Ve věku 94 let zemřela v Německu Johanna Rufová, poslední pamětnice událostí z bunkru na dvoře berlínského Říšského kancléřství, kde se krátce před dobytím Berlína ukrýval vůdce nacistického Německa Adolf Hitler. Rufová je autorkou knihy memoárů vycházejících ze zápisků, které si jako 15letá dívka ve službách Třetí říše pořizovala. Byla také jednou z důležitých svědkyní popírajících teorie o tom, že německý diktátor z Berlína unikl.

O úmrtí Johanny Rufové informoval Newsweek s odvoláním na novináře Wielanda Giebela, který se ženou spolupracoval na publikaci jejích memoárů. Jak sdělil, zemřela 21. června ve věku 94 let.

Rufové bylo pouhých 15 let, když v Berlíně nastoupila jako zdravotní sestra, aby pečovala o raněné. Později ji přeložili do podzemí Hitlerova bunkru. Právě tam se potkávala s prominenty zločinného režimu. Byla jednou z posledních, kdo viděl naživu Goebbelsovy děti před tím, než je jejich rodiče povraždili. Právě setkání s Goebbelsovým synem Helmutem se jí nesmazatelně zapsalo do paměti.

Dále čtěte

Zvrat v kauze Hitlerova rodného domu. Bourat se nebude, rozhodlo ministerstvo

Dům v rakouském Braunau am Inn, kde se narodil diktátor Adolf Hitler, bude využíván pro školení policistů v oblasti lidských…

Podle svých vzpomínek, jak je vylíčila pro německý Bild, měla být 30. dubna 1945 vyznamenána samotným Hitlerem. Ještě si prý s ostatními sestřičkami praly košile, aby před vůdce předstoupily čisté. Vyznamenání už ale nedostaly, Hitler se toho dne zastřelil, a Johanna ho tak nikdy osobně nepotkala. Téhož dne ale prý potkala malého chlapce, který byl na ni drzý. Zeptala se ho, jestli chce facku, a on jí řekl, ať to udělá. „Tak jsem ho praštila,“ napsala Rufová, která teprve později zjistila, že šlo právě o devítiletého Goebbelsova syna. Její jednání ji velmi mrzelo, protože příští noc hocha jeho rodiče otrávili.

Právě „Facka pro Goebbelsova syna“ se stala titulem memoárů, které Rufová publikovala v roce 2017 s podtitulem Berlín 1945 z deníku 15leté. Poslední a první dny. Vzpomínky, které zveřejnila, se podle Giebela staly důležitým příspěvkem v boji proti konspiračním teoriím. Byly jedním ze střípků v mozaice důkazů toho, že Hitler z berlínského bunkru neunikl živý.