Ne všichni našli důvod k připomenutí 30. výročí obnovení svobody a demokracie. Kromě prezidenta Zemana zůstali stranou jeho spojenci komunisté, které pomohl přivést k celostátní moci. Ti naopak vyzdvihli „pozitiva“ minulého režimu a tepou polistopadové poměry. Znovu potvrdili, že zůstávají stále stejní.
Odtažitý postoj následovníků normalizační komunistické strany k oslavám událostí 17. listopadu nemůže být pro nikoho překvapením. Je jen dalším dokladem, že minimálně jednou nohou stále nostalgicky vězí v minulém režimu, v době vlastní neomezené moci. Doma zůstalo celé vedení v čele s Vojtěchem Filipem. Neostalinisté Semelová a Skála si připomněli Mezinárodní den studentstva a „mlátička“ Ondráček se raději přihlásil jako pozorovatel OBSE předčasných voleb v Bělorusku.
Nejlépe vyjádřila postoj představitelů KSČM k sametové revoluci europoslankyně Kateřina Konečná. Svěřila se, že nemá co slavit, a chtěla být od tohoto dění „co nejdál“. „Děsí mě teze o tom, že žádný lepší režim, než je tento, už nejsme schopni vytvořit (a tak se o to radši už nemáme ani pokoušet),“ přiznala upřímně.
Mocenský puč
Výkonný výbor KSČM vydal k 30. výročí událostí 17. listopadu prohlášení, mnohé naznačující o současné tváři strany. Označil je za „mocenský puč“ jako důsledek dlouhodobě neřešených rozporů ve společnosti. Vzápětí však nikoho nenechal na pochybách, jak si řešení těchto rozporů představoval.
„Síly, kterým šlo o socialistické řešení krize, byly roztříštěné, a tak v čele změn nakonec stanuly síly zaměřené na restauraci kapitalismu,“ přiznávají komunisté se špatně skrývaným rozladěním. „Vstoupili jsme do agresivně se chovajícího paktu NATO. Zemi řídí majetková oligarchie, nikoliv však v zájmu jejích obyvatel,“ tepou nemilosrdně současné poměry s tím, že je třeba vymanit se z „polokoloniální“ nadvlády západních spojenců.
Proč tedy tuto majetkovou oligarchii, která neřídí zemi v zájmu jejích obyvatel, drží u moci? Proč podporují seskupení, které neslyší na jejich apely vystoupit z údajně polokoloniálního vazalství Severoatlantické aliance, aby mohli zemi o to lépe znovu přimknout k Moskvě?
Komunistům je zkrátka bližší košile krátkodobého přilnutí k vládní moci než naftalínový kabát jejich zkrachovalého učení. Tyto dialektické rozpory si budou muset vyřešit sami a jsou jedním z důvodů jejich padajících preferencí.
Rozpolcený Babiš
V podobně rozpolceném postavení se ocitl i premiér Andrej Babiš. Pokud dnes prohlašuje, že KSČM je demokratická strana (protože „státotvorně“ podpořila jeho vládu), předvádí stejnou myšlenkovou piruetu, jako když si nemůže vzpomenout, co byla výjezdní doložka. Buď tuto neznalost jen účelově hraje, aby i ostatní lidé zapomínali na tehdejší politiku „pro lidi“ jeho dnešních podporovatelů, nebo skutečně nežije v realitě. Obojí je špatná zpráva pro tuto zemi.
Aby KSČM v souvislosti s výročím 17. listopadu potvrdila, jakým způsobem uvažuje, zveřejnila seriál infografik s názvem „30 let svobody“, připomínající domnělé úspěchy budování socialismu v porovnání se současností. „Jen jsme chtěli na několika číslech ukázat, že médii mohutně oslavovaný režim má své limity,“ vysvětlila mluvčí Helena Grofová.
Srovnání vybraných ukazatelů období komunismu a současnosti trpí celou řadou nepravd a zkreslení. Rozporovat se dají všechny, ale stačí připomenout jen některé z nich. Největší nestoudnost předvedli komunisté v kapitole Dostupné domácí potraviny.
Pěstovalo se víc brambor
KSČM tuto „dostupnost“ dokladuje na číslech, že se proti roku 1989 pěstují brambory na menší osevní ploše, chová se méně prasat a skotu. Toto prosté srovnání neukazuje nic o efektivitě produkce, kvalitě a skutečné dostupnosti potravin.
Komunisté vědomě pracují se slábnoucí pamětí části frustrovaných obyvatel, kteří si dnes nejsou ochotni připustit negativa minulého režimu. Nabídka potravin byla velmi omezená, (nejen) kvalitnější maso se často prodávalo „pod pultem“. Kvalita potravin byla tehdy na celkově nižší úrovni než dnes, jelikož byly vyráběny z horších surovin, a životní prostředí bylo mnohem víc kontaminované toxickými chemikáliemi.
Dnes nedostatek potravin nehrozí, jejich výběr je kvůli otevřenému trhu nesrovnatelný. Díky této konkurenci jsou ceny většiny potravin v poměru k průměrné mzdě nižší než v době komunismu, kdy se prodávaly za podvýrobní ceny a byly masivně dotovány.
Nevzhledná řepka
Podobně demagogické srovnání obsahuje i kapitola Vzhledná krajina, upozorňující na čtyřnásobné zvýšení osevní plochy řepky olejné. Současná krajina přitom dodnes trpí dědictvím masivní kolektivizace, jejímž důsledkem je u nás největší průměrná zemědělská plocha na jeden agropodnik v Evropě.
KSČM si stěžuje na vyšší podíl osevní plochy řepky olejné, ale už nevysvětluje, proč opakovaně hlasovala pro daňové zvýhodnění biopaliv a proč brání ukončení této státní podpory dodnes. Nemluvě o tom, že řepkový byznys dnes monopolně ovládá Agrofert, což jen potvrzuje farizejství družiny Vojtěcha Filipa.
O čem to svědčí? Komunisté nic starého nezapomněli a nic nového se nenaučili. Proto na připomínkových akcích 30 let svobody nikomu nechyběli a jejich účast by byla brána jako provokace. Je mezi nimi totiž stále příliš mnoho stoupenců starých pořádků, kteří otevřeně prohlašují, že za socialismu bylo líp.
O jejich podporu se opírá „majetková oligarchie“, jejíž hlava se dnes od svého členství v komunistické straně distancuje a vzývá odkaz Václava Havla. Současné poměry nelze vylíčit absurdněji.
