1906 ve čtvrt na šest ráno. Otřesy země trvaly asi čtyřicet sekund, po kterých následovalo deset sekund ticha, a poté přišel ještě silnější otřes v délce asi půl minuty. Dnes seismologové odhadují, že na Richterově škále, která byla vymyšlena až v roce 1935, by zemětřesení dosáhlo síly 8,25 stupně.
Zpočátku se zdálo, že město oba otřesy i přes jejich sílu přestálo bez větších škod. Ovšem zdání klamalo. Výškové domy v městském centru i dřevěné domy v okrajových čtvrtích zůstaly stát takřka bez poškození, ale cihlové budovy se sesypaly doslova jako domečky z karet. Navíc poškozené elektrické vedení a po otřesech na mnoha místech přerušené plynové vedení způsobily požáry, které se velice rychle šířily. A zemětřesením poškozená vodovodní síť nebyla schopna dodávat hasičům potřebnou vodu, takže oheň zakrátko zachvátil takřka celé město.
Oheň pustošil město po tři dny, než samovolně ustal. Tato ohnivá vichřice zničila 490 městských bloků, celkem 25 000 budov a o střechu nad hlavou připravila přes 250 000 lidí. Na následky zemětřesení i požárů zemřelo přes 3000 obyvatel San Francisca a odhady škod přesáhly 550 milionů dolarů, což by dnes odpovídalo přibližně 12 miliardám.
V novinách a časopisech se uchovala řada očitých svědectví. „Najednou jsme se potáceli a motali se. Bylo to, jako by nám země jemně klouzala pod nohama. Pak přišlo to odporné houpání země, které nás vrhlo na tvář. Nemohli jsme se postavit na nohy. Pak se mi zdálo, jako by se mi hlava rozťala řevem, který mi narážel do uší. Velké budovy se rozpadaly, jako by člověk mohl rozdrtit sušenku v ruce. Přede mnou velká římsa rozdrtila muže, jako by to byl červ,“ řekl později do novin jeden z místních dělníků.
Kvůli ohni údajně docházelo i k bizarním událostem, kdy zasahující armáda střílela po přeživších, aby je ušetřila strašlivé smrti v plamenech. „Když požár zachvátil hotel Windsor na rohu Páté a Market Street, byli na střeše tři muži, které nebylo možné nijak dostat dolů. Než by je viděl zaživa hořet či skákat z výšky na beton, nařídil zasahující důstojník svým mužům, aby je zastřelili, což v přítomnosti asi 5000 lidí učinili,“ popsal nepředstavitelnou scénu další svědek. Podobně skončil i další přeživší, jehož plameny odřízly od možnosti záchrany: „Nejstrašnější věc, kterou jsem viděl, byl marný boj policisty a dalších o záchranu muže, který byl uvězněn v hořících troskách. Bezmocný muž to mlčky sledoval, dokud mu oheň nezačal pálit nohy. Pak křičel a prosil, aby jej policista střelil do hlavy.“
„Pětipatrová budova o půl bloku dál spadla s rachotem a plameny se přehnaly přes Market Street a zachytily novou ohnivzdornou budovu, která byla nedávno postavena. Ulice místy klesly o tři nebo čtyři stopy, jinde se objevily velké hrboly čtyři nebo pět stop vysoké. Koleje byly ohnuté a zkroucené. Elektrické dráty ležely ve všech směrech. Ulice na všech stranách byly plné cihel a malty, budovy se buď úplně zhroutily, nebo jim odpadla cihlová průčelí. Povozy s koňmi, řidiči a všichni, kteří leželi na ulicích, všichni mrtví, zasažení a zabití padajícími cihlami,“ popisoval zkázu místní podnikatel Jerome B. Clark, který žil v Berkeley.
K zemětřesení došlo v důsledku posunu podél zlomu San Andreas, který na západ od města půlí poloostrov San Francisco. Pozemek na východní straně zlomu, včetně města samotného a Sanfranciského zálivu, byly v důsledku zemětřesení posunuty na jih, zatímco části na západní straně byly vytlačeny na sever. Následná měření prokázala, že došlo k posunu o více než 6 metrů.