Stanislav Gross patřil k lidem, o kterých Václav Havel kdysi řekl, že jsou ta nová přicházející generace politiků. Kromě Grosse jmenoval ještě Petru Buzkovou, Vladimíra Mlynáře a Michala Lobkowicze. Pokud šlo o českou politiku, měl v ní Havel mnohem horší odhad, než v té mezinárodní. Ze jmenovaných už není v politice ani jeden.
Gross byl ale skutečně příslušníkem specifické vrstvy politiků, patřil totiž k lidem, kteří nikdy nic jiného než politiku nedělali, byla to jejich profese od počátku. Na druhé straně politického spektra to byl (a stále je) Marek Benda. To samo o sobě není špatné, profese vyžaduje profesionály.
S Grossem si někteří lidé spojovali naděje, že by mohl být jakýmsi českým Blairem, tedy někým jako byl britský premiér, který přišel s ideou „třetí cesty“ a učinil levici přijatelnou pro mnoho lidí, kteří ji dosud nevolili. Nic takového se nestalo. Gross nebyl jako Blair, rozhledem a ani typem osobnosti a neměl kolem sebe takové mozky, jako mívají špičkoví západní politici.
Elektrotechnik a premiér
K součásti jeho image patřilo, že byl původní profesí elektromechanik a nedlouho pracoval v lokomotivním depu. Do politiky se zapojil hned v roce 1990. V letech 1993 až 1999 vystudoval práva v Praze, (nikoli v Plzni, jak jsme původně uvedli). Na Západočeské univerzitě v Plzni pak dostal doktorát.
Grossova politická dráha byla velmi rychlá. V roce 1990 byl zvolen předsedou Mladých sociálních demokratů, v roce 1992 se stal poslancem České národní rady a poté byl vždy členem Sněmovny ČR. Od počátku roku 1996 působil jako odborný mluvčí ČSSD pro resort bezpečnosti a 5. dubna 2000 byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana a v téže funkci působil i ve vládě Vladimíra Špidly. Když Vladimír Špidla odstoupil, stal se Gross v roce 2005 předsedou strany. (Získal tehdy 291 hlasů proti 203 hlasům Zdeňka Škromacha). Po Špidlovi získal 4. srpna 2004 i funkci premiéra, kterým byl jmenován prezidentem Klausem. Stal se ve svých 34 letech nejmladším premiérem v naší historii.
Jeho premiérské působení skončilo v důsledky aféry ohledně financování koupě bytu. Za jeho politickým koncem stála média, konkrétně Mladá fronta DNES, která v lednu 2005 přinesla zprávu o tom, že Gross nemohl financovat z vlastních zdrojů byt v Praze v ceně 4, 2 milionu korun. Premiérova vysvětlení nebyla důvěryhodná. Pokoušel se chybějící peníze vydávat za půjčku od svého strýce (později už příslovečný „strýc Vik“), který ale sám tak majetný nebyl.
Stíny vládnutí a odchod
Jeho dráhu doprovázelo ještě několik „škraloupů“, ještě jako ministr vnitra inicioval vznik několik policejních týmů, které byly podřízeny přímo jemu a nebylo jasné, jaký je jejich účel. Tehdy také týdeník Respekt napsal, že firma Grossovy ženy Šárky koupila dům za 5,9 milionu korun a nebylo jasné, kde na to vzala. Oficiálně šlo o jakýsi úvěr. V dubnu pak Gross odstoupil z funkce premiéra a v září i předsedy ČSSD a vzdal se zcela politické činnosti. Policejní šetření ohledně jeho majetkových záležitostí nakonec nikdy nevedlo ke zjištění nějakého trestného činu.
Po odchodu z politiky se Gross věnoval práci v advokátní kanceláři. Pozornost ale vzbudilo především to, čemu se říkalo „zázračné zbohatnutí“. Stanislav Gross stal třetinovým vlastníkem firmy Moravia Energo. Hodnota společnosti byla odhadem asi 300 milionů korun. Později se ukázalo, že akcie koupil od Roberta Sýkory, bývalého náměstka ministra průmyslu, za 21 milionů korun. Peníze si půjčil od slovenské pobočky Key Investments. Akcie pak prodal za 110 milionů korun společnosti Arca Capital Bohemia. Těmito transakcemi Gross svůj majetek zdesateronásobil. Nikdy se neprokázalo, že za operacemi bylo něco nelegálního, ale objevilo se podezření, že by mohlo jít o zlegalizování peněz, které získal během svého působení v politice.
Konec rychlé dráhy
V roce 2014 se v deníku Blesk objevila informace o Grossově vážném onemocnění, které ho postupně paralyzovalo. Mluvilo se o amyotrofické laterální skleróze. Na tu také 16. dubna 2015 zemřel.
Jak hodnotit dráhu tohoto politika, který byl úspěšný ohledně svého vzestupu, ale jinak zanechal přinejmenším dost spornou stopu?
První, co napadne zřejmě mnoho hodnotitelů, je, že šlo o velmi rychlou kariéru, za kterou ale nestála odbornost a osobnostní hloubka. Byl produktem určité epochy a neměl už příležitost stát se něčím jiným. Není to jen jeho vina, je to vina těch, kteří mu jeho dráhu umožnili, nepochybně podle svých vlastních zájmů. Je to vina Miloše Zemana, Vladimíra Špidly, vedení sociální demokracie. Je to vina voličů a občanů, pro které byl Gross kdysi nejpopulárnější politik. Je to vina dalších lidí, kteří stáli v pozadí a byl pro ně nástrojem jejich ekonomických zájmů.
Z toho všeho teď zbyl smutek. To, čemu se říká příhodně, byť poněkud pateticky majestát smrti, bude bránit tomu, aby se rozjelo hodnocení ve stylu „o mrtvých jen pravda“. Vyhnout se tomu ale nedá.
Tvrzení Stanislava Grosse, že poznal po odchodu z politiky ještě jiné hodnoty a přijal Krista, vzbudilo pochopitelně pozornost veřejnosti a byly proneseny mnohé ironické poznámky. Protože však na něco podobného nejsme v našem světě zvyklí, je to jenom dobře. Konce mladého života je každému líto. Pokud došel Gross vnitřního pokoje, což nám nepřísluší soudit, je to otázka pro každého, aby zvážil, jaké poklady shromažďuje a zda nepodlehnou jednou rzi. To už bychom ale byli žánrově jinde.
Reakce politiků na smrt Stanislava Grosse
Jiří Ovčáček, mluvčí prezidenta republiky Miloše Zemana
„Pan prezident v této těžké chvíli vyjadřuje upřímnou soustrast rodině a blízkým Stanislava Grosse.“
Bohuslav Sobotka, premiér a předseda ČSSD
„Patnáct let byl výraznou postavou celostátní politiky jako předseda poslaneckého klubu ČSSD, ministr vnitra a nakonec předseda vlády. Je mi líto, že zemřel v pouhých 45 letech a po tak těžké nemoci. Chci vyjádřit upřímnou soustrast jeho manželce, dětem a rodině, pro něž je dnešek nesmírně smutným a těžkým dnem. Budu teď hodně myslet na všechno, co jsme se Stanislavem Grossem v sociální demokracii prožili a také na naše poslední setkání, které se odehrálo před několika týdny.“
Pavel Bělobrádek, vicepremiér a předseda KDU-ČSL
„Chtěl bych vyjádřit hlubokou soustrast pozůstalým. To je vše, co chci říci.“
Vladimír Špidla, bývalý premiér a předseda ČSSD
„Mám na něj nejintenzivnější vzpomínku na povodně v roce 2002, které byly nejtěžší v dějinách a byl to těžký úder živlů v České republice, a tam se Stanislav Gross jednoznačně osvědčil jako člověk, který vedl záchranný systém jako takový.“
Jiří Paroubek, bývalý premiér a předseda ČSSD
„Měli jsme velmi dobré vztahy, osobní i pracovní. Standu jsem prakticky znal od jeho prvních kroků v sociální demokracii a nemohl jsem přehlédnout jeho talent získávat lidi, schopnost vystupovat. Myslím, že byl takovou tou zajímavou, mladou tváří sociální demokracie.“
František Bublan, bývalý ministr vnitra za ČSSD ve vládě Stanislava Grosse
„Dokázal dělat vysokou politiku, dokázal dobře vyjednávat a hledat kompromisy, ale byly chvíle, kdy projevil takovou zvláštní lidskou citlivost. Mně jako člověk byl velmi blízký.“
Jiří Dolejš, místopředseda KSČM
„Stanislav Gross začal jako mladý talent, jehož chyby nechci rozebírat ve stínu majestátu smrti.“
Marek Benda, poslanec ODS
„Byl vystaven zkouškám a pokušením, které byly nad jeho schopnosti a věkovou zkušenost. Funkce ministra vnitra, ale zejména premiéra, to bylo nad jeho osobnostní možnosti, proto to poměrně rychle skončilo.“
