Zemřel komunistický premiér a ministr vnitra a zemědělství Lubomír Štrougal, bylo mu 98 let. ČTK to potvrdil zdroj blízký rodině. Jeden ze symbolů normalizace byl déle než 30 let členem vedení vládnoucí komunistické strany. Téměř po celou dobu normalizace, skoro 19 let, stál v čele federální vlády.
Po pádu komunistického režimu v prosinci 1989 se Štrougal, který nepatřil k nejtvrdšímu jádru komunistů, stáhl z politiky a odešel do důchodu. Členem KSČM se nestal. V posledních letech čelil trestnímu stíhání za podíl na zabití a zranění lidí na československých hranicích v době komunistické totality. Stíhání bylo zastaveno, protože podle znaleckých posudků nebyl schopen chápat smysl trestního řízení. Na Ústavní soud se loni se stížností proti zastavení obrátila skupina zraněných a pozůstalých po zabitých při pokusu o přechod železné opony. V prosinci 2001 se k soudu dostala žaloba, podle níž Štrougal jako ministr vnitra v roce 1965 neodeslal prokuratuře určitý spis a tím překazil potrestání skupiny příslušníků StB obviněných z vražd odpůrců režimu na konci 40. let. V červenci 2002 jej soud ale obžaloby zprostil.
Štrougal byl rodák z Veselí nad Lužnicí. Do stranického aparátu se zapojil po absolvování studia práv v roce 1948. Na přelomu 50. a 60. let měl ve vládě na starosti zemědělství, poté byl do roku 1965 ministrem vnitra a v roce 1968 místopředsedou vlády. Nesouhlasil se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy a odmítl také pozici v chystané kolaborantské dělnicko-rolnické vládě. Brzy ale přešel na stranu normalizace. V lednu 1970 se stal na dlouhá léta předsedou federální vlády. Bývá považován za pragmatického a vzdělaného politika. Rád se také ukazoval na sportovních akcích, sport podporoval a byl znám jako skalní fanda Sparty.
Koncem 80. let stál Štrougal na straně reforem, jeho křídlo ale vnitrostranický boj prohrálo. Generálním tajemníkem ÚV KSČ se v prosinci 1987 místo nemocného Husáka stal Miloš Jakeš. Štrougal podal demisi v říjnu 1988. Po listopadových událostech roku 1989, během nichž byl odpůrcem tvrdého postupu proti opozici a navrhoval jednání s Občanským fórem, se vzdal poslaneckého mandátu a odešel z veřejného života. Jako osmdesátník vydal několik knih vzpomínek a úvah.